Takeuchi TB235: Minibagr z vyšší společnosti

Řadu let jsem pracoval s rypadly „oranžové“ řady a vždy jsem patřil k jejich velkým fanouškům. U mého posledního modelu Hitachi jsem ale narazil a mám k němu řadu výhrad. Nulový přesah zádi totiž v praxi znamená, že se všechno muselo smrsknout a natěsnat tak, že se v kabině cítíte stísněně. Nepohodlný je i vysoký posed, který vyvolává pocit, že sedíte spíše „na“ než „ve“ stroji. A co víc, dělené dveře byly tak odporné, že když jsem dostal možnost přesedlat na Takeuchi, s radostí jsem přikývl.

Proč jsou tyto charakteristicky šedo-červené stroje tak ceněny koncovými uživateli, jsem poznal, když jsem postupně vyzkoušel modely TB125, TB145, TB175 a na krátko také čtrnáct tun vážícího velikána TB1140.

To, že společnost Takeuchi o minirypadlech něco ví, pro mě nebylo žádným překvapením. Firmu v roce 1963 založil ten samý Akio Takeuchi, který je stále jejím prezidentem. V roce 1971 společnost představila první hydraulické rypadlo s plnou otočí 360° - dvoutunový bagr TB 1000. V osmdesátých letech se dokonce tyto minibagry prodávaly například pod značkou Pel-Job nebo Priestman. Duben roku 2014 byl pro společnost důležitým milníkem, když z výrobní linky v továrně v japonském Naganu sjel 250 000. stroj.

 

Stroj nové generace

Dosud jsem neměl tu čest s modely z novější druhé generace, ale vzhledem k dosavadním zkušenostem s Takeuchi jsem o jejich kvalitě nepochyboval. Od místního dealera, společnosti CBL, jsem dostal velice výhodnou nabídku, a tak jsem někdy v červnu 2014 objednal své první minirypadlo Takeuchi nové generace. Dodávka se zpozdila kvůli nadstandardnímu vybavení. Přál jsem si totiž klimatizaci, kterou TB235 ve standardu nemá. Nakonec jsme ale rád, že jsem si počkal. Z továrny mi dokonce během čekání poslali několik fotek z výroby mého stroje, což mě obzvláště potěšilo.

Model TB235 se poprvé představil v roce 2008 na britské SED show v Rockinghamu. Je určený především pro soukromníky, kteří se pro svůj vozový park rozhodují mezí třítunovým TB228 a pětitunovým TB250, přičemž TB235 stojí mezi těmito dvěma stroji. Očekává se také, že řadu obohatí další dvě rypadla TB230 a TB240, která se představí na britské výstavě Plantworx.

Můj stroj, 5499. vyrobený TB235, ke mně dorazil počátkem února. K mému příjemnému překvapení team z CBL k rypadlu barevně sladil také dempr Diga Bara a výsledek vypadá opravdu fantasticky. V den D mě do prodejny doprovodil vedoucí prodeje Mark Crocker. Po zvednutí zadní kapoty jištěné plynovou vzpěrou jsem zjistil, že se pod ní ukrývá populární čtyřválcový motor Yanmar 3TNV88 s výkonem 21,5kw a 2400 ot/min.

 

V jednoduchosti je síla

Přístup ke vzduchovému, palivovému i olejovému filtru je snadný, což je pro každodenní kontrolu a rutinní servis důležité. Jednoduše se čistí také větrák chladiče a hladinu hydraulického oleje jde kontrolovat přes boční průhledy. Uzamykatelná dvířka v horní části stroje vedle kabiny poskytují dobrý přístup k plastové palivové i hydraulické nádrži. Vpředu umístěná schránka na nářadí ukrývá také přihrádku na baterie, tankovací hadici, maznici a mazací pistoli a nádržku s kapalinou do ostřikovače. Kromě nadstandardního vybavení v podobě klimatizace a hydraulického rychloupínače Whites Totalock2, jsem se rozhodl rypadlo dovybavit přídavným okruhem pro můj mulčovač Berti CKT SB, LED osvětlením na střeše kabiny a výložníku a tažným zařízením na radlici pro můj dempr Diga Bara.

Co mě ohromilo, byl prostor v kabině. Jak pohodlně jsem se tam cítil. Vnitřní prostor TB235 je totiž o 12 % větší, než v modelu TB135. Celá kabina je prosklená, takže strojník má bezpečný výhled na všechny strany. Dobrou viditelnost z kabiny ještě umocňují dvě velká zpětná zrcátka, která jsou součástí standardního vybavení. Horní část čelního skla jde vysunout nahoru a uchytit pod střechou kabiny, zatímco spodní část jde zcela vyjmout a umístit dozadu za sedadlo. Ohřát nebo ochladit kabinu umožňuje šest výdechů klimatizace. Velmi pohodlné sedadlo jde nastavit přesně podle strojníkových potřeb a nezávisle na něm jdou upravit také loketní opěrky. Ovládání je minimalistické. Několik přepínačů je u pravé loketní opěrky, vpředu se ovládá rádio, světla, stěrače a ostřikovače.

V kabině je několik prolisů pro odkládání věcí a jedna praktická vyklápěcí schránka. U držáku nápojů ústí jeden z výdechů klimatizace, takže pomáhá pití udržet studené, případně teplé.

Radlice se ovládá pákou vedle pravé loketní opěrky, ruční ovládání plynu je na vnitřní straně levé loketní opěrky. Stroj je vybavený systémem Auto Idle, který při nečinnosti motor přepne do nižších otáček. Ovládá se na pravém joysticku. Přední část kabiny s pedály a pákami je dostatečně prostorná pro většinu strojníků. Levou pákou strojník ovládá kladivo nebo jiné přídavné zařízení, pravou mimoosé naklápění výložníku. Nechybí ani z předchozích modelů známé a oblíbené tlačítko na přepínání dvou rychlostí po pravé ruce.

 

Prázdninový pomocník

Poprvé se stroj dal do práce o Velikonocích, během dnů pracovního klidu, kde jsme hloubili příjezdovou cestu k našemu pozemku a parkoviště. Dovedete si představit, jak bylo skvělé sednout do nového stroje po tak dlouhém čekání. Nejprve jsem hloubil výkopy, pak jsem přešel k nakládání šestitunového dempr Thwaites 6, což mi umožnilo otestovat sílu svého stroje. Takeuchi při tom nezklamalo a okamžitě mě přesvědčilo o svých kvalitách: výkonu, hladkém provozu a vysokém stupni komfortu pro strojníka.

Po vykopání dostatečně hlubokého výkopu jsme dno pokryli ochranou membránou a vylili ho asfaltem, což mi znemožnilo dále testovat, jak stroj zvládá terénní úpravy. Musel jsem ale konstatovat, že i když nevím proč, chová se ovládání tohoto stroje druhé generace jinak, než tomu bylo u starších strojů. Jakoby odezva na pohyby joysticku byla nudnější. Jako u jiných strojů si ale člověk na nové ovládání rychle zvykne a po dvaceti minutách už jsem s ovládáním neměl problém.

Během velikonočního volna jsem dokončil práci na stavbě a následující víkend jsem na TB235 připojil svůj mulčovač Berti. Je to už třetí stroj, se kterým tento mulčovač používám. Původně jsem ho před pár lety pořizoval k Hitachi ZX30. Jednou ročně s ním sekám trávník kolem jezera. Terén, kde jezero leží, je docela měkký a hustě zarostlý rákosím, takže není příliš vhodný pro sekání zahradním traktůrkem. Naopak minirypadlo s mulčovačem zvládá tuto práci bez problémů včetně sekání strmějších břehů.

Na svou váhu má TB235 výborný vodorovný dosah. Se standardní lžící dosáhne až do 5345 mm. To mu umožňuje zvládat více práce za kratší čas. Další výhodou stroje je stabilita, která se nedá srovnávat s mým předchozím strojem. Dokonce i ve svahu a s nataženým výložníkem a ramenem zůstává zcela stabilní.

S mulčovačem pracuje Takeuchi pěkně. Průtok je kolem 62 litrů za minutu, tlak 210 barů. I práce kolem rybníka se s Takeuchi zrychlila. Oproti dřívějším třem dnům mi stačily dva.

Pro rychloupínač Whites jsem se rozhodl, jelikož jsem tuto značku již dříve používal na svém starším stroji. Na TB235 mám teď nejnovější Totalock 2 od společnosti Bristol. Zatím jsem ani nevyloučil myšlenku, že bych do budoucna namontoval naklápěcí rotátor Engcon. Jsem totiž dlouhodobým zastáncem skandinávského způsobu používání přídavných zařízení, a tak by byla ironie, kdybych této možnosti nevyužil.

 

Pozor na hydrauliku

Říct pouze, že jsem se strojem velmi spokojený, by bylo málo. Pokud bych měl skutečně najít nějaký nedostatek, byl by to chybějící kryt pod kabinou, který by chránil vedení hydrauliky. To je totiž náchylné na poškození a občas se do něj mohou zachytávat kusy dřeva a další cizí tělesa. Kromě toho je to ale překrásný stroj a i poprodejní služby a servis od kluků z CBL jsou na špičkové úrovni.

 

Původní článek Nicka Drewa vyšel v červencovém vydání britského Earthmovers Magazine. Pro čtenáře bagry.cz. ho upravil samotný autor, přeložila Anna Fajkusová.

Komentáře

dosah – Opravdu hloubkový dosah 5345mm??

Re: dosah – Děkuji mnohokrát za upozornění na chybu v překladu, který jsem před publikováním četl, a zrovna toto mi uniklo. V originále je „ground level reach of 5345mm“, tzn. vodorovný dosah. Za chybu se všem čtenářům omlouvám.

Ondřej Kaiser – Asi to má neviditelný teleskop happy

rozdíl – pokud mělo Hitachi nulový přesah/ Takeuchi, předpokládám standartní záď - zde vidím možný rozdíl nejenom velikosti kabiny...

Re: – Za neviditelný teleskop se omlouvám já, moje chyba happy<br />
<br />
Terramet spol. s r.o.&gt; on ten článek ani není myšlen jako porovnání dvou konkrétních strojů. Pan Drew na začátku spíš nastiňuje svou minulost a jak se k Takeuchi vůbec dostal happy

Dumper – Dá se u nás sehnat takový dumper nebo i větší? <br />
<br />
Děkuji

Pro přidání komentáře se přihlašte nebo zaregistrujte.