Pro firmu Dolver to ale problém není. Má s prováděním obdobných akcí bohaté zkušenosti, zaměstnává kvalitní strojníky a do práce vyslala více než dostatek strojů Liebherr s demoličním zařízením Atlas Copco. Největší z nich, 50tunový demoliční Liebherr R944C V s výměnným ramenem, výklopnou kabinou a nůžkami Epiroc CC 3700, sedlá Radek Nedoma. Bourání dálničních mostů je jeho každoroční chleba.

V sobotu 29. února je společně se svými promrzlými kolegy na stavbě už od rána, aby bylo všechno připravené tak, že se ve 20:00 budou moci bagry zahryznout do mostu. Pod mostem je navezen polštář chránící povrch komunikace, z mostu je demontované zábradlí, doprava je odkloněna, bagry sjíždějí po vybudované rampě dolů na dálnici.

Odřezávání středových svodidel

Pan Buchta – muž s hůlkami, o kterém byla řeč v úvodu, rodák z Košetic – mi dále vypráví, jak si chodil na stavbu původního mostu pro odřezky betonové výztuže, kterou pak používal doma na napínání králičích kožek.

Pod most vjíždí nejdříve 33tunový Liebherr R936 LC s nůžkami Atlas Copco následovaný 30tunovým Liebherrem R924 Compact s kladivem Atlas Copco. Oba následně podjíždějí pod mostem na severní návětrnou stranu. Dnes fouká hodně, a jakmile se začne bourat, půjde veškerý prach právě na tyto dva bagry.

Jižní stranu mostu obslouží bagry hned tři – Radkův Liebherr R944C V s nůžkami Epiroc CC 3700, 33tunový Liebherr R934C LC s nůžkami Atlas Copco CC2500 a další, zcela nový 33tunový Liebherr R936 LC s kladivem Atlas Copco.

Kromě nich budou dole k dispozici ještě dva pomocné / náhradní bagry se lžícemi – pásový Liebherr R926 a kolový A904. Nahoře zůstává 30tunové Komatsu PC290NLC-11 s kladivem Epiroc HB 2000 firmy AVE, které roztluče východní kraj mostovky.

Před osmou hodinou večerní zvedají bagry svá ramena směrem k mostu a přesně ve 20:00 se zakusují do betonové konstrukce. Celé to působí organizovaně a profesionálně. Před půl devátou vítají pracovníci společnosti Eurovia premiéra České republiky Andreje Babiše a přesně ve 20:33 padá západní strana mostu k zemi. Poslal ji tam největší bagr Radka Nedomy.

Bagry pokračují v demolici. Vydrcená železná armatura putuje do připraveného kontejneru firmy AVE. „Na druhé straně jsou chudáci, nic nevidí,“ pronáší uznale Vítězslav Doležal, zástupce firmy Dolver, na adresu dvou rypadel zahalených v prachovém dýmu. Plánuje, že ve tři hodiny ráno bude hotovo a začnou odvážet betonovou suť.

Aby toho nebylo málo, o 17 kilometrů blíže Praze demoluje jeho firma ještě jeden most, ale ten je starý a jde to lehce. Společnost Dolver s. r. o. se v posledních letech značně rozvinula a z menších zakázek se přeorientovala na větší stavby – dopravní infrastukturu, vodní díla, rekultivace skládek, demolice... a i s touto zakázkou si poradila s bravurou.

Pan Buchta – muž s hůlkami, o kterém byla řeč v úvodu, rodák z Košetic – mi dále vypráví, jak si chodil na stavbu původního mostu pro odřezky betonové výztuže, kterou pak používal doma na napínání králičích kožek.

Jako dnes si vybavuje okamžik, kdy 1. června 1971 zakoupil vůz Polski Fiat 125 a na podzim s ním vyrazil po právě dostavěném dálničním úseku na Mirošovice. Tenkrát ještě neplatily rychlostní limity, a tak si mohl beztrestně ověřit, že v dokladech udávanou maximální rychlost vozidlo dosáhne i ve skutečnosti. Bylo to 155 km/h. „Než se maminka pomodlila otčenáš, už jsme byli v Praze,“ popisuje výstižně, jak motoristům dálnice usnadnila život.

Kdo by tehdy předpokládal, jak rychle se po dálnici budeme přesouvat o téměř 50 let později?

Text a foto: Ondřej Hájek