Nasedáme

Otevřel jsem dveře, vyšplhal se do kabiny a nastartoval plnotučný šestiválec Doosan, na jehož místě v minulé generaci dřímala Scania. Dvoukubíkovou lžící přemisťuji masy zeminy a po chvíli zavírám okno i dveře, kyprá půda dost práší. V kabině nejsou žádné citelné vibrace a motor není téměř slyšet. Bavím se zkoušením výkonových módů, které jsou čtyři - Eco, Standard, Power a Power+. Nejsem si jistý, zda přepínání těchto módů upravuje něco v hydraulické soustavě.

Otáčky motoru mám totiž nastavené na 1500/min a při každém přepnutí na dotykovém displeji se změní. Při stisknutí režimu Power+ se zvýší až na 1880/min. Zásadní rozdíly v chování stroje nepociťuji, možná bych je cítil lépe při těžbě kamení v lomu. Ovládání je přesné a s joysticky nemusím často chodit do krajních poloh. To jen ve chvílích, kdy dávám stroji zabrat zakousnutím se do náspu. Protože tím ale pohyby stroje jen tak nezastavím, není třeba mu práci ulehčovat oddalováním násady.

Pokládám nohy na pohodlné pedály pojezdu a jedu až téměř k hraně náspu, který je vysoký asi 5 metrů. Při pojíždění využívám 360° kamery. Obraz je sice značně zkreslený, protože vzniká „sečtením“ obrazů všech kamer okolo stroje, ale na to, abych viděl, jak daleko jsem od překážky nebo lidí, stačí tento obraz akorát. Před pár lety jsme měli jen zrcátka a spoustu mrtvých úhlů. Navíc ke kamerám se přidávají ultrazvukové senzory v zadní části stroje a akusticky nás upozorňují na blížící se překážku. Obraz lze přepínat mezi ptačím pohledem a obrazy jednotlivých kamer přímo na jejich dotykovém displeji vpravo.

V kabině

Kabina je prostorná (na Caterpillar teda zatím nemá) a levý joystick je napevno, což u těchto velkých strojů příliš nevadí – ráno vlezete, po šichtě vylezete, trocha oblézání se dá přežít. Červená bezpečnostní páka zůstává u Doosanu tradičně hadicovitého typu - nikdo ji tedy neurazí. Nalevo trůní dotykový displej, který se dobře čte i na slunci a ovládá se s citlivostí smartphonu. Nad ním je již výše zmíněná 360° kamera. Líbí se mi klíček zapalování, který svou velikostí připomíná ty automobilové, a tím jaksi přidává stroji na luxusu. Spínací skříňka je umístěna vodorovně u skla. Interiér je z hlediska zpracování plastů proveden na vysoké úrovni, nikde nic neskřípe ani neodstává.

Pracovní boty si můžete odložit vlevo podél sedadla, kde pokračuje podlahová guma, která je ohraničená, aby vám boty necestovaly po kabině. Odložit, je možná nesprávný termín, spíš by se slušelo říci narvat, protože místa tam na netvárné pracovní boty moc není. Velkým překvapením, které odhalil kolega, byla pistolka se stlačeným vzduchem pro čištění kabiny od japonského výrobce Kinki. Samozřejmě, že jsme ihned otestovali její funkci a shodli se na tom, že je účinnější než vysavač. Vzduch jí dodává malý kompresor umístěný za kabinou.

Z pohledu servisáka

Servisní přístupy jsou, jak je u strojů této velikosti zvykem, dokonalé. Při zásazích nemusíme ruce proplétat skrz labyrint hadic a kabelů jako u minirypadel. Začneme od kabiny. Na té se nachází dvířka, kterými přistupujeme k filtru klimatizace. Dále tradičně otevíráme dva velké plechové boční kryty nástavby.

První ukrývá chladiče klimatizace, vzduchový filtr motoru, rozvody pilotního okruhu hydrauliky a již zmíněný miniaturní kompresor pro čištění kabiny. Za druhým jsou schovány chladiče motoru, hydrauliky a akumulátory, v jejichž blízkosti je umístěn jejich odpojovač (zajímavé je, že otočný ovladač odpojovače je velice podobný ovladači startéru strojů Caterpillar z 60. let).

Obcházím zadní protizávaží a otevírám kryt na další straně. Ten mi odhaluje pohled na hydraulické čerpadlo a umožňuje výměnu filtrů. V případě rozmístění komponent tedy není nutno opouštět léty prověřenou konvenci.

Stoupám dopředu na pás a zdvihám první schůdek vedoucí na nástavbu, pod kterým se ukrývá úložný prostor a elektrická palivová pumpa. Pod dalším schůdkem spatřuji víčko pro dolévání Ad Blue. Nutno podotknout, že motor regulaci emisí zvládá bez EGR. Stoupám dál po schůdcích lemovanými pevným zábradlím, odjišťuji dvě rychlospojky a natěšeně otevírám přístup k motorovému prostoru.

Zde se nachází motor Doosan DL08 nejnovější generace, který splňuje (a údajně dokonce překračuje) požadavky nejnovějších evropských emisních norem Stage V. Rovněž nám mezigeneračně přibyl jeden válec, který jistě přidal na kultivovanosti chodu. K chladičům a výfuku už se nepodíváte, jsou zašroubovány pevnými kryty, pouze pro dolévání chladicí kapaliny tu slouží malá dvířka, která se otevírají klíčkem. Za kabinou vyčuhuje automatický mazací lis centrálního systému s nápisem Doosan – zde si nejsem jistý, jestli jde o branding nebo vlastní výrobu.

Zajímavosti za příplatek

Rypadlo lze dodat v několika provedeních ochrany podvozku. Standardem jsou 2 kryty rolen na pás, další možností 4 a pro nejtěžší podmínky kompletní zakrytování všech rolen pásu.  Připlatit si budeme muset i za praktický kompresor pro čištění kabiny, myslím ale, že při ceně rypadla se bude jednat o zanedbatelnou položku. Co produktový manažer společnosti Doosan na akci zdůrazňoval jako věc, kterou nutně potřebujeme, byly ochranné gumové bloky podél celých spodních boků nástavby. Nevíme však, jestli slouží k ochraně samotného stroje nebo okolních strojů a objektů.  Platí se i za ultrazvukový systém pro detekci objektů v blízkosti stroje.

Korea není Čína

Marně jsem zde čichal zápach nekvalitních plastů, v interiéru to vonělo jako v novém autě. Když k tomu přidáme příkladně zpracovanou hrubou konstrukci stroje (na sváry je opravdu radost se dívat) a technickou vyspělost, nemáme důvod si jej nepořídit. Hojné užívání těchto strojů v asijských zemích a rostoucí prodeje ve zbytku světa mluví za své. Ještě si odvážím dodat, že když jsem stál u naleštěného, pomerančově oranžového protizávaží, měl jsem chuť se do něj zakousnout. ☺