První malý

S panem Alešem Dufkem jsem se potkal v Bystřici nad Pernštejnem v části zvané Domanínek. Svým zbrusu novým midibagrem Takeuchi TB153FR, který mu dealer VLW doručil předchozího večera, kopal v ulici K Zámečku kanalizační přípojku. „Koupili jsme ho hlavně na přípojky a práce ve stísněných prostorách,“ říká pan Dufek. „Na velké práce máme kolové Caterpillary.“ Takeuchi TB153FR je jeho prvním strojem na pásech a s otočným kozlíkem.

Při rozhodování, jaký stroj zvolit, uvažoval o dvou značkách – Caterpillar a Takeuchi. Takeuchi u něj nakonec zvítězilo díky unikátnímu uložení ramene. A samozřejmě se předtím poradil i s lidmi, kteří Takeuchi už mají: „Když jsem viděl, jakou tomu dávají čočku a pořád drží...“ Poslední kapkou bylo dobrozdání od servismana JCB Miroslava Stuchlíka: „Míra Stuchlík nám potvrdil, že je to dobře vymyšlený po servisní stránce.“

Oběti krátké zádě

A to je co říct. Většinou se totiž u podobných rýpátek s krátkou zádí nacpe všechno pod maličkou kapotu a je se rádo, že se to tam vůbec vešlo. A to se ještě pro jistotu ukrojí místo strojníkovi v kabině, aby se moc neroztahoval. Ale nebojte, měřím 198 cm, a tak vám Takeuchi v tomto ohledu testnu pořádně. Představuji si, že dvoumetrových testerů v Japonsku asi moc nemají, takže jsem zvědavý, s jakou se potážu v TB153FR.

Po vstupu do kabiny zjišťuji, že je opravdu kratší, přestože v ostatních směrech je prostorná a vzdušná. Podélný prostor je stísněný, mechanicky odpružené sedadlo Grammer MSG 85/722 dát víc dozadu už nejde, ale je umístěné celkem vysoko, což prostor mezi pedály a opěradlem do značné míry kompenzuje. Sklopné pojezdové pedály jsou umístěné taky vysoko, takže si o ně mohou menší strojníci opírat nohy. Ti delší si je dají až na podlahu. A to zřejmě i při jízdě, jelikož páky ručního pojezdu jsou v příjemném dosahu. A přestože je sedadlo vysoko nad podlahou, nad hlavou zůstává hodně místa. Ven z bagru jsem sice vykukoval těsně pod rámem čelního skla, ale naštěstí na něj navazuje zaoblené střešní okno s parádním výhledem. Když to srovnám s velkým bagrem a převedu do řeči aut, klasický bagr by byl osobák, kdežto v eferku se budete cítit jak v dodávce.

Klimatizace, rádio a spol.

A to jsem vám ještě neřekl, že pan Dufek nechtěl klimatizaci, a tak vnitřek kabiny působí stroze a nebál bych se použít ani oblíbený výraz retro. „Já jsem klimatizaci nechtěl, byť je za směšný přípatek. Na velkých bagrech ji totiž nevyužíváme. Být zavřený ve stroji, to ani dost dobře nejde.“ V kabině díky tomu zcela chybí volič teploty – přepínání mezi teplým a chladným vzduchem se provádí postaru kohoutem vzadu pod kapotou. Výdechy jsou soustředěné pouze v boxu před pravým joystickem. „Je to takový spartánský,“ shrnuje pan Dufek svůj půldenní dojem z kabiny. Nicméně kromě způsobu zapojení autorádia mu zatím v kabině nic nechybí: „Japonci to mají trochu nevychytaný. Když člověk vypne klíček, zhasne rádio. Vždyť by klidně mohlo hrát dál!“

Jednoduché pracovní autorádio Esperia, do nejž můžete zastrčit audio jack pro poslech své oblíbené hudby z vlastního přehrávače, se nachází pod zadním oknem. Joysticky jsou umístěny napevno, stejně jako opěrky zápěstí. Jejich poloha však byla zvolená správně, takže to není až tak strašné. Oproti Caterpillaru jsou na joysticích prohozená tlačítka: „Proto já dneska furt troubím,“ směje se pan Dufek. Jde o to, že Takeuchi má na pravém joysticku pod kolébkou ovládající Powertilt dvě kruhová tlačítka – pravé je pro návrat motoru do volnoběžných otáček a levé slouží jako klakson. A právě na jeho místě má Caterpillar volnoběh, troubicí tlačítko si u něj našlo místo na levém joysticku. Takeuchi má na levém joysticku tlačítka ovládající přídavnou hydrauliku a zespodu tlačítko pro odjištění hydraulického rychloupínače, které funguje při současně sešlápnutém tlačítku na podlaze.

Přesuvný podkop

Pomalu se blíží závěr článku, a tak nesmíme zapomenout zmínit to nejdůležitější. A tím je podkopové rameno, jak po stránce mechanické, tak hydraulické. Mechanickou stránkou mám na mysli už výše zmíněné uložení výložníku na hydraulicky ovládaném rámu pracujícím pod podlahou kabiny. Než si číst nějaké zdlouhavé vyprávění, je lepší podívat se na názorné video. Skvěle je to vidět například tady: https://www.youtube.com/watch?v=v_aE6sW2uxs. Když pomocí pravého pedálu posunujete ramenem ze strany na stranu a přitom adekvátně pootáčíte nástavbou, vypadá to pro pozorovatele strašně hezky. Ani si neuvědomíte, že zde chybí možnost ofsetového natočení výložníku podle vlastního uvážení, protože tento úhel se mění automaticky s tím, jak se výložník posouvá doleva nebo doprava. Takže když je výložník vpravo, je natočen doleva, a když se ocitne vlevo, je natočen doprava. A to tak, že když natočíme nástavbu do polohy, aby výložník směřoval přímo dopředu, ocitne se zcela na kraji nástavby. Přesně tak, jak to má být.

Jaromír Smejkal z pražského Pragisu, který pětitunové FR sedlal už před deseti lety a občas zaskakuje i na aktuálním TB153FR, vyzdvihuje následující vlastnost: „Bomba je v tom, že si měníš těžiště. Když jsem z výkopu tahal těžkou desku Wacker, posunul jsem si výložník tak, abych měl větší stabilitu.“

Abrakadabra …a podkop je fuč

Fascinující je pak sbalení a schování celého ramene vedle kabiny, takže máte nejen krátkou záď, ale i předek, ze kterého vám dopředu nečouhá podkopové rameno. „Nevím, jak moc často to člověk využije, ale to, že se to takhle sklopí vedle kabiny, tak to je docela paráda,“ obdivuje se Aleš Dufek. A hned dává k dobru své pocity z výkonu hydraulického systému: „Má to slušně rychlou hydrauliku, kterou jsem od takové velikosti bagru ani neočekával. To mě docela příjemně překvapilo, to jo.“

Dvouokruhové regulační hydraulické čerpadlo AP2D25L V 1RS7 pochází z japonského výrobního závodu Rexroth ve Fukušimě, který se stal obětí vlny tsunami. Z tohoto důvodu se dnes už tato čerpadla nevyrábí, což je však škoda, protože jsou na vysoké technické úrovni. Mají v sobě integrovaný flow sharing a dokážou dobře rozdělovat průtok do každé větve pojezdu.

Sklo si lžící nerozbijete

Kromě hydrauliky najdeme na bagru i elektroniku, která hlídá, aby si strojník lžící nerozbil kabinu. Otočným ovladačem v kabině strojník nastaví jednu ze tří předvolených šířek lžíce, čímž systému napoví, ve které pozici má výložník zastavit. To je od Takeuchi hezké.

Stejně jako ostatní Takeuchi, ani TB153FR nezaostává v tom, co najdeme na konci násady. I zde je krásně integrovaná naklápěcí hlava Powertilt s hydraulickým rychloupínáním lžic a vývody tří hydraulických okruhů – dva nízkotlaké na powertilt a rychloupínač a jeden vysokotlak na kladivo a další přídavná zařízení. Tři lžíce pocházejí od rakouského výrobce Martin, dceřinné firmy Huppenkothen, evropského prodejce Takeuchi. „Powertilt je super, to je bomba,“ neskrývá pan Dufek své nadšení ze zařízení, které si za tu krátkou dobu stačil zamilovat.

O práci nebude mít nouzi

A nejen on. Když pro další záběr vystoupám k plotu sousední zahrady, dává se se mnou do řeči dáma, která na zahradě tráví čas společnou prací se svým manželem. Loučíme se tím, jak si zapisuje na papírek telefonní číslo na pana Dufka, protože bude brzy potřebovat na zahradě také vykopat přípojku. „Lidem se takový malý stroje líbí,“ usmívá se pan Dufek nad vidinou další zakázky.