Hledat

Náš čtenář Tomáši Kouřil nám zaslal svoje poznatky a postřehy z práce s čínským nakladačem Schmidt 1610, který ze začátku ve firmě využíval hlavně při práci v noci, později i ve dne. „Mám k tomu tolik připomínek, že to snad ani není možné. Chtěli jsme manipulátor s velkou lopatou a přivezli toto. Hned jsme se chytli. Ale lopata menší než na dosavadním traktoru toho moc nevyřešila. K tomu „skvělé“ gumy, které si neporadily ani s trochou sněhu a lehkou námrazou. Do výběhů se sotva vyškrábal traktor John Deere 4720, natož aby tam vjel tenhle nakladač. Ten vzorek gum, co nám dali, byl prý na naše přání. Akorát je do úplně jiného prostředí. Vedení rozhodlo takto. Asi tomu rozumí víc… Velkoobjemovou lopatu jsem řešil s různými firmami, co se tím zabývají. Ve 42 mth začal u pístnice řízení téct olej. Po prvních 50 mth sice přijel mechanik, ale do té doby už pár věcí vypovědělo službu. Natekla voda do světla, LED pracovní světlo fungovalo napůl a celá jedna strana nakladače občas pohasla a naopak zase někdy sama od sebe svítila dobře – nejspíš problém s ukostřením. To, že od začátku, co jsem do toho sedl, nefungovala ani couvací kamera a monitor, se dalo oželet. Dle kolegy se stejně okamžitě zamlžila a nebylo nic vidět. Už po dvou měsících, kdy měl stroj asi 50 nebo 100 mth, se musely odvzdušnit brzdy, protože skoro nebrzdily. Prý se to tak má normálně dělá. Mechanik to hodnotil slovy: „Buďte potichu, co byste chtěli za ty peníze…“ Kolem 170 mth se sám od sebe povolil náboj zadního levého kola a vytekl olej. Celkem časté také byly úniky hydrauliky v místě kloubu a samovolně povolené šrouby na hadicích. Při 220 mth, což bylo v zimě, se stroj dokonce začal přehřívat na 100°C. Asi špatná vrtule na chladiči, kterou vyměnili. Servis už s tím měl zřejmě zkušenosti… Kabina byla neodhlučněná a byl tam hluk asi jako v mojí 50 let staré multikáře, tam to ale očekávám. Zásuvka na 12 V taky chyběla. Na palubní desce byly budíky s čínskými znaky. Maják byl zapojenej natvrdo na kabel mizící někde pod střechou. Střecha byla jen plechová, bez jakékoliv izolace. Prostě ta nejlevnější verze. Pro žhavení motoru byl extra čudlík zboku, žádné relé, které by žhavilo samo automaticky při zapnutí klíčku. Motor se nevypínal klíčkem, jak je zvykem, ale chcípákem (táhlem). To bych ještě rozuměl, to má i Zetor Major 80 rok starej a je to levná verze. Ale koncovka táhla byla z kusu plastu stejně jako v trabantu na sytiči. Dalo se čekat, že se brzy utrhne. V trabantu měla trvanlivost delší. Stroj se ovládal pákami vedle volantu. Ta blíž k volantu měla na starosti kvalty, ta vzdálenější směr jízdy. Vypínač baterie byl umístěný hned vedle sedačky na podlaze tak, že byl celý okopaný a ohnutý od nastupování. Spínání rychloupínáku bylo dole před joystickem, takže normálně nebyla vidět jeho poloha. Sice pípal při aktivaci, ale měl tři polohy. I spínání topení bylo rovněž takhle hloupě umístěno na sloupku před joystickem a vyústění topení zase hned u dveří, což bylo taky moc „šikovný“. Ruční brzda byla tak špatně řešená, že na hodnocení nestačí ani pětka. Při výstupu či nástupu do sedačky člověka vždy tlačila do nohy. Aspoň mě ano. Jsem vysokej a sedačka byla posunutá dozadu na maximum. Při zatahování chcípáku, který byl hned vedle sedačky, jsem vždycky zavadil o zajištění sedačky, která popojela dopředu. Asi je to dělané jen pro malé čínské dělníky. Čelní okno sice mělo stěrač s jednou rychlostí, ale zato chyběl ostřikovač, což by se dnes snad dalo považovat za samozřejmost. Ofuk čelního okna byl více než mizerný. Zadní okno nemělo stěrač vůbec a ani vyhřívání. Sedačka byla fajn, ale zase jen pro malý lidi. Mně stačila, ale trávit v ní celé dny pro někoho velkýho, jako jsem já, byl očistec. Bolely od toho záda. Asi to bylo hlavně těmi špatně zvolenými pneu. Stroj měl pohon hydrodynamicky, což já zvyklej z JD jsem ze začátku moc nepobíral. Na Volvu, co jsem jezdil předtím, byl hydrostat. To mně vyhovovalo víc. Je tam jen jedno čerpadlo na pojezd i práci, takže je potřeba pořád stát na plynu. Nemluvě o tom, jak to hrozně to kouřilo. To sotva splňovalo nějaké emisní limity, i když tam byl známý motor Xing Chang bez turba s jen pár kW. Palivová nádrž na 70 litrů byla dobrá, ale absence palivoměru v palubní desce mě dostávala. Orientace podle vodoznaku, kdy člověk musel zkoumat na nádrži, kde je asi nafta, byla hloupá a nepřesná. Navíc vodoznak nebyl po celé výšce nádrže, ale jen nahoře a dole, nic mezi tím. Takže nafta došla hlavně v případě, kdy jsem to nejméně čekal. Stalo se mi to několikrát. Ale zase když došla nafta někde po cestě, což se díky absenci ukazatele na palubce stávalo často, stačilo nalít naftu, ručním čerpadlem napumpovat, trochu zastartovat a hned to jelo. Podle slov mechanika se tam dříve ukazatele dávaly, ale protože v nich byl magnet, tak se ukazatel „přilepil“ k boku nádrže a neukazoval. Raději je tam tedy už nedávají vůbec. Taky „dobré“ řešení. Navíc vodoznak byl plastový a v místě, kde končily přední blatníky. Takže nečistoty létající od předního kola ho nejenže celý zašpinily a pak nebylo vidět, kolik tam zbývalo paliva, ale mohli jej i snadno rozbít. Chtělo by to buď zástěrku, nebo krytku na vodoznak. Co se týká zapojení světel, to asi taky dělal nějaký amatér. Půlka nesvítila, byly upadané dráty, už druhá nefunkční couvací kamera. Jediné větrání v kabině obstarával větrák v místě hlavy, který držel na jednom šroubu (vrutu). Jak už jsem říkal, v kabině byl strašný hluk, protože tento model nemá vůbec odhlučněnou kabinu, takže je to prý normální. Navíc v místě kloubu něco mlátilo – asi kardan, nic jiného se tam netočí, dokonce i na volnoběh když jsem to pustil po rovince. To, že byla od začátku vadná baterka, snad ani nestojí za řeč – čínská kvalita. Nejlepší bylo, když jsem si připravoval krmení pro zvířata, měl jsem asi tak půl hodiny puštěný rádio. Když jsem přišel, tak na voltmetru mi to ukázalo jen 18 V a už jsem nenastartoval. Ještě při 22 V to natočit šlo, ale když vezmu v potaz, jak se to rychle vybilo a přitom to bylo nové a mráz byl jen slabý, tak 3 stupně pod nulou… Další „výbornou“ věcí je ruční hydraulický rychloupínák, který neměl ani ten traktor, takže velkej luxus. Největší výtka padla na přídavko, především na kleště na balíky. Po cestě vám totiž může naložený balík klidně spadnout, když se nějak ztratí tlak z hadice, kleště pak povolí a balík spadne. Když jsem vezl balík, během cesty normálně upadl. Při jízdě je teda potřeba občas přitáhnout páčku k sobě. Na druhou stranu když jsem s tím vozil kamení a písek, tak byl skvělej, i když hluk hroznej a při každé nerovnosti ztrácel výkon. Sice má dva kvalty, ale podle příručky se dvojka dává jen na rovince. Do kopce je jednička rychlejší než dvojka a motor řve úplně stejně. Ze začátku jsem si bral sluchátka, ale pak už jsem na to kašlal. Taky musím vytknout umístění rychlospojek. Jsou bez krytek (to jde snadno napravit), ale jsou u sebe tak natěsno, že při nacvakávání hadic jedna o druhou dře a při připojování to docela vadí. Není to jako na Volvu – hrc prc a je hotovo. Tady jsem trávil x minut, než jsem to tam dostal, a úplně zbytečně. Věřím tomu, že ty lepší a dražší verze této značky můžou být dobré, ale tahle je tak někam do uhelného skladu nebo na písek a kamení. Sedět celý den bych v tom nechtěl, jako že jsem si i to několikrát zkusil. Je to hrozný stroj, ale podle slov mechanika: „Co byste nechtěli za 400 tisíc.“ Doplním, že už tam přes rok nejsem a stroj stále nějak jezdí, ale názor na něj jsem nezměnil. Je to příšerný i za ty peníze. Na závěr snad jen malé porovnání: Nyní jezdím v agroslužbách s Fendtem 828 a cisternou Annaburger HT24.27 a navážím k zapravovači kejdy Class Xeroin 4000. To se absolutně nedá srovnat. Pohodlí a práce s tím je úplně jinde, asi o 1000 %.“