Postřehy pana Fučíka jsem zajel zkonfrontovat přímo do výroby a poté jsme současný výrobek poslali na betonáž základů rodinného domu. Jel jsem samozřejmě také. Na stavbě v Nové Bani na mě čekal Jozef Šipikal, který 25 let pracuje na smykem řízených nakladačích, z toho posledních šest let s míchací lopatou. Od té doby má už třetí, takže rozdává tipy a zkušenosti plnými hrstmi. Po našem příjezdu lopatu nasadil na svůj Locust L903 Speed +, připojil hydraulické rychlospojky a do kabiny protáhnul elektrické ovládání hydraulického rozvaděče na lopatě.

Základní parametry míchací lopaty ML 300:

Šířka: 1640 mm
Pracovní objem: 300 l
Max. tlak oleje: 210 bar
Hmotnost: 450 kg

Za elektrické přepínání mezi mícháním a otvíráním výpusti si musíte připlatit, ale jak říká pan Šipikal „200 euro nie je peniaz.“ Jinak máte jen levné řešení, kterým je dvoucestný kulový ventil, jenž funguje na principu menšího odporu. Pokud je zavřený, musí olej chtě nechtě do hydromotoru míchacího šneku, a když jej pootevřeme, velmi rychle si najde cestičku k hydraulickému válci zavírání a otevírání spodní výpusti. Musíte si uvědomit, jak to vlastně pracuje, aby vám to fungovalo.

V době, kdy pan Fučík pořídil starší míchací lopatu, kterou následně „propral“ ve fóru, byl na trhu už nový typ, který měl jeho připomínky vyřešeny. Především utěsnění převodové skříně s dvojitým řetězem a ozubeným kolem vlastní výroby. Tvoří ho dvě gumy a mazivo. Navíc má nová lopata větší šnek a vydutý rošt.

Hydromotor je umístěn nahoře lopaty proto, aby nebránil upnutí na jakýkoliv typ nakladače. Podle konstruktéra Ing. Jána Šabo mají americké stroje větší kola a menší prostor mezi nimi a výložníkem, kam by se hydromotor přesunutý dozadu, jak to udělal pan Fučík, nevešel. Navíc je zde vystaven odstřikování nečistot od předních kol.

Stejně tak je potřeba myslet na to, že různé stroje mají hydraulické rychlospojky na rozdílných stranách výložníku. Proto je hydraulika vedená v trubkách po horní straně lopaty. Toto však pan Šipikal neřeší. Ten jen spokojeně počítá kubíky betonu, které v lopatě umixoval.

Skutečná životnost

Evidenci si vede skutečně pečlivě, a tak ví, že na své stávající lopatě má aktuálně „natočených“ 3000 kubíků. Už se ji pomalu chystá vyměnit. Tělo má z hardoxu, za což je příplatek opět 200 eur, ale vyplatilo se mu to. Bez něj se dle jeho zkušeností lopata prodře za 1500 kubíků, s hardoxem vydrží dvojnásob. To samé platí o míchacím šneku uvnitř. Ten je ale nyní z hardoxu standardně.

Jak vidno, s příplatky ani samotnou cenou lopaty si pan Šipikal hlavu nedělá. Má spočítáno, že investice do lopaty se mu vrátí po namíchání 150 až 200 m³ betonu. A to při poloviční ceně za kubík oproti velkému autodomíchávači. Denní maximum je 60 m³.

S hydromotorem ani převody nikdy žádné problémy neměl: „Reťaz nemá šancu sa vyťahať.“  Dle návodu k obsluze jen každých 1000 Mh kontroluje a případně upravuje napnutí řetězu. K denním povinnostem však patří vtlačování mazacího tuku do mazacích bodů. Na to, stejně jako na celý svůj nakladač, používá mazací tuk značky Mobil, který je odolný proti vodě. „Je rovnaký ako do škodovky do vodnej pumpy,“ upřesňuje pan Šipikal.

Praktický návod k použití

Ale vraťme se zpět na stavbu, kde už dva statní mládenci ládují vodu a cement do míchací lopaty naplněné pískem. „Ja viem presne, koľko treba vody, aby to malo správnu konzistenciu,“ říká pan Šipikal. Dva mladí pracovníci tak mají přesné instrukce:  6 kbelíků vody a 3 pytle cementu. Důležité je nenasypat vše na jedno místo, nýbrž rovnoměrně rozmístit po celé šířce lopaty.

Velkým uměním je i samotné míchání materiálu. Pět otáček dozadu, pět otáček dopředu… nejdříve dozadu směrem k sobě, jelikož v tomto směru má šnek větší sílu a nedělá mu problém projet materiálem a promísit ho.

Celý cyklus si můžete prohlédnout ve videu na youtube.

Dnešním úkolem je vybetonovat základovou desku o rozloze 300 m², na kterou padne 40 m³ betonu. Stavebník a investor v jedné osobě oceňuje oproti klasickému automixu práci bez prodlev, menší objem betonu pro snadnější a průběžnější rovnání dřevěným hrablem. Práce jde hladce, během šesti hodin bude hotovo.

Často však pan Šipikal používá míchací lopatu v kombinaci s posuvným podkopem. Jím vykope základové pasy, které následně zaleje betonem z míchací lopaty.

Ach to čištění

Po práci pan Šipikal vezme hadici a vodou vystříkává vnitřek i vnějšek lopaty, stejně jako čelní sklo a přední část nakladače. To je jediná činnost, u které si poněkud posteskne. Prý by to chtělo nepřilnavý povrch, aby se mohl pracnému čištění vyhnout. „Teflonový povrch? 200 euro,“ vtipkuje pan Faško z Kovaca v narážce na mou poznámku, že u nich veškeré příslušenství stojí 200 eur.

Nicméně cena samotných míchacích lopat v poslední době výrazně klesla, jelikož se podařilo zefektivnit jejich výrobu. Například hydromotory berou v Kovacu přímo od výrobce a válce, které dříve kupovali, si začali vyrábět sami. Navíc se zvýšila sériovost. Od roku 2009 stačili vyrobit na 1300 kusů nových typů v objemech od 250 do 1000 l.