Hledat

Re: Nakládání – Hezký den pane Hurychu. Děkuji Vám mnohokrát za velmi dobrý postřeh k článku. Je škoda, že jsme Vámi zmiňovaný způsob nakládání aut v článku pohřbili pod "jiná řešení". Protože pokud jsou k tomu dobré podmínky (vhodné uspořádání pracovního prostoru, obeznámení šoféři,...), patří zajíždění autem pod nakladač, který jezdí jen v přímém směru, mezi nejrychlejší způsoby nakládky vůbec. Správně jste uvedl, a to i s hezkým názorným příkladem, že by se v tomto případě měl klást zvýšený důraz na bezpečnost. Nesmí dojít k tomu, aby se lopata nakladače ocitla nad kabinou auta. Tento zákaz obsahovala vyhláška 324/1990 Sb. ČÚBP a ČBÚ a dnes jej naleznete v každém solidním návodu k obsluze. Návod k obsluze je také základním dokumentem pro to, jak s daným strojem pracovat. Některé návody pracovní postupy řeší více, jiné méně, některé možná vůbec, ale v každém případě je to platný dokument, který je třeba dodržovat. Kromě návodu k obsluze daného stroje žádný obecně platný předpis pro nakládání k dispozici není.

Nakládání – Když jsem v letech 85 - 88 jezdil u ČSAD na sklápěčkách, na soupravy jsme nakládali velkými nakladači obvykle tři lopaty, ať už jsme vozili hlínu, písek, štěrk nebo řepu.<br />
Řidič nakladače jezdil jenom rovně vpřed do foroty a vzad. Po couvnutí nakladače řidič soupravy najel, ridič nakladače mu do korby vysypal první lopatu, poté řidič soupravy couvnul, nakladač nabral další lopatu, kterou po najetí soupravy nasypal polovinu na auto a polovinu na přívěs, souprava poodjela vpřed. Pro poslední lopatu řidič soupravy krátce vlekem couvnul. Šlo to rychle a rychle se to naučili i řidiči začátečníci, couvat s vlekem za trambusem nebyl problém, horší to už bylo s T 148, tam se zadek auta tak nějak neurčitě natáčel přes dvě zadní nápravy.<br />
Je ale fakt, na překladišti písku v Praze-Uhříněvsi takhle jednou spadla čepice písku z lopaty na kabinu trambusu, silně ji promáčkla a řidič byl doslova zaražen do sedačky a nějaký čas si pomarodil s krční páteří....Pro řidiče nakladače a stroj to bylo maximálně šetrné a ohleduplné, nevím ale, jak je to v tomto případě s předpisy a bezpečností, je na způsob nakládání nějaký předpis?

Do strany výklopná lopata – V letech 85 - 88 jsem jezdil se sklápěcími soupravami Š MTS24+PS 1010H a T 148+PS1010H u ČSAD 102, prov. Říčany, už tehdy nás několikrát nakládali podobným nakladačem hlínou v Praze, už si nepamatuji, jaká to byla firma, možná taky Metrostav.<br />
Praxe byla taková, že nakladač najel rovně do foroty, nabral, vycouval, řidič najel před něj, po vysypání lopaty couvnul. Druhá lopata se rozdělila na auto a po popojetí na vlek, odjelo se před. Poslední lopata se po couvnutí soupravy vysypala na vlek a bylo hotovo. To samé kolové nakladače na písku nebo řípě, řidič nakladače tedy jezdil jenom vpřed a vzad, při frontě čekajících souprav to ani nebylo jinak možné, nestíhal by.<br />
Jak to bylo a je s předpisy o bezpečnosti při nakládání vozidel, nevím, asi by měl řidič vystoupit a nechat vozidlo/soupravu stát a řidič nakladače najíždět, ale to by trvalo moc dlouho...<br />
Fakt je ten, že se nám stal jednou úraz, kdy při tomto manévrování spadla s lopaty nakladače čepice písku na kabinu trambusu, promáčkla střechu, řidič byl vražen do sedačky a utrpěl úraz hlavy, krční páteře a marodil několik měsíců...Nakolik to přisimuloval, nevím, ale kabina byla promáčklá dost.<br />
V případě pásového nakladače jeho řidič zbytečně a nervózně škubal řízením vlevo/vpravo, což jistě nesvědčilo mechanismu pojezdu a pásům.<br />
V lomu v Menčicích jsem viděl, jak se po prasknutí hadice u staršího nakladaše neuvěřitelně rychle vysypala lopata se štěrkem, takže opatrnost při nakládce a soustředění na věc je nutné.