Spolu s dalšími stroji tak připravuje prostor pro logistické centrum, které má příští rok vzniknout v Syrovicích na Brněnsku.

Ve skrejpru firmy Havras jezdí strojník Karel Štrublik. „Skrývka byla bez problémů, ale půda pod ní je tady dost těžká. Šel jsem osmdesát centimetrů do hloubky a tam to byl samý jíl. Ale už jsem to zvládl,“ usmívá se muž. Na stroj si podle svých slov stěžovat nemůže. „Před deseti lety přiletěl z Ameriky. Tam sice taky pracoval, ale pořád je mladší než já,“ směje se. „Vlastnit bych ho ale nechtěl. Nedávno jsem objednával trubičku do vstřikovače a za těch pár centimetrů chtěli pět tisíc korun. Všechny díly se posílají přes oceán,“ podotýká.

 O patro stavby níž, v prostoru budoucí komunikace, srovnává povrch půdy dozer Caterpillar D6R XL. Přestože strojník řídí jen samotný pojezd stroje a naklonění radlice v horizontální ose, rovná půdu s přesností milimetru. O to se stará laser, který radlici navádí. „Na měřící lati je snímací senzor, který udává výšku paprsku. Přes otočnou hlavici na trojnožce putuje informace do řídící jednotky v buldozeru a ta přímo ovládá radlici,“ vysvětluje Rusňák. „Dvakrát zkontroluju nastavení referenční roviny a pak můžu nechat buldozér celý den jezdit a práci odvede přesně,“ pochvaluje si.

Opodál čeká na svou dávku pojiva půdní fréza Caterpillar RM 500. „Na zkvalitnění vlastností používáme vápno a cement. Tatra ho rozvozí po požadované ploše a fréza ho pomocí rotoru promíchá se zemí. Tenhle Caterpillar se dostane do hloubky padesát centimetrů,“ ukazuje Rusňák.

U zázemí strojníků upozorňuje ještě na zaparkovaný Zetor, na který se dá namontovat 2D radlice. „I ten je řiditelný laserem. Jeho čas nastane při rovnání povrchu uvnitř haly. Do zimy má ale ještě čas,“ uzavírá.

Foto a text: Anna Fajkusová