Ve Zlíně na Jižních Svazích hraje Vanessa Mae
Kdo by si snad myslel, že se na největším zlínském sídlišti rozezvučí skleněné housle neobyčejně nadané asijské krásky, je na omylu. Avšak symfonii, útvar komponovaný pro velké nástrojové obsazení, lze slyšet ze všech stran.
Zleva i zprava zní burácející motory bagrů a demprů, které kopou, rýpou a převážejí hlínu ze strany na stranu, aby splnily v termínu zakázku pro zadavatele stavby společnost Teplo Zlín, při níž v nejstarší části sídliště Jižní Svahy provádí revitalizaci teplovodního potrubí. Vzhledem ke stáří, technickému stavu a s tím souvisejícími častými poruchami na rozvodném tepelném zařízení bylo nutné provést celkovou rekonstrukci venkovních tepelných rozvodů, které dodávají tepelnou energii pro vytápění a přípravu teplé vody do bytových domů.
Jedno těleso symfonického orchestru, bagr Takeuchi TB 235, stojí na navezené hromadě písku a strojník rozehrál brilantní skladbu napsanou právě pro tento typ bagrů. Stroj obsluhuje s naprostou přesností a lehkostí, jako když houslista klade prsty na hmatník houslí. Je to malý bagřík, „třiapůla“ (hmotnost 3, 600 kg, max. hloubkový dosah 3400 mm, motor 21,5 kW), kterou se prý dají zahrát neobyčejné skladby. Strojník přirovnává svého svěřence k přední houslistce asijského původu. „Tento bagr je něco jako Vanessa Mae. Dá se s ním udělat mnoho práce velmi jednoduše a ještě to vypadá efektně.“ Jako přednost zdůrazňuje zejména hlavici powertilt, kterou následně předvádí, tak jako i hydraulický rychloupínák. Výměna lžíce za jinou je nyní hračkou, kterou zvládnu i já, aniž bych musela opustit kabinu bagru. Pouhým sešlápnutím malého spínače.
To už se strojník rozpovídá o své minulosti s rypadly. „Jezdil jsem s JCB, Neusonem i Caterpillarem. A teď s Takeuchi. Máme tady teď TB 235 a TB 138 FR. Měli jsme tady i 250, pětitunu (Takeuchi TB 250, 4965 kg provozní hmotnost, 3625 mm hloubkový dosah, 28,8kW motor), to už je mercedes. Tou jsme kopali, protože tady je taková jílovice, že to šlo něčím jiným jen velmi těžko. A menšíma, 235 a 138, jsme zahazovali a pískovali. Jednu dobu tady bylo i 5 až 6 bagrů, podle potřeby je přivezou a pak zase odvezou.“
S Takeuchi pracuje druhou sezónu.„Vloni 6 měsíců, teď 2 měsíce. A pořád super. Ve firmě jsme měli JCB a Caterpillar. To jsou dobré bagry, ale váhali jsme s nimi hlavně kvůli ceně, a potom jsme dovezli Takeuchi. To je dobrý bagr, málo poruchový. Lidé si myslí, že je to Čína, nebo tak něco, ale to není.“
Takeuchi se totiž podle něj vyrábí v Japonsku. „Hlavice a zbytek vybavení na ně montují v Rakousku. A lžíce dodává firma Mart,“ vysvětluje strojník. Na otázku, zda se s bagrem někdy převrhl, nebo s ním někam spadl, se jen pousměje. „Ne, to my tady neděláme. Rozbil jsem sklo, to je maximum. Sem tam spadne pás. Jinak nic.“
Na stavbě rozehrávají symfonii i další stroje. Pásový bagr JCB z roku 2002, který stojí na místě a nakládá písek a štěrk a strojníci ho s úsměvem nazývají „olejničkou“. Bez něj by ale nezazněly všechny tóny symfonie.
Pásový bagr Takeuchi TB 138FR, který je tak skladný, že projede i vrátky mateřské školky, ve které také výměna potrubí probíhá, a „ohebný“, že i gymnasté by mu záviděli možný rozsah hydraulického ramene a pohyblivost lžíce. Slouží převážně k zahazování a pískování. „Tyto malé bagříky jsou takové zábavné, udělá se s nimi mnoho práce, ale co se týká pohodlí, na to jsou lepší velké bagry“, uvádí pan strojník Jaroslav.
Co by strojům vytkl? „Hmmm, tak například v Takeuchi TB 138FR, tam je vám fakt horko. Má totiž motor pod kabinou, tak ji to zahřívá. Ale v tomto,“ ukazuje na pásový bagr TB 235, „to je stejná váhová kategorie, ale motor má vzadu. A to už je v pohodě.“
Mojí pozornosti neuniknou ani pásový dempr MST-300 VDR a kolový dempr Terex TA 6s, který Jaroslav opět ochotně předvádí. „Terex, to je takový mazlík,“ říká.
Smykem řízený kolový nakladač New Holland LS 170 je také součástí stavby, patří panu Pavelkovi. Ten pracuje pro stavební firmu Pospíšil, která provádí pokládku chodníků. „To už je takový starý stroj, ale dobrý,“ říká Pavelka. Slouží k převážení materiálu, nabírání štěrku a zároveň uhlazování povrchu budoucího chodníku.
Podle stavbyvedoucího Jana Mačáka stavba probíhá podle plánu. O strojích se ale bavit nechce. Nasedá na pásový dempr MST-300 VDR a beze slov odjíždí k velké jámě, která je vykopána u zdi mateřské školy, aby rozezněl všechny struny robustního krasavce a sídlištěm se dál nesly tóny stavební symfonie.
Dívám se za ním i strojníkem Jaroslavem na pásovém bagru Takeuchi TB 235, který ovládá s přesností na centimetry, a dohromady jim to neobyčejně ladí. Je to koncert stejně poutavý jako skleněné housle Vanessy Mae.
Foto a text: Renáta Večerková
Komentáře
Pro přidání komentáře se přihlašte nebo zaregistrujte.