Nekomerční články
Když v roce 1955 Volvo poprvé představilo koncepci kloubového dampru, nikdo ze švédských konstruktérů netušil, jak tento stavební stroj změní nejen sám sebe, ale i celý svět. Kloubové dampry se používají jako efektivní přepravní prostředek na vzdálenosti přepravy od 120 do 1200 metrů. Jsou ideální všude, kde ostatní přepravní prostředky selhávají, a to především tam, kde je potřeba převézt velké objemy materiálů v náročném terénu a v co nejkratší době.
V těchto dnech se v Praze na Hlavním nádraží (nádraží prezidenta Wilsona) provádí rekonstrukce čtyř nejstarších nástupišť z roku 1911. Stavební práce jdou „do hloubky“, poněvadž zde budou mj. i nové podchody a odvodnění. Pod secesním obloukovým zastřešením se nachází velmi živé staveniště s pásovými, kolovými i kráčejícími rypadly, nakladači a autojeřáby.
Provozní hmotnost 31380 kg, překlopná síla 20430 kg při plném zatočení, standardní objem lopaty 5,5 m³ jsou základní charakteristiky stroje. Použití hydrostatiky u takového nakladače bylo ještě před pár lety nemyslitelné. Bylo však jisté, že pokud se tak stane, bude se na dotyčném nakladači vyjímat logo Liebherr, průkopníka v oblasti hydrostatických pohonů. Po testování začal Liebherr dodávat na trh svůj největší kolový nakladač, model L 586.
Věřím, že mnozí ze strojníků rypadel s demoličními kladivy mají v kabině pečlivě uložený návod k obsluze rypadla a snaží se jím řídit. A věřím také tomu, že od kladiva žádné dokumenty k ruce nemají, ať už z důvodu „stěhování“ kladiva z bagru na bagr nebo zakoupení staršího kladiva bez návodu anebo… ono se vždy najde mnoho důvodů, proč je něco tak, jak by být nemělo.