Hledat

Konečně jsem si sednul do bagru - bylo to v sobotu v Hummer centru, na 3. km dálnice D11 směr Hradec Králové. Bagrovačku jsem dostal jako produkt firmy na zážitky od mladšího syna k Vánocům. Mašina Caterpillar 312D L, údajně z půjčovny, v zánovním stavu, čepy bez vůlí, nikde nevidět na zběžný pohled nějaké známky opotřebení nebo poškození. Cena zážitku byla asi Kč 750,- deklarovaný čas bohužel jenom 15 minut (!), natáhnul jsem to asi na skoro 25. Činnost byla smysluplná, úprava zářezu dráhy pro vozy Hummer, bohužel jenom už zkypřená zemina, do rostlý nebylo kam sáhnout. ( Celý kopec je navážka ). Ovládání v pohodě, příjemně překvapilo, bez vůlí, pohyby jemně dávkovatelné, uspořádání logické a sympatické, škoda jenom nedostatku času, rychle jsem to dostával do ruky. V kabině klídek, motor moc neslyšet. Vyzkoušel jsem si i hrnutí radlicí, plný záběr ve zkypřené zemině naprosto bez známek nějakého úsilí, pojezd šel potichu, bez toho obvyklého uširvoucího vrzání, ovládání radlice v pohodě, a je na ni hlavně pěkně vidět. V měkké hlíně jsem nepociťoval ani žádné reakce rypných sil, jenom bylo trochu cítit naklánění stroje při natažení výložníku a násady dál od mašiny s plnou lžící, váha stroje dostatečná, žádný hopsadlo. Takže celkově jsem se namlsal na zánovní moderní mašině, nějaký veterán s ovládáním typu "les páček" by mne tolik nenadchnul. Pro další zažití ovládání bych si představoval ideálně pár desítek hodin nějaké rutinní práce, třeba krmit z foroty násypku drtiče, nebo něco podobného. Někoho něco učit je práce z nejtěžších, nemá na to každej nervy, ale co říkáte bagráci, nebyla by to možnost mimosezónního přivýdělku? Jako ve F1, dokud nic neumíš, musíš platit, pak jezdíš zadarmo a jako mistr bereš balík ( zde už srovnání s bagrováním bohužel neplatí...)

Pan Tomáš Janda, který se věnuje přednáškám a publikacím na velice zajímavé téma „Německá průchozí dálnice z let 1939 – 1942“ pro své zamýšlené knihy hledá další informace. Obzvláště skvělá mi připadá připravovaná publikace, která bude prezentovat bagry Menck a Škoda, parní i motorové lokomotivy stavebních drážek a další stavební stroje používané na stavbě této nikdy nedokončené dopravní tepny. Proto bych se vás chtěl zeptat, zda na této stavbě nepracoval něčí tatínek nebo dědeček, případně zda v táboře nevařila maminka, teta... Jakákoliv informace je pro pana Jandu cenná. Sám k tomu uvádí: „Je všeobecně zažité, že stavbu německé dálnice řídili Němci. Němců zde bylo asi 30 (stavební kancelář Brno) a cca 75 v Moravské Třebové (stavební kancelář a ředitelství. Stavbu v okolí Brna dozorovali Češi - např. ing. Brabec dozoroval úsek na katastru Bystrce. Hlavní stavbyvedoucí v okolí Brna byly taktéž Češi (Moraváci) (mimo úseku Všechovice - Kuřim) ing. Gončarenko, ing. Petýrek, ing. Jaklin, ing. Skalický, ing.Hudec. A mohl bych pokračovat…“ Takže jestli někdo někoho znáte, případně sami máte o této stavbě nějaké informace nebo dobové materiály, prosím, ozvěte se panu Jandovi. Kontakt na něj je t.janda02@seznam.cz nebo mobil 604 701 287. Moc vám děkuji.

Toto je jednoduché přídavné zařízení pro nakladače. V Holandsku, odkud mi je poslal Ad de Smit, tomu říkají „rám“ nebo „pražec“, což mi ale nepřipadá příliš výstižné. Proto jsem zvolil český název hrablo, ale jestli někoho napadá správnější nebo přesnější výraz, budu rád, když dá vědět. Pozorní čtenáři mohli hrablo zahlédnout v nedávné fotoreportáži ze stavby dálnice u Eindhovenu. Právě zde jsem hrablo uviděl také a vyžádal jsem si od Ada další fotografie a informace. Zde je jeho popis: „Téměř každý nakladač v Holandsku, který pracuje u nákladního auta nebo dempru, má takové hrablo k dispozici. Je vyrobené z běžné konstrukční oceli s hardoxem na spodní straně. Hrablo se používá na srovnávání stop, které v terénu zůstávají po autech a demprech. Také je velice užitečné pro finální dorovnání štěrku a podobných materiálů. Pro tento případ se na obě strany přidávají ocelové plechy pod úhlem 45º, podobně jako u grejdru. Většinou si hrabla vyrábějí firmy samy a každý má vlastní představu o rozměrech. To moje má šířku 4,5 m, délku 1 m a výšku 24 cm. Pracuje se s ním velmi rychle - moje lopata má šířku 3,1 m, takže každý záběr je při použití hrabla o 1,4 m širší. Díky tomu můžeme jít domů zavčas, jestli mi rozumíte.“ Možná by hrablo bylo možno využít i na srovnání otisků pásů od dozerů. V případě, že je dozer vybaven nivelačním systémem, dosahuje vysokých přesností, a grejdr většinou jen poté přijede srovnat stopy po něm.