reklama
Kladiva a pásy Renomag
reklama

Tříkolové mininakladače Keller - předvoj dnešních smykem řízených nakladačů

Náš příběh začíná na podzim roku 1947 v americké Minesotě, kde si tehdy Louis Keller otevřel malou opravnu a dílenskou výrobu pod názvem Keller Manufacturing.

Roku 1949 zde začal vyrábět sněhové frézy - od malých ručních fréz přes frézy na traktory a nákladní auta, až po typy s vlastním podvozkem. V roce 1953 se k němu přidal jeho bratr Cyril a na jaře roku 1956 na jejich dveře zaklepal jejich dobrý zákazník Eddie Valo.

Eddie Valo si postavil patrovou drůbežárnu a najednou zjistil, že z horního patra nemá jak vyhrnovat hnůj. Potřeboval nějaký lehký a obratný nakladač, proto s bratry Kellerovými uzavřel zajímavou dohodu: pokud vyrobí nakladač, který splní Eddieho požadavky, dostanou zaplacenu férovou cenu. Jestliže však nakladač podle Eddieho představ fungovat nebude, bude bratrům zaplacen pouze spotřebovaný materiál. A tak počali bratři Kellerové přemýšlet a zkoušet, inspiraci i materiál hledali na místních smetištích, aby 4. února 1957 předali Eddiemu k testování první nakladač. Vpředu měl dvě hnaná kola, vzadu jedno kolo rejdové. Převodovka a přední hřídele pocházely ze starého Plymouthu. Nakladač byl řízen pomocí dvou nezávislých pák na pravé a levé straně a dokázal se otočit na místě. Na hroty vidlí byla pro svou pevnost použita tyčovina z okenních mříží místního vězení. Eddie Velo o rok později ve svém dobrozdání napsal: "Pro svůj provoz považuji tento stroj za tak hodnotný, že bych ho neprodal za žádnou cenu." Problémovým se ukázal pouze pohon klínovým řemenem, který se často smekal, čímž došlo ke ztrátě kontroly nad řízením. Proto Kellerové navrhli a nechali si patentovat spojkový systém, který později aplikovali i na Eddieho nakladač. Tento jejich úplně první nakladač dnes naleznete v muzeu ve Fergus Falls v Minessotě.

Do dubna 1958 bylo vyrobeno dalších 6 nakladačů, kromě posledního byly všechny osazeny motorem Kohler o výkonu 4,9 kW, který se nahazoval pomocí lanka. Onen poslední stroj poháněl motor Wisconsin AENL s výkonem 6,7 kW. Na rozjetí masové výroby však bylo potřeba většího množství peněz, asi tak 250 000 dolarů. A zde do příběhu vstupuje strýček obou bratrů, Anton Christianson. Ten o záměru svých synovců pověděl svému dodavateli Lesu Melroemu, který v Severní Dakotě vlastnil podnik Melroe Manufacturing Company na výrobu přídavných zařízení pro zemědělství. Les Melroe neváhal a vydal se za bratry na návštěvu. Zastihnul je, právě když na Eddieho nakladači měnili pohon klínovým řemenem za patentovaný spojkový systém. Les byl nadšen a okamžitě vyzval bratry, aby svůj nakladač vystavili na jeho veletržním stánku. Bratři souhlasili a na veletrhu se po nakladači jen zaprášilo. Zájem byl tak obrovský, že se Les rozhodnul nakladač sám vyrábět.

Zaměstnal oba bratry ve své firmě, kteří si kvůli tomu na podzim roku 1958 pronajali byt v Gwinneru, a výroba pod značkou Melroe mohla začít. Původní firmu Keller Manufacturing ještě 18 měsíců udržoval Eddie Schillinger, a nakonec byla prodána v aukci.

Komentáře

Pro přidání komentáře se přihlašte nebo zaregistrujte.

    reklama