reklama
reklama

LiuGong 877H: Recenze

Dalším zajímavým strojem, který jsme si po dumperu Bergmann 3012R osahali na akci Demo tour v lomu nedaleko Brna, byl kolový nakladač LiuGong 877H v hmotnostní třídě 27 t. Především díky názvu je u nás tato značka zatím stále ještě zjevením, takže se schválně podíváme, do jaké míry může konkurovat nakladačům běžných výrobců.

Výrobce Guangxi Liugong Machinery Co., Ltd
Model CLG 877H Stroj Kolový  nakladač s kloubovým rámem
Výr. č. CLG877HZJJL591026 Výroba Čína
Hmotnost   25 800 kg               Rok výr.           2018 Mth 304,6
Motor Cummins QSL9 Výroba Velká Británie
Objem 9,0 l Výkon 223 kW RPM 1600
ECS DFI (přímé vstřikování paliva), VGT (turbodmychadlo s variabilní geometrií lopatek), CAC (mezichladič stlačeného plnicího vzduchu z turbodmychadla), ECM (řídicí jednotka), DOC (oxidační katalizátor pro redukci uhlovodíků a oxidu uhelnatého), SCR (selektivní katalytická redukce oxidu dusnatého), DPF (filtr pevných částic), EGR (recirkulace výfukových plynů)
Pneu Double Coin 26.5R25 REM12
PZ Standardní lžíce 4,2 m³ s přišroubovaným břitem LiuGong 22D0491X9
Místo zkoušení Vápencový lom Kalcit, Brno–Líšeň, Jihomoravský kraj

Opouštíme předsudky

To nejde, to je přece Čína.“ Tak by mohla znít typická věta českého strojníka, šéfa stavební firmy, ale i nadšence do stavebních strojů, pokud by tento stroj viděli už jen z dálky, či na pouhém prospektu. Pravdou ale je, že jakmile přistoupíte blíže a podíváte se na konstrukci a komponentní složení stroje, nějak zemi původu přestanete vnímat.

Tohoto zvláštního jevu si všímám i na samotné akci. Jen málokdy je za volantem prázdno a návštěvníci, kteří jej sledují při práci, neřeknou křivého slova. Má totiž tak hezky navržené a vyleštěné kapoty, že pokud by na nich byl nápis Volvo, uvěřili byste tomu. Alespoň na chvíli.

Jdeme nakládat

Lezu do kabiny po mírně zešikmeném žebříku, a sedám za volant. Šok! Místo joysticku mám poprvé čest ovládat nakládací ústrojí jednotlivými páčkami, které jsou zvláště u větších nakladačů (a zvláště v Americe) tolik oblíbené.

Po chvíli si zvykám a musím konstatovat, že se mi tento způsob ovládání začíná líbit mnohem více, než klasický joystick. Chodí velmi lehce, nad jednotlivými pohyby mám větší kontrolu a páčky můžu chytat jakýmkoli způsobem - na rozdíl od joysticku, kde máte pevně danou polohu držení.

Když jsem se byl jen tak kondičně podívat v Hustopečích na posledním Case Rodeu, zajezdil jsem si s nakladačem Case 1021G. Ten byl vybaven joystickem a zvláště vysoce návyková funkce návratu lžíce do nakládací polohy byla vyvolávána rychlým pohybem vlevo přes mírný odpor, což je vcelku běžné i u dalších výrobců. Ale představa, že bych měl takto cvakat přes odpor na joysticku celý den, je možné, že následující den by byla pravačka pěkně unavená. Tak proto někteří tolik rádi ty titěrné páčky.

Další dovezený stroje už budou mít joystick, protože evropský trh to vyžaduje. Podívejte, tady v prospektu už je to krásně nafocený. Zatím ale nevím, jestli tam bude funkce návratu do nakládací polohy, to si budeme muset počkat, až to dovezou,“ říká Ing. David Hloušek, produktový manažer společnosti AB Rent s. r. o., která tyto stroje do ČR dováží.

Směr jízdy se řídí buď pod volantem, nebo kolébkovým spínačem vedle páček hydrauliky. Myslím si, že v hlavní roli bude kolébka, na páku pod volantem si sáhnete pouze v případě, budete-li chtít řadit manuálně.

Při změně směru jízdy pod zatížením se stroj chová dle mého očekávání, příjemně zpomaluje, a pokud si potřebujete přibrzdit při nakládání, na levou nohu tu máte klasickou kombinaci brzdy a „inch“ pedálu v jednom. Pokud je aktivováno odpojování převodovky při brzdění, k úplnému zastavení stačí lehká noha.

Po najetí do hromady využívám funkce „kick-down“, kterou reprezentuje žluté tlačítko před kolébkou směru. Pokud je převodovka přepnuta do jednoho ze dvou automatických módů, nakladač vždy řadí jako první rychlost dvojku, přičemž v prvním režimu umožňuje automatické podřazení na jedničku, ve druhém režimu zůstává jako první rychlost výhradně dvojka.

Chceme-li aby převodovka řadila nahoru v nižších otáčkách, tlačítko s motivem vzpěrače dáme do polohy „E“. Naopak, aby řadila v otáčkách vyšších, přesuneme jej do polohy „P“. Kdo chce řadit manuálně, nechá kolébku ve střední poloze. 

Při plnění lopaty vápennou drtí šlapu na plyn a zkouším trakci stroje. Při správném ovládání výložníku se Z-kinematikou (v nabídce není jiná možnost) a úhlu lopaty se prokluzu kol jen tak nedočkáte. „Je tam LSD,“ se smíchem oznamuje pan Hloušek.

Do té doby jsem tuto zkratku znal jen z knížek o rockových hvězdách, nicméně pan Hloušek mi záhy vysvětluje její význam: „Znamená to Limited Slip Differential, tedy česky omezení prokluzu kol nápravy. Pokud jedno kolo ztratí trakci, do kola na druhé straně je posláno více výkonu.“ Samozřejmě, prokluz se dostaví, když se do toho zběsile opíráte, ale mějme na paměti, že nakladač není dozer.

Překvapuje mě citlivý chod volantu, pro plný rejd stačí dvě otáčky. „To je tak schválně, aby se vám při nakládání neutočila ruka. Čím rychleji pojedete, tím se citlivost bude snižovat,“ vysvětluje pan Hloušek. Nakladač Case v Hustopečích takto citlivý volant neměl, což mi vlastně tenkrát moc nechybělo, protože ten měl pro zatáčení i joystick. Kdy jej asi bude mít tento LiuGong?

V kabině

Při testu tohoto nakladače jsem měl popravdě právě z kabiny největší strach. Většina kabin na strojích čínské výroby totiž uvnitř ošklivě zapáchá, zejména díky použití nekvalitních plastů, což se projevuje i na jejich nízké životnosti. Nebývá překvapením, že mnohdy už nové stroje mají třeba popraskané kliky u dveří, nesedící podlahovou gumu a podobně.

No, a u LiuGongu se nic takového nekoná. Interiér je kvalitní, rozmístění ovládacích prvků se neodlišuje od jiných nakladačů. Občas zaujme originálním řešením - jmenujme například ruční brzdu, která se ovládá tlačítkem, u něhož byste hádali spíš použití pro nouzové vypnutí stroje, tedy „stop“.

Oproti tradičním výrobcům zatím musíte zapomenout na dotykový palubní počítač, výkonové módy, a programovatelné funkce. Jednoduchostí ovládání se podobá nakladačům Cat a Volvo z přelomu tisíciletí. Při práci se tak spoléháte na klasickou ručičkovou přístrojovou desku, na níž nechybí ukazatel stavu močoviny.

Trošku mě mrzí, že otáčky motoru nezobrazuje ručička, ale hůře čitelný displej. Na stejném displeji se písmem zobrazuje směr jízdy a zařazená rychlost, ale v tomto případě většími znaky, takže čitelnost je v pořádku.

Pravý sloupek kabiny, která má certifikaci ROPS a FOPS, je posetý kolébkovými přepínači. Můžeme zapínat tlumení výložníku, obracet smysl otáčení ventilátoru chladiče motoru či uzamykat pracovní hydrauliku.

Pod pravým oknem nalezneme tlačítko k uzamykání hydrodynamického měniče při silničních přesunech, a konektor pro připojení diagnostiky - tady se na schovávanou nehraje. Strop zasvětil svůj prostor ovládání klimatizace, rádia a důležitého panelu, s jehož pomocí se volí režimy a chování převodovky.

Pravá loketní opěrka s výše zmíněnými páčkami pro výložník a lopatu disponuje ještě třetí páčkou pro přídavný hydraulický okruh. Takže pokud si nasadíte kleště na kulatinu, budete hotový mistr pák. Mimo „kick-down“ tlačítka je na opěrce ještě další tlačítko, jímž se ovládá klakson. Opěrka je pohodlná i díky připevnění k sedadlu, které pochází od firmy Grammer.

K pozici za volantem nemám výtek - sklon sloupku řízení lze nastavovat malým pedálem a výhled vzad je i na dnešní dobu, kdy kapota ukrývá rozměrnou výfukovou soustavu, poměrně dobrý. Pro dokonalý výhled vzad ale není potřeba otáčet krk, v pravé části kabiny září displej zpětné kamery.

Co se týče odkládacích prostorů, očekával bych nějakou ohraničenou plochu pro mobilní telefon, propisku, bloček a nějaké další drobnosti nezbytné k práci. Tento drobný nedostatek může částečně suplovat řešení, kdy všechny tyto věci naházíte do jednoho ze dvou držáků na nápoje vedle pravé loketní opěrky.

Za sedadlem je místa poměrně dost a strojníkův batoh půjde efektně pověsit na táhlo pro odjištění pravého okna z otevřené polohy. A abych nezapomněl, rovnou za dveřmi má strojník k dispozici háček na bundu.

V nitru stroje

Jak už jsem upozorňoval výše, nakladač moc čínský není. Z Číny pravděpodobně pochází ocel pro jeho stavbu, některé nepodstatné komponenty a ano, samotná výroba byla uskutečněna právě tam.

Když otevřeme kapotu, skrývá se tam devítilitrový šestiválec Cummins. Ten přenáší výkon do čtyřstupňové převodovky ZF. No a nápravy? Taktéž ZF. To už je dost předpokladů k tomu, aby byl tento stroj jako celek spolehlivý a v případě poruchy nebyl problém se sháněním náhradních dílů.

Když se chci dostat pod kapotu, otevřu dvířka na horní straně zadního nárazníku a nasazuji prodlužovací nástavec z gola sady, abych mohl pumpovat mechanickým čerpadlem pro její zdvih.

Jakmile mě pumpujícího zahlédne technik z firmy Austro Baumaschinen, říká: „Polož  tu páku! Je to elektrický, když sáhneš hlouběji, je tam malej páčkovej spínač.“  To bych zvlášť u tohoto výrobce nečekal - kapota se za zvuku elektrického čerpadla poroučí vzhůru.

Odhaluje nádrže na naftu a močovinu, které se nacházejí hned za nárazníkem, nad nimi lze vidět výklopný ventilátor chlazení. Místo mezi chladičem a motorem vyplňuje čistič vzduchu. Většinu důležitých servisních úkonů, jako výměnu vzduchového filtru, palivového filtru, kontrolu hladiny oleje v motoru, lze provést z pravé strany.

K dobrému přístupu k motoru pomáhají do stran výklopné blatníky - stačí odjistit páku za nárazníkem. Olej v hydraulické soustavě dávají do pohybu dvě stavitelná axiální čerpadla s funkcí „load-sensing“, přičemž prioritu má vždy řízení.

Po zavření kapoty se přesouvám k žebříku - mezi jeho stupni jsou vývody pro testování těsnosti hydraulických válců. Na předním rámu vedle žebříku si nelze nevšimnout centrálního mazacího systému, který dodala nizozemská firma Groeneveld. K tomuto systému je v kabině malý ovládací panel, umístěný nad displejem zpětné kamery.

V interiéru ještě zůstaneme a za dveřmi na „parapetu“ okna přistupujeme k pojistkám. Ty jsou ukryty ve skříňce, pro jejíž otevření musíme otevřít ještě další kryt, abychom se k nim vůbec dostali.

Koupil bych si jej?

Nevím, jak zajímavě vypadá cenovka oproti běžným značkám nakladačů. Co ale vím je, že popularita značky LiuGong v poslední době stoupá jak v Evropě, tak i za velkou louží.

Za poslední desetiletí udělala firma veliký pokrok a už se nechce tvářit jako pouhý výrobce kopií či klonů. Firma to dotáhla na vlastní vývoj, má několik továren a odkoupila polské ocelárny Stalowa Wola, včetně divize stavební techniky Dressta.

Na nakladači mě láká především minimum elektroniky. Nebudeme si nic nalhávat, programovatelné funkce jsou sice fajn, ale pokud do moderních strojů usednete bez pročteného manuálu, stejně nevyužijete jejich potenciálu.

Takže jsem zvědavý, jak si tento stroj povede z hlediska spolehlivosti a životnosti. Myslím si, že předpoklady má na to dobré. Já bych mu šanci jistě dal.

Komentáře

Pro přidání komentáře se přihlašte nebo zaregistrujte.

    Kladiva a pásy Renomag
    reklama