Přestože si srázek pořádají samotní bagráci, rozhodli jsme, že jim s tím letos trošku pomůžeme. Přece jen, jsou to naši čtenáři. Volba padla na Tetčice kousek od Brna s dobrou dostupností z dálnice D1. Příjemné prostředí místního hotelu U Crlíků a nedaleká skládka zeminy položily ideální základy.

Na fóru v té době vrcholila nekonečná diskuze „Otočák vs. traktorbagr“, a tak jsme se na chatu domluvili, že by nebylo špatné si před posezením v restauraci nějaký ten traktorbagr s otočným rypadlem alespoň symbolicky srovnat na jednom místě, abychom toto téma mohli zodpovědně zakončit nějakým duchaplným závěrem.  

Oslovili jsme proto reklamní partnery stránek, kteří podobné stroje u nás zastupují, zda by neměli zájem nám něco do Tetčic dopravit. Poměrně kuriózní a možná i smělý požadavek se setkal s nečekaným ohlasem a místo původně plánovaných dvou strojů jich nakonec na srázek dorazilo osm, plus lehké nákladní auto s kontejnerem.

Přehled strojů:

Bagráci proto měli v pátek 10. února 2012 plné ruce a nohy práce, aby každý z nich stihl během necelých tří hodin otestovat všechny stroje. Stále nás totiž bylo více, díky čemuž se často muselo na vyzkoušení dalšího stroje chvíli čekat. Naštěstí se to nakonec většině bagristů povedlo, a komu ne, často mu „do sbírky“ chyběl jen jeden stroj.

Ve čtyři hodiny se začalo schovávat slunce, které nám po celou dobu zkoušení pomáhalo přečkat osmistupňový mráz, a my se odebrali do salónku hotelu, kde s námi živě diskutovali zástupci jednotlivých značek. Po prezentaci fotografií a nového projektu volnestroje.cz jsme se odebrali do salónku, kde jsme již bez přítomnosti obchodních zástupců rozebírali své vlastní dojmy. Bylo jich tolik, že jsme skončili až v ranních hodinách.

A jak to dopadlo?

Díky možnosti testování více značek v rámci otočných rypadel i rypadlonakladačů se diskuze z větší části vedla o konkrétních strojích než o obecné koncepci. Vzhledem k tomu, že téměř všichni účastníci byli majiteli nebo uživateli strojů značek Caterpillar a JCB, které na srázku nakonec prezentovány nebyly, lze jejich porovnání přítomných strojů mezi sebou považovat za téměř až nezvykle objektivní.

Vzácná shoda panovala v názoru na to, jaký traktorbagr je z trojice Case, New Holland a Volvo nejlepší. Jednohlasným vítězem se stalo Volvo BL71B, které bagráky oslovilo novou prostornější kabinou, příjemným ovládáním a jeho reakcemi. Case 695ST a New Holland B110B v očích strojníků utrpěly svou kabinou, která už léta prochází jen lehkými facelifty, což bagráci vnímají negativně - nenechají se ukolébat modernizací bez „řezání do železa“ a bez neustálého přibližování se pohodlnému automobilovému standardu. Soulad panoval i v pochvale hydrauliky všech tří strojů, které se dokázaly popasovat se zmrzlou zeminou a přimrzlými kusy betonu lépe, než se čekalo.

Rozpory nastaly až při rozhodování, zda Case či New Holland. Vzhledem k totožné konstrukci obou strojů se bagráci rozdělili na dva tábory čistě podle toho, jak se jim stroje líbily vzhledově. New Holland se vyvaroval kontroverze v podobě odlišné konstrukce podkopu stroje Case se zabudovaným rychloupínačem – to bylo pro některé účastníky zatěžko přijmout, protože by si museli zvykat na nabírání lžíce za bližší čep. Taktéž poukazovali na nekryté hadice nahoře při složené poloze, nicméně co se samotné práce týká, výhrada nepadla ani jedna, a jen potvrzovali schopnou hydrauliku. Case zde při nabírání částí betonu dokázal využít vnější pohyblivou část násady, ke které je možno betonový blok přitlačit lžící i při plném či částečném vysunutí teleskopu.

Rypadlonakladač Venieri 10.23C už už padnul za oběť předsudkům, že vypadá jako omyl typu UZS 050, se kterým se neradno na stavbě ukazovat, avšak v pravou chvíli se ozvali jeho zastánci, pro které bylo svezení a práce s ním největším zážitkem a překvapením dne. Nakládání přední lopatou je totiž u tohoto stroje vybaveného kloubovým řízením s klasickým traktorbagrem opravdu nesrovnatelné a vyzdvihována byla i jeho snadná a rychlá manévrovatelnost při pracovních cyklech. Mrak předsudků týkajících se image na stavbě se však rozehnat nepodařilo, stejně jako podivení nad jeho prodejní cenou, která začíná na 1,8 mil. Kč. Nemohu si odpustit poznámku, že takový pohled na stavební stroje má za následek současnou skladbu strojů na trhu, tedy podobné stroje složené ze stejných komponentů za co nejnižší ceny. Přes rozdílné pohledy byl závěr jednomyslný - Venieri 10.23C byl nejlepší ve své kategorii kloubových rypadlonakladačů.

Stejně tak své vlastní kategorii nákladních vozidel dominovalo bílé Isuzu F11.205 s červeným kontejnerem, které přijelo náš srázek oživit. Předpoklad, že do něj budou stroje nakládat, se nakonec nevyplnil, ale někteří se s Isuzu alespoň svezli. Když potom zaznělo, že Isuzu je horší než stará avie, byl tento názor zašlapán do země pro jeho neobjektivnost. Předně pro údajně nevelké zkušenosti jeho autora, a také proto, že kromě něj už mezi námi v pozdních hodinách nebyl nikdo, kdo si našel na otestování auta čas.

O to více času však bylo věnováno otočákům, tedy přesněji pásovým rypadlům hmotnostní kategorie 5 až 8 tun. Jako jasný vítěz klání se už dopředu jevilo to největší z nich, osmitunové Hitachi Zaxis 85USB LCN, navíc vybavené úzkou lžící jako stvořenou do promrzlé zeminy, což ostatní neměli. Čekalo se proto, že Hitachi nechá ostatní daleko, ale opravdu daleko za sebou.

Hitachi nakonec na přehnaná očekávání poněkud doplatilo, i když výsledek našich rozprav nebyl vůbec jasný - na pořadí žádného stroje se totiž nikdo neshodl. Dokonce se stalo, že stroj, který byl podle jednoho nejlepší, skončil u jiného na místě posledním, co se jednomu zdálo rychlé, jinému pomalé, co jednomu ergonomické, druhému nepohodlné. Zde se v plné šíři ukázalo, že každému sedí něco jiného, a že co člověk, to názor. A aby jasná odpověď byla ještě více v nedohlednu, pletou se nám do toho různé konfigurace rypadel, délky výložníků a násad, rychloupínače, tvary lžic a zubů a v neposlední řadě i různé pracovní módy, které lze v rypadlech nastavit.

Pokud bych však měl vybrat stroj, o kterém zaznělo nejvíce pochvalných slov, bylo by to nenápadné Volvo ECR58 Plus hmotnostní kategorie 6 t. Hodnotící se skoro až rozplývali nad jeho rychlostí a hlavně sílou. Nepohodlné umístění a tvar joysticků společně s horším výhledem z kabiny naopak poškádlilo pověst pětitunky Case CX50B ZTS. Ta zde měla zdatného soupeře v podobě stejně velké Kuboty U48-4, na jejíž nové moderní kabině málem ještě nezaschnul lak. Ohledně srovnání rychlostí těchto dvou strojů se názory různily a rypnou sílu porovnat nešlo, protože Kubota byla na rozdíl od stroje Case vybavena naklápěcí hlavou Powertilt.

Ta nás vrací zpět do přátelské atmosféry všeobecného souhlasu a přitakání, poněvadž takovouto naklápěcí hlavu by chtěl mít na podobně velkém rypadle každý z přítomných bagráků.

Co je tedy lepší – otočák nebo traktorbagr?

Odpověď na tuto kardinální otázku jsme si nechali nakonec. Nebudu to natahovat - bylo mi řečeno, abych napsal: „Tyto stroje se nedají porovnat, vzájemně se doplňují.“ Tak tedy píšu: Tyto stroje se nedají porovnat, vzájemně se doplňují. A abychom to upřesnili, osmituna je na kopání lepší než traktorbagr zhruba stokrát, stačí tedy menší stroj tak kolem šesti tun. Nepřítomnost teleskopu nevadí, ten výkop pouze zpomaluje.

Na úplný závěr bych rád poděkoval všem zúčastněným bagrákům z celé republiky, že nelenili a dorazili stovky kilometrů za své vlastní peníze, aby mohli virtuální kontakty alespoň na chvíli vyměnit za ty skutečné osobní, podívat se na stroje a podělit se o své dojmy s těmi, kdo jsou stejně „postižení“.

Velké poděkování patří i dovozcům, kteří stroje přivezli, aby je nechali napospas bandě nadšenců, a v neposlední řadě neuvěřitelně sehranému týmu tetčického hotelu U Crlíků a majiteli skládky zeminy panu Pelikánovi.

Text: Ondřej Hájek

Foto: Michal Kopeček