Nový, pohodlnější interiér kabiny, lepší ovládání a pod kapotou došlo k zásadnímu vylepšení servisního přístupu. Nová je také boční laminátová kapota, která byla snížena pro lepší výhled vpravo.

Bobcat dělí teleskopické manipulátory do čtyř skupin podle nosnosti a výšky dosahu. Testovaný model patřící do první skupiny se jmenuje TL30.70, z jehož názvu plyne nosnost 3 tuny a výškový dosah 7 metrů. Stroje s těmito parametry bývají na stavbách zastoupeny nejčastěji. Náš stroj je vybaven malými 20“ koly a nízko uloženou kabinou, díky tomu má průjezdnou výšku pouze 2,1 m. Tento model je konfigurován jako ryze stavební – motor o výkonu 75 koní, pracovní hydraulika se zubovým čerpadlem a pouze základní výbava, tedy žádné rozmazlování vzduchovými sedačkami, dotykovými displeji a podobně.

Nenajdete tu dokonce ani držák na pití. „Manipulátory na stavbě často stojí, jsou to spíš takoví pomocníci. Přijede materiál, někdo to zajede složit, stroj stojí, potom někdo naloží štěrk, a je konec práce. Nejedná se o stroje, které by byly vytížené tolik jako třeba rypadla, proto si je většinou zákazníci objednávají v holém základu. Nikdo v nich většinou nesedí celý den. Kdo ale chce, může si stroje plně vybavit, a to i dodatečně. Na všechno jsme připravení, máme tam i kabeláže, “ říká field product trainer Zdeněk Brůžek.

Manipulátor lze konfigurovat i v zemědělské Agri verzi, která má vyšší výkon motoru 100 nebo 135 koní.  a V případě silnější verze má navíc i rychlejší pracovní hydrauliku s axiálním čerpadlem. „Zemědělci často dělají s hydraulickým příslušenstvím, jako jsou třeba lžíce s přidržovači a vykusovače siláže. Potřebují rychlost, rychlé nakládací cykly. Na stavbě se hledí spíše na přesnost, manipulátory jsou tam nejčastěji vidět buď s paletizačními vidlemi anebo základní lopatou, proto slabší motor a zubové čerpadlo naprosto dostačuje,“ říká Zdeněk.

Pojezd napříč všemi modelovými řadami manipulátorů od Bobcatu obstarávají výhradně hydrostatické převodovky, a to i u konfigurací Agri.

Kabina

Vlivem nízkého uložení se dobře nastupuje, dokonce tu ani není potřeba žádný schůdek. Po nastoupení působí interiér prostorněji, patrně vlivem moderních přímých linií namísto oblých ploch. Nová palubní deska je střídmě tvarovaná, do kolen mě netlačí žádné designové výčnělky a těžko použitelné úložné prostory známé zejména z italských manipulátorů.

Tady jsou úložné prostory vcelku logicky řešené. Před čelním oknem je schránka na dokumenty, vlevo vedle sedadla najdete ohraničený kastlík, do kterého se vejdou spreje, rukavice, hadry a nějaký ten šroubovák. A kdo chce s sebou vozit třeba kompletní sadu klíčů, za příplatek může mít basičku na nářadí montovanou vpředu na rámu. Metr a propisky uložíte do malého prostoru v pravé loketní opěrce.

Dveře jsou kompletně prosklené, takže lze při práci efektivně hlídat levou stranu. Zavírání dveří jde velmi lehce, protože v těsnění je více „odfukovacích“ otvorů. Klika i madlo jsou bez výhrad – dobře se nimi manipuluje i při častém nástupu a výstupu. Boční okno je možné aretovat ve větrací nebo zcela otevřené poloze, přičemž odjistit a zavřít lze jak zevnitř, tak i zvenku. Zadní okno jde taktéž zcela vyklopit, což přijde na stroji bez klimatizace vhod. Chválím sluneční clonu, kterou lze aretovat i v mezipoloze. Potěšením je i střešní stěrač, akorát tady obsluha stěračů klasickou páčkou pod volantem vyžaduje trochu cviku, zvlášť když chcete použít jeden z nich separátně.

Rozloučit se musíte s klasickou přístrojovou kapličkou, nově je tady základní barevný displej, který se ovládá prostřednictvím kolečka a tlačítek před joystickem. Kolébkovým tlačítkům taktéž odzvonilo, najdete tu gumové klávesnice barevně odlišené dle funkcí – oranžová se týká jízdy, modrá hydrauliky, černá provozních záležitostí, např.: světel. Velikou radost mám z nového joysticku, který známe z nedávno testovaného kloubového nakladače. Směr se totiž řadí kolébkou zepředu, takže palec zůstává volný pro obsluhu dalších funkcí. Krok s dobou drží držák mobilního telefonu RAM a dvě USB zásuvky.

Palubní menu je doslova radost používat. Displej i ovládání je totožné jako například u smykových nakladačů řady R. Baví mě jeho čistá a přehledná grafika, displeji dominují dva kruhové ukazatele stavu paliva a teploty chladicí kapaliny, dále pak otáčky motoru a aktuálně zvolený režim zatáčení. Poněkud vtipně na mě při listování v menu zapůsobila záložka zpětné kamery, kde byl k vidění pouze obrázek přeškrtnutého foťáku, protože stroj zpětnou kamerou nebyl vybaven.

Líbí se mi takzvané zrychlené menu, do kterého si mohu uložit omezení rychlosti jízdy, nastavení přídavné hydrauliky nebo omezení rychlosti ramene. Vybraný parametr potom vidíte jako ikonku vlevo dole na displeji, a tlačítky +- na joysticku si jej upravíte dle libosti, klidně i za jízdy (zobrazí se stupnice). Podobně je to třeba i s nastavením režimu zatáčení. U ovládacího kolečka displeje je pro to speciální tlačítko, kterým se dostanete na výběr režimů, otáčením kolečka vyberete, kliknutím potvrdíte. Kupodivu je to rychlé a v praxi možná i přehlednější než kdejaký otočný přepínač. Menu v češtině je samozřejmostí.

Při práci

Po nastartování se není potřeba vůbec zabývat ruční brzdou, sice tu má své tlačítko, ale jakmile zařadíte, odbrzdí se sama. Stejně to funguje i naopak, při vyřazení na neutrál se opět aktivuje.

Jako první si beru paletizační vidle. Upínač je mechanický, stačí z jeho levé strany prostrčit dlouhý čep a zajistit závlačkou. Jedu pro paletu zámkové dlažby a zapichuji vidle. Zdvihám, vyjíždím a zvedám paletu vzhůru do nebes. Hydraulika reaguje plynule, joystick chodí o poznání lehčeji než v předchozí generaci, při vysouvání teleskopu se ostatní funkce trochu zpomalují, což je ale u těchto stavebních manipulátorů vcelku běžný jev. Pořád mám na vidlích paletu a zkouším vysouvat teleskop před sebou, kousek nad zemí. Asi v polovině dráhy se sám zastaví, vpravo na sloupku kabiny na mě začne blikat „přetěžovák“ a Zdeněk mi říká: „Je to automatické, zablokuje to hydrauliku, takže to teoreticky nepřevrátíš.. Hranice mezi chtěným dosahem a nosností je mnohdy tenká.“ Pro kontrolu příčného náklonu je v kabině nahoře sklonoměr.

Zahazuji vidle a beru lopatu se zuby. Mám k dispozici násep hlíny s kamením, do kterého se můžu libovolně zakusovat a jezdit přes něj křížem krážem. Stačí jen troška plynu a stroj ochotně vjíždí do hromady. Pozvolným zdvihem výložníku plním lžíci, na hraně náspu ji mírně přivřu a mám ji pěkně vrchovatou. Při práci se lžící se mi líbí, že se vůbec nemusí hydraulika využívat naplno, jen tak jemně hýbu joystickem a jednotlivé pohyby jdou pěkně synchronizovat. Ale i při těchto jemných pohybech se jedná o běžnou rychlost, při které budete například nakládat korbu nákladního vozu. Nebudete hlemýžď.

Velice návykově funguje kolébka v přední části joysticku pro ovládání směru jízdy, dává ruce víc svobody, než při klasickém klikání palcem. Stroj po přepnutí směru při zatížení sám hladce dobrzdí a rozjede se opačným směrem. Na široký brzdový pedál není potřeba sahat ani při rychlé jízdě, hydrostatika brzdí hezky přirozeně sama. Pro práci s vidlemi i lopatou se hodí funkce INCH brzdového pedálu, avšak chcete-li zůstat stát na místě s přišlápnutým plynem, musíte jej sešlápnout trošku silněji. Tlačítkem na joysticku řadím zajíce a zkouším různě přejíždět po hromadě a okolo, šlapu na plyn do plna. S plnou lžící to na zajíce docela skáče, u příplatku za tlumení ramene bych tedy neváhal i u takto “holého“ stroje. Jezdím sem a tam podélně po patě náspu, z kopce a do kopce. Při šikmém nájezdu na svah téměř nelze cítit příčné zhoupnutí podvozku na pevných nápravách.

Co se týče hluku motoru v kabině, zde platí, že kabina je proti němu dobře odizolována, motor má příjemný zvuk, který slyšíte jakoby z dálky. Avšak v určitém úzkém spektru otáček, zejména při zrychlování, to v kabině trochu zaduní. Vždy se ale jedná o malý moment, který odezní po překročení určité hranice mezi rychlostí jízdy a otáčkami motoru.

Servisní přístup

Klíčkem s lesknoucí se vyraženou hlavou šelmy jsem před chvílí startoval, teď s ním otevírám nově tvarovanou laminátovou kapotu. V jejích útrobách odhaluji motor Bobcat o objemu 3,4 l který si vystačí pouze s DPF. Stejně jako v předchozí generaci je podélně uložen, avšak třeba startér je nově přístupný z pravé strany. Odjištění vzduchového filtru jde lehce, a když nejste nervák, ven ze stroje jej dostanete s lehkostí a hned. Palivový filtr je úhledně vyvedený těsně pod bok kapoty, vyrovnávací nádržku s chladicí kapalinou zase najdete nahoře hned za vzduchovým filtrem, kde lze dobře kontrolovat její hladinu. Při výměně akumulátoru je potřeba odmontovat krycí plech (2 šrouby), a následně povolit a odklonit držák akumulátoru. Akumulátor má své místo na samotném okraji motorového prostoru, takže vytáhnout lze snadno. Potěší i jeho automatický odpojovač. Pojistky motorového prostoru se nachází pod krytem kousek nad ním.

„Chladiče u manipulátorů umisťujeme nahoru před motor. Jednak proto, že se potom lépe čistí, ale hlavně se ani tolik neušpiní od nečistot létajících od kol, jako při klasickém umístění vpředu nebo vzadu. Vzduch je nasáván shora přes mřížku, veden přes motorový prostor a “žraločími žábry“ vyfukován vzhůru ven,“ nadšeně vypráví Zdeněk. Umístění chladiče navíc zlepšuje celkový servisní přístup. V přední a zadní části motorového prostoru jsou montážní otvory, lze se tak například dostat k řemenům a hydraulickému čerpadlu.

Zavírám kapotu, zezadu obcházím stroj a zastavuji se u palivové nádrže. Její hrdlo se nachází shora na rámu, kde je uloženo rameno. Nádrž je plastová a ze všech stran je zcela zakryta rámem stroje, takže nehrozí poškození. Vedle hrdla nádrže si všímám držáku, v němž je umístěn skládací zakládací klín - příjemná vychytávka. Pokračuji v obchůzce, zastavuji se za kabinou a vidím olejoznak hydraulické nádrže, ale žádné hrdlo. „Z bezpečnostních důvodů ho máme pod demontovatelným krytem, přeci jen se tam neleze často, a rozhodně nechcete, aby vám tam někdo omylem nalil naftu,“ dodává Zdeněk.

Poslední zastávkou servisního přístupu je kabina. Pod kastlíkem vlevo od sedadla najdete nádržku ostřikovačů skel. Abyste ji mohli dolít, musíte dvěma šrouby s růžicí sundat plech, který překrývá hrdlo. Z mého pohledu hrdlo mohlo být přístupné přímo, ovšem nejraději bych nádržku viděl někde v motorovém prostoru.  A přístup k pojistkám? Najdete je pod loketní opěrkou, stačí sejmout rozměrný plast, z něhož je opěrka vytvarována a máte na očích pojistky včetně schémat. Druhá pojistková skříň je v motorovém prostoru.

Závěrem

Jedná se o povedený stavební manipulátor, který bych doporučil půjčovnám a větším stavebním firmám. Je přívětivý k obsluze, stačí nasednout a každý ihned pochopí, jak s ním pracovat. Budí dojem drsného dělníka, který snese tvrdší zacházení a střídání strojníků. Nejvíc mu padne práce v rámci jedné stavby, areálu. Pokud chcete časté a rychlé přesuny po silnici, volil bych nějakého konkurenta buď s hydrodynamickým měničem anebo plynulou převodovkou. Jak je totiž u hydrostatiky známo, čím rychleji chcete jet, tím víc plynu potřebujete.