Pásové minirypadlo Kubota KX101-3α2 láká nyní i barvou

Dnes si představíme novinku rozžhavenou do stříbrna. Z Německa se k nám dostává pár kusů minirypadel Kubota v jubilejní stříbrné metalíze a my se podíváme na největší stroj z této limitované edice, tříapůltunové minirypadlo Kubota KX101-3α2.

Na jeho kapotě se vyjímá samolepka "Jubiläumsmaschine 09/60", což znamená, že se jedná o devátý stroj z šedesátikusové série. Kubota těmito atraktivně zbarvenými modely slaví 20 let výroby minirypadel v německém Zweibrückenu. Kromě typu KX101-3α2 jsou od září k dispozici také KX 41-3 (100 ks), KX 61-3 (20 ks) a KX 71-3 (rovněž 20 ks).

Ale zpět ke stříbrné KX101-3α2. Stroj o hmotnosti 3520 kg pohání japonský tříválec Kubota D1503-MEBH-4-EC-N o výkonu 20,3 kW a objemu 1,499 l. V hydraulickém systému pracuje jedno stavitelné tandemové čerpadlo s průtokem 2x40 l/min a jedno zubové s průtokem 24,5 l/min.

Kompaktní reduktory pojezdu řady 702 CK od firmy Bonfiglioli Trasmital tvoří harmonický celek s dvourychlostními pojezdovými hydromotory Kayaba. Pásy dodává Bridgestone, maximální rychlost přesunu rypadla na druhý stupeň je 4,6 km/h.

To bylo pár strohých údajů na úvod, nyní se pojďme se strojem seznámit trochu osobněji. Kubota KX101-3α2 je v červenobílé livreji v nabídce již nějaký ten pátek, proto nemůžeme očekávat žádné hi-tech vzezření. Nicméně jednolitá metalíza Kubotě sluší a pod jejím kabátem nalezneme některé zajímavé funkce. A jak se dozvíte dále, jsou ukryty skutečně důkladně.

V kabině moderní trendy nehledejte. Snad jen kromě sklopného držáku na nápoje vzadu a praktické rozměrné schránky na mobil vepředu. Pouhé dva výdechy topení a přístrojový displej vedle sedadla mimo zorné pole odkazují na starou školu. Robustní mechanizmus čelního skla má zvláštní ovládání, při kterém musíte dvě rozměrná madla přiblížit k sobě a zároveň je táhnout nahoru, ale ke konci krátkého testu jsem si na to celkem zvyknul. V rámci loňské modernizace bylo přidáno malé okénko vpravo dole, což byl určitě dobrý krok, protože dobrých výhledů není nikdy dost.

Konec vzájemného oťukávání, je třeba vyzkoušet, jak se stroj chová. V kabině se sedí pohodlně, je v ní příjemný klid a joysticky jdou dobře do ruky – výška opěrek pro zápěstí se dá nastavit, i když pouze ve dvou úrovních a za pomoci nářadí. Páky pojezdu i joysticky reagují velice příjemně, o syrovosti či zběsilosti nemůže být řeč. Hydraulický systém toleruje drobné chyby, ovládání stroje je opravdu snadné. Kolébka na joysticku řídí obousměrný přídavný okruh (otoč drapáku, svahovka), pro ovládání jednosměrného okruhu pro kladivo je k dispozici tlačítko na spodní straně joysticku. Pro změnu z obousměrného okruhu na jednosměrný je však klasicky potřeba otočit pákou skrytou pod kapotou. Funkce automatického návratu motoru do volnoběžných otáček neboli AutoIdling začíná být pomalu u minirypadel samozřejmostí.

Rypadlo je i díky své delší zádi přesahující šířku podvozku stabilní, nezdálo se mi, že by mu chyběla rypná síla nebo bylo slabé na otoč, používání více než dvou funkcí současně ho nezaskočilo.

Pedály pojezdu se sklopnou zadní nášlapnou plochou jsou připraveny podlehnout podrážkám vašich bot, v Kubotě mi však k srdci nepřirostly a rád jsem zůstal u ručního ovládání. Ale to je podobné u všech minirypadel.

Pojďme se nyní podívat na elektronické pomocníky. Prvním z nich je imobilizér zabudovaný v klíči, což je (kupodivu) standardní výbava všech minirypadel Kubota. Vedle sedadla se nachází nenápadný displej. O co nenápadněji vypadá, o to více funkcí skýtá. A o to větší máte radost, když je po hloubavém rozmýšlení a následném prostudování návodu odhalíte.

Dlouho jsem nemohl rozlousknout, co znamená tlačítko vpravo nahoře od voliče otáček motoru. Po jeho stlačení se nic nezměnilo, ani se nic nerozsvítilo. Nakonec nezbylo, než otevřít návod a přečíst si, že je to "jemné nastavení limitovaného množství oleje." Celý vtip je v tom, že tlačítko se musí stisknout před nastartováním motoru a během startování ho nesmíte pustit. Poté se na displeji objeví nastavení průtoku v přídavném hydraulickém okruhu, přičemž můžete nastavovat průtok v pravé a levé rychlospojce nezávisle na sobě. Je možno zvolit jeden z 15 stupňů a nastavení se doporučuje provádět během provozu přídavného zařízení. Musím se přiznat, že po úspěšném dopachtění se k menu nastavení už mě ani nepřekvapilo, že snižování průtoku v okruhu se provádí tlačítkem pracovního světlometu... Každopádně funkce je to velmi účelná a každý, kdo chce minirypadlo využít univerzálně, ji dříve či později ocení.

Koho by zajímalo, za jakým účelem je v zadní části palubní desky osazeno výrazné červené tlačítko, je to manuální vypnutí motoru. Používá se v případě poruchy, kdy motor nelze vypnout klíčkem.

Kapotáž je provedena z plechu, v zadní části je navíc zabezpečena proti poškození masivními chrániči z odlitků. Po odklopení bočního a zadního krytu se kamkoliv dostaneme bez problémů, horší přístup je jen k filtru motorového oleje, který je utopen pod zadní hranou.

Jako řada jiných minirypadel dnešní doby, má i Kubota KX101-3α2 pod kapotou kulový akumulátor, který umožňuje v případě poruchy motoru spuštění výložníku a násady. Zároveň uvolňuje zbytkový tlak v přídavném hydraulickém okruhu pro snadnou výměnu přídavných zařízení. V obou případech stačí jen otočit klíčem ve spínací skříňce do polohy „On". Na rychloupínači můžeme číst „Kubota Quick Change QC 03", ve skutečnosti se jedná o mechanický rychloupínač systému Lehnhoff.

Německý původ je na stroji znát. Japonskou odlehčenost a hodinářskou odladěnost nabourává německá robustnost. Kromě japonského motoru pocházejí komponenty převážně z Evropy a kdo rád podporuje české výrobky, jistě rád uslyší, že kabinu vyrábí firma Fritzmeier ve Vyškově.

Komentáře

Pro přidání komentáře se přihlašte nebo zaregistrujte.