Jedná se vlastně jen o přebarvený Bobcat E35z, oba dva stroje se vyrábějí v nedaleké Dobříši. Už delší dobu Bobcat patří pod společnost Doosan, takže se nemůžeme divit těmto jednoduchým krokům vedoucím k rozšíření portfolia. Jak z posledního písmena „z“ z názvu vyplývá, jedná se o příslušníka typu zero-tail, což jak víme, znamená otáčení zádě s nulovým přesahem. Jedná se tedy o hojně vídanou kategorii na stavbách.

Hurá za páky

Doslova. V bagru jsem totiž dlouho neseděl. Terasy lomu jsou plné strojů a novinářů, hned jak vidím, že je stroj volný, okamžitě sedám dovnitř a startuji tříválcový motor Kubota. Nebojte se, stroji nedávám na frak těžbou výbuchem rozpojené horniny (i když třeba takový dlouhodobý test minirypadla v tvrdé hornině by mohl být zajímavý), ale hraji si s hlínou, která je navezená na okraji lomu.

První, co mě překvapuje, je velice citlivá hydraulika, při rýpání téměř nevyužívám krajních poloh joysticků. Díky tomu musím sice trošku krotit své pohyby, ale vím, že za pár dní bych stroj dostal plně do rukou. Pro ostříleného bagráka mi taková citlivost přijde daleko lepší, než, letargické reakce – člověk si méně unaví ruce. Stroj je osazen roštovou lžící a z hlíny vybírám kusy kamení a kořenů. Vyklápění lžíce je tak rychlé, že uslyším prásknutí krajní polohy ještě dřív, než řeknu švec. Je zajímavé, že hydraulika je rychlá i přesto, že na výložníku jsou namontovány bezpečnostní hydraulické zámky, které reakce hydrauliky většinou značně zpomalují. Tady odvedli konstruktéři dobrou práci, nejspíše k zámkům upravili zbytek hydraulické soustavy.

Při testování radlice se dostavuje typický neduh poměrně velké šířky stroje a nízké hmotnosti. Pákou musím neustále korigovat její výšku, abych našel kompromis mezi chtěnou rovinou a trakcí stroje. Částečně to ovšem způsobuje i to, že se v hlíně nachází velké kameny. Druhou rychlost pojezdu řadíme žlutým tlačítkem na páce radlice, a pokud dojde k vysokému zatížení pojezdu při zařazené dvojce, stroj automaticky podřadí, jakmile se zátěž sníží, opět tam vrátí dvojku.

V kabině

Na přístrojové desce nám září analogové ukazatele teploty chladicí kapaliny a stavu paliva. Mezi nimi je černobílý displej, na kterém vidíme stav motohodin. Pomocí tlačítek níže můžeme programovat způsob ovládání přídavné hydrauliky a přechody do volnoběhu. Pod přístrojovou deskou ovládáme topení a klimatizaci, za kterou se připlácí. Pod pravou loketní opěrkou se nachází spínací skříňka, o kousek blíže k oknu ruční plyn, který je jako u většiny modernějších strojů řešen otočným ovladačem. Na této straně ještě můžeme spatřit masivní autorádio známé ze strojů Bobcat. Za praktickou vychytávku pokládám kolébkový spínač u rádia, kterým se vypne a zapne zvuk.

Oceňuji snahu všech výrobců odstraňovat z podlahy pedály, takže vyosení výložníku nyní ovládáme posuvníkem pomocí palce na pravém joysticku. To přispělo nejen k většímu prostoru na podlaze, ale i k přesnějšímu polohování kozlíku. Levým posuvníkem na joysticku můžeme ovládat další hydraulický okruh, který je za příplatek. Za zmínku stojí, že funkce těchto posuvníků můžete na palubním počítači libovolně měnit mezi sebou. Ovládání posuvníky je velmi přesné a pohodlné. Joysticky vypadají podobně, jako například u Takeuchi, Caterpillaru a některých dalších značek. Jsou pohodlné, ale z hlediska ergonomie zásadně nenadchnou. Až po pár letech uvidíme, jestli se jejich pogumovaného povrchu dotkne bolístka v podobě zvětrání gumy, která potom mnohdy nepříjemně lepí a zůstává na rukou.

Levé boční okénko lze otevírat posuvem vzad, aretuje se v několika polohách svislým stisknutím zámku, umístěném na něm. Vyklápění předního okna vzhůru je v pořádku, dolů jsem s ním však trošku bojoval, musí se hodně nadlehčit vzad, aby okno vyskočilo ze zámků. Sklopné pedály ovládání pojezdu jsou pohodlné a nekloužou, snad bych je jen v přední části trošku rozšířil, aby se tam vešla pracovní bota pořádného chlapa. Vtipným detailem je manuál z netkané textilie, který je zasunut ve speciální štěrbině u sedadla a aby se neztratil, váže jej asi metrové, ocelové lanko. Pro půjčovny praktická věc.

Pojďme se na to podívat zvenku

Zmíněné zámky hydrauliky na výložníku jsou za příplatek v rámci paketu „Object handling“. Na násadě výložníku, která se dodává ve dvou délkách, si můžeme všimnout ok, do nichž se upevňuje hydraulický válec přídavného přidržovače. To je taková ta americká specialita, kterou u Evropanů skoro neuvidíme.

Co se týče servisního přístupu, vzadu otevíráme kryt motoru, kde můžeme zkontrolovat olej a vyměnit filtry.  Boční kapota z laminátového kompozitu se odklápí celá vpřed. Pod ní jsou umístěny rozvaděče, hydraulická nádrž a nádobka ostřikovací kapaliny. Mezi těmito dvěma kryty se na rohu stroje ukrývá chladič motoru, který je krytý odnímatelnou plastovou mřížkou. Hrdlo nádrže paliva je přístupné z levé strany stroje za dveřmi, pokud máme tedy v létě dveře aretované v otevřené poloze, musíme je při tankování zavřít, což není nijak zásadní problém.

Zásadním problémem ale je, že oproti parádně ukrytému světlu na výložníku, světla na kabině trčí vzhůru nad její obrys. S první silnější větví, kterou minou, už trčet nebudou. Jelikož je testovaný stroj vybaven dlouhým ramenem násady, automaticky vzadu visí těžší protizávaží, které při otočení nástavby mírně přesahuje podvozek.

Co říci závěrem?

Jistě se bude jednat o hojně prodávané rypadlo, avšak těším se na zveřejnění jeho prodejní ceny, kterou vzhledem k jeho rozpočtovější konstrukci (interiér, vedení hadic výložníku, zajištění čepů) subjektivně očekávám nižší, než u konkurence. Celkově na mě stroj působí dojmem „ubereme přebytečný materiál“, což se však vůbec nemusí projevit v jeho kvalitě a životnosti.