Když do cementárny v Prachovicích krátce před revolucí nastupoval, místo nakladačů zde pracovala elektrická rypadla Unex a roli pevných demprů zastávala vozidla značky Belaz o nosnostech 27 a 40 tun. Jak připomíná vedoucí mechanizace Jaroslav Kubant, „v Belazech se jezdilo se sluchátky na uších a v létě v trenkách.“ V kabině bylo přes 100 decibelů, upozorňuje pan Macháček.

Poté Slavomír Macháček řídil pevné dempry Euclid, které pracovaly v tandemu s nakladačem Michigan, a pak přišel Unex Haulpak 210 M, což byla předzvěst pozdějších demprů Komatsu, protože Haulpak byl vyráběný na základě licence poskytnuté firmou Komatsu.

Na nový dempr Komatsu HD605-8 přechází Slavomír Macháček z Pašáka, neboli 14 let starého dempru Komatsu HD605-7, se kterým najezdil 80 tisíc kilometrů a natočil 9300 motohodin. V jeho očích je nové Komatsu HD605-8 podobný stroj, jehož největší změnou je tablet v kabině, na který má být teprve proškolen. Postupný vývoj demprů vítá, jsou čím dál pohodlnější a odhlučněnější. Příjemným zlomem bylo, když pan Macháček mohl přestat dělat čárky, protože fůry začaly počítat samotné dempry.

 „Je to o tom, jak je to široký, jestli se tam dempr vejde. Když se jede do fabriky mezi lidi, musí se dávat pozor,“ popisuje největší zádrhel, se kterým se musí vypořádat každý řidič velkého dempru. „Nic většího tady není,“ zdůrazňuje. Řidič zkrátka musí mít představu o šířce a délce svého stroje. „Člověk musí dávat pozor, aby neutrhnul pásy dopravníků,“ konkretizuje Slavomír Macháček možnou podobu střetu s okolním světem. A hned přidává další, tentokrát zásadnější potenciální kolizi: „Kdyby vám někdo prošel pod autem, tak ho nevidíte.“

Dempr jezdí pouze v areálu cementárny, na silnici nemůže. „Vozí se těžební kámen v lomu, vyvážíme slínek a cihly z vyzdívky pece, když se vybourává,“ vypočítává pan Macháček činnosti, které se bez jeho dempru neobejdou.

Na adresu obřích pneumatik poznamenává: „Je tady povolená rychlost 30 km/h a zároveň musíte dávat pozor, abyste pneumatiku neproříznul. To není jenom, že si tam sednete a točíte volantem.“ Denně najede třeba i 100 kilometrů, průměr je 50 až 60 km za den. „Když máte otáčku tři kilometry a uděláte 30 fůr, je to 90 kilometrů,“ vypočítává mistr velkého volantu Macháček.

Stroj si musí Slavomír Macháček každý den zkontrolovat. „Stroje mají centrální mazání, mažou se akorát kardany,“ upřesňuje. „Každý má přidělený stroj. Musíme mít techniku furt v pořádku.“ Co se dokladů týká, má řidičský průkaz skupiny C, strojnický průkaz, profesní průkaz a pravidelně podstupuje psychotesty. „Bezpečnost na prvním místě,“ prozrazuje hlavní předpoklad své dlouholeté kariéry za volanty největších strojů.

-hao-
Foto: Ondřej Hájek