Co by bylo Takeuchi bez Powertiltu?

Strojník Jakub Kolovrátek je jedním z  fandů značky. Ve firmě pana Konečného z Rousínova si může vybírat z různých strojů Takeuchi, včetně patnáctituny TB1140 i obřího pásového smykáče TL250. Zbrusu nový model Takeuchi TB240 je pro něj dalším Takeuchi v řadě.

Na můj dotaz, co se mu na TB240 líbí, nejprve krčí rameny. Je to Takeuchi a to mu evidentně stačí. Nicméně pak se rozhovoří. Oceňuje hydraulický rychloupínač Martin MH10 s vestavěnou naklápěcí hlavou Helac Powertilt, pro kterou Takeuchi TB240 poskytuje precizní proporcionální ovládání kolébkou na pravém joysticku. Stejně tak zajišťování a odjišťování rychloupínače má Takeuchi TB240 řešeno pohodlně jen z kabiny, kde stačí zmáčknout tlačítko zespodu na levém joysticku a současně při tom sešlápnout válcové tlačítko na podlaze.

Rakouský výrobce rychloupínačů a lžic Martin má s osazováním naklápěcích hlav Powertilt mnoholeté zkušenosti. Nedávno ho koupil významný evropský importér Huppenkothen, který přes místní dealery dodává stroje Takeuchi i zákazníkům v České republice a na Slovensku. Tak došlo ještě k těsnějšímu spojení strojů Takeuchi s naklápěcími hlavami Powertilt, i když se zdálo, že spojení už ani těsnější být nemůže. Takeuchi bez Powertiltu totiž uvidíte jen stěží.

Nejlepší na novém provedení rychloupínače Martin s Powertiltem je, že už na něm neuvidíte žádné hadice přivádějící olej do rychloupínače. Nahradily ho kanálky uvnitř nosné ocelové konstrukce.

Takeuchi TB240 má samostatný hydraulický okruh na ovládání Powertiltu, další okruh na hydraulický rychloupínač a i poté mu ještě dva přídavné okruhy zbývají, takže na něj můžete v klidu pověsit drapák i s otočí. Celkem má tedy čtyři přídavné okruhy, a to ve standardu.

Kam se Takeuchi s novou generací posunulo?

Takeuchi není jenom Powertilt, i když s ním je to „o něčem jiném.“ Pojďme se podívat na stroj jako takový. Z nahrazovaného TB235 nezůstal kámen na kameni, jakkoliv si mohou být oba modely na první pohled podobné. TB240 je od podlahy nově vyšlechtěným plemenem.

Co bychom mohli očekávat, je větší a výkonnější motor. A tak se i stalo, dokonce přibyl jeden válec navíc. Takeuchi zůstalo věrné výrobci Yanmar, ale tentokrát si z jejího portfolia vybralo dvoulitrový čtyřválec 4TNV88C-ZSTB o výkonu 27,2 kW.

Hydraulika se nadále vyznačuje promyšlenou sestavou integrovaných čerpadel. Dvojité stavitelné pístové čerpadlo Rexroth AP2D82L zásobuje všechny pracovní a pojezdové funkce, zatímco jedno z dvojice zubových čerpadel žene olej separátně do otoče, radlice, a pomáhá také přídavné hydraulice. Tlak vyletěl vzhůru o 14 % na 240 barů, což je ale u většího stroje naprosto v pořádku.

Hydraulický rozvaděč se přesunul z pozice pod podlahou pod pravou kapotu. Díky tomuto zásahu přišla TB240 o odklápěcí kabinu - vymoženost, kterou se po dlouhá léta pyšnily celé tři předchozí generace. Přístup k rozvaděči je ale nyní lepší, i když za cenu delších hydraulických hadic.

Maximální „papírová“ rychlost otoče se mírně snížila z 10,2 na 9,6 ot/min. Otočný kozlík výložníku se posunul ještě více ke středu, ale jeho široký rozsah natočení zůstal zachován. Příznivé je, že ještě více stupňů připadlo na otáčení směrem vlevo, čehož si strojník Jakub Kolovrátek obzvláště považuje.

TB240 je se svými 1140 mm o 11 cm širší než TB235, na druhou stranu má o 3 cm kratší záď, poloměr jejího otáčení je 1365 mm. Tím jsme si řekli pár zásadních rozdílů, které jsou veskrze v souladu s celkovým vývojem v této kategorii strojů, a nyní se vrhněme do kabiny za kniply.

Tahání za joysticky

Interiér kabiny je dospělý, kvalitně zpracovaný, bez přílišných zbytečností a kudrlinek. A bez klimatizace, která je za příplatek. Vypadá to tam jak v nedávno recenzovaném devítitunovém modelu TB290, což nelze nebrat jinak než jako pochvalu. Je to příjemné místo pro trávení pracovního času, prostor uvnitř je velkorysý. Při své dvoumetrové výšce mám sice sedadlo v zadní poloze, ale před sebou i nad sebou spoustu místa. Pedály pojezdu se ovládají tak příjemně, že se po pákách ani nenatahuji. Dvourychlostní pojezd 2,9/5,3 km/h se přepíná spodním tlačítkem na pravém joysticku. Bagr jezdí na 350 mm širokých gumových pásech Takeuchi, což je ve skutečnosti prémiová řada pásů Bridgestone. Tedy nikoliv ta levná, která se nedávno dostala i na náš trh.

Horní část čelního skla lze snadno vytáhnout pod strop, spodní část se dá vyjmout a vložit do připravených úchytů na vnitřní straně levého skla za dveřmi. Hned to zkouším a jde to dobře, i když při terénních přejezdech tam potom rachotí. Nutno dodat, že všechna skla kabiny jsou i nadále plochá.

Za joysticky musíte tahat energicky, jelikož když s nimi budete „šmrdlat“ kolem středové polohy, bagr se nepohne. Nejvýraznější je to u zdvihu výložníku. Přitahujete si joystick k sobě a musíte se podívat, jestli náhodou nemáte zvednutou bezpečnostní páku pro odpojení hydrauliky. Výložník se totiž probere, až když je joystick snad až v druhé polovině své dráhy. Ale stačí pár minut a zvyknete si.

Naopak už od začátku jsem si rozuměl s kolečkem na joysticku pro ovládání Powertiltu. Hraní si s 1,2 metrů širokou svahovkou v extrémních úhlech bez plandavých hadic je skvělá zábava nejen pro strojníka, ale i stavitele, když vidí, jak práce rychle odsýpá.

Je to opravdové Takeuchi?

I přes všechny změny je to pořád Takeuchi. Bagr je pořád plechový, poskládaný z japonských komponent, masivní hydraulické válce mají sílu a rychlost, při dobré údržbě to bude nezmar. Už ho sice neodvezete na staré dobré ávii, ale do pětinunového kontejneru se vám vejde hravě.