Z praxe nám popsal svou zkušenost strojník Jiří Blažej, který využívá mazivo Nils Atomic na traktorbagru JCB 3CX . „Líbí se mi, že se ta vazelína obalí kolem namazaného místa a udělá na něm takovou bakuli, která drží tvar a nepouští dovnitř prach. Dřív jsem používal jiné značkové mazivo, které ale bylo tekutější, všechno skapalo a zůstal mi tam jen mastný flek,“ upozorňuje.

O tom, co je mazivo zač, napoví označení na obalu. Popisována jsou nejčastěji podle norem DIN a ISO. Vlastní normy mají také jednotliví výrobci strojů. Pokud se strojník rozhodne vybírat podle doporučení toho svého, chybu neudělá.

Podle DIN 51 502 se maziva označují kódem s pěti prvky. Jejich označování si ukážeme na příkladu Nils Atomic, které využívá pan Blažej.

Označení maziva Nils Atomic podle DIN 51 502 je KP 2 N-20 

1) První písmeno (případně dvě písmena) označuje druh aplikace maziva.

K – je pro valivá a kluzná ložiska a kluzné plochy
M – je pro kluzná ložiska a těsnění (nižší nároky než K)
G – je pro uzavřené převody
OG – pro otevřené převody

2) Druhé písmeno (případně dvě písmena) označuje typ základového oleje a přísad. Ne vždy se ale uvádí.

E – esterový olej
FK – fluorované uhlovodíky
HC – syntetické uhlovodíky
PG – polyglykoly
PH – fosfátové estery
SI – silikonový olej
X – ostatní
F – pevná aditiva (např. molybdensulfid, grafit)
P – vysokotlaké (EP ) nebo protioděrové (AW) přísady, které chrání proti zadírání kluzných kovových ploch při působení vysokých tlaků

3) Číslice uvádí konzistenci maziva

4) Čtvrté písmeno značí maximální provozní teplotu a odolnost proti vodě

5) Poslední číslo uvádí minimální provozní teplotu
Z označení maziva Nils Atomic  KP 2 N-20 můžeme tedy vyčíst, že se jedná o mazivo na ložiska a kluzné plochy, které v základu tvoří vysokotlaké nebo protioděrové přísady. Má poloměkkou konzistenci a dá se používat v provozních teplotách od -20 do 140°C.

Další možností označení je norma ISO 6743/9. Tu si ukážeme na plastickém mazivu Ekolube Grafit Greases označením ISO-L-X-CDHB 2. ISO-L-X ukazuje systém, třídu a typ označení. Znaky, které následují, vypovídají o vlastnostech maziva.

1) Písmeno označující minimální provozní teplotu

 
2) Další písmeno ukazuje maximální provozní teplotu

 
3) Písmeno označující odolnost proti vodě a rezivění

A) Není odolné proti vodě, nechrání proti rzi
B) Není odolné proti vodě, proti rzi chrání v přítomnosti destilované vody
C) Není odolné proti vodě, proti rzi chrání v přítomnosti slané vody 
D) Odolné proti statické vlhkosti, nechrání proti rzi
E) Odolné proti statické vlhkosti, proti rzi chrání v přítomnosti destilované vody
F) Odolné proti statické vlhkosti, proti rzi chrání v přítomnosti slané vody
G) Odolné proti vypírání vodou, nechrání proti rzi
H) Odolné proti vypírání vodou, proti rzi chrání v přítomnosti destilované vody
I) Odolné proti vypírání vodou, proti rzi chrání v přítomnosti slané vody

4) Poslední písmeno označuje vysokotlaké vlastnosti

A) Nemá zlepšené vysokotlaké vlastnosti
B) Má zlepšené vysokotlaké (EP) vlastnosti, které chrání proti zadírání kluzných kovových ploch při působení vysokých tlaků

5) Číslice na konci ukazuje konzistenci podle NLGI (Mezinárodní společnosti olejů a maziv) na škále 000 – 6, přičemž 000 znamená největší tekutost a 6 největší tuhost

Ekolube Grafit Greases je tedy podle označení ISO-L-X-CDHB 2 určeno pro provozní teploty od -30 do 140 °C. Odolává vypírání vodou, takže vydrží i na dešti a chrání proti rzi. Při působení vysokých tlaků má zvýšenou ochrannou schopnost proti zadírání kluzných kovových ploch a konzistenci má středně tuhou.

Maziva. Ilustrační foto

Složení maziva

Plastická maziva tvoří tři složky. Základový olej (nebo zřídka jiné tekuté mazivo), zahušťovadlo (většinou mýdlo) a aditivum, pro zlepšení provozních vlastností.

Maziva se často dělí podle druhu zahušťovadla, možné je ale i dělení podle základového oleje. Někdy plastická maziva navíc obsahují složku tzv. pevných maziv. Z nich se nejvíce osvědčují grafit a disulfid molybdenu neboli sirník molybdeničitý.

Pro čepy bagrů je lepší sirníkové, než grafitové. Sirník, tedy molybden sulfid, totiž obsahuje sulfid S2, který se váže na železo. Sirníkové složení ale ještě nezaručuje, že olej neobsahuje i grafit. Ten totiž výrobci využívají jako náhražku za dražší molybden sulfid. Tato kombinace ale také není od věci, protože mezi tímto prvkem a sloučeninou je dobrý synergický efekt. Kterou z těchto složek mazivo obsahuje, se ale strojník z označení DIN a ISO nedozví. Většinou tuto informaci zjistí u popisu složení výrobku.  

Na popis se musí spolehnout také pro určení přidaného zahušťovadla. Podle zahušťovadla jde mazadla rozdělit do sedmi základních kategorií. Na stavební stroje jdou použít všechny, se správným výběrem většinou poradí výrobci jednotlivých značek. Strojník by také měl brát v úvahu, v jakém teplém prostředí pracuje, a jak často přichází do kontaktu s vodou.

Vápenatá plastická maziva mají tu výhodu, že jsou dokonale voděodolná. O to hůř ale reagují na vysoké teploty. Jakmile se dostanou nad 70 °C, stečou. Hodí se do strojů s centrálním mazáním s dlouhým vedením. Při větších tlacích odlučují olej.

Sodná plastická maziva už mají vyšší bod skápnutí, mezi 150 a 230 °C. Po jeho překročení se roztaví, ale po zchladnutí zase získají původní konzistenci. S menším množstvím vody emulgují, větší množství je ale odplaví. Nevýhodou některých sodných maziv je takzvané gelovatění, kdy mazadlo kvůli teplotám a dalším vlivům stárne a mění konzistenci na něco jako pryž. Další jeho nevýhodou je, že to mazivo, které se přímo neúčastní procesu mazání, vniká do oběhu otočnými částmi uložení. Porušuje tím těsnicí schopnost uložení a do ložiska z venku vnikají nečistoty.

Litná plastická maziva mají bod skápnutí okolo 190 °C a proti vodě jsou odolná zcela. Některé druhy ale za to emulgují se vzduchem, čímž ztrácí viskozitu a těsnící schopnosti.

Hlinitá plastická maziva jsou taktéž odolná proti vodě. Stékat začínají už při 90 °C, ale mají výbornou přilnavost a jsou velmi tažná.

Komplexní vápenatá plastická maziva mají výhody vápenatých i sodných maziv. Jejich bod skápnutí je přes 200 °C a jsou voděodolná. Díky tomu mají víceúčelové využití.

Gelová plastická maziva obsahují místo mýdla anorganické zpevňovadlo. Pro mazání jsou praktická především silikagelová a bentonitová maziva, která nemají bod skápnutí a používají se do 130 °C, krátkodobě ale až do 200 °C.

Syntetická plastická maziva často obsahují mýdlo jako zpevňovadlo, kapalnou část u nich tvoří syntetický olej. Z maziv mají největší teplotní rozsah pro použití. Jsou ale drahá, takže se příliš nevyužívají.

Důležitost viskozity spočívá v tom, jestli je mazivo dostatečně tekuté, aby se dostalo na všechna potřebná místa, ale ne zas tolik, aby ze stroje steklo. Konzistence maziva má devět stupňů. Označení 00 mají maziva tekutá, 0 velmi měkká, 1 měkká a každým dalším číslem se tuhost zvyšuje až do označení 7 pro tuhá mazadla. Setkat se můžeme i se značením, které začíná na stupni 000 a končí na stupni 6. Značení ale víceméně odpovídá.

Viskozita maziv se různí

Jak často mazat?

Na konec je potřeba říct, že univerzální rada na frekvenci mazání neexistuje, a v názorech se rozchází jak strojníci, tak výrobci strojů. Například u nakladače Kubota v hmotnostní kategorii kolem pěti tun doporučuje výrobce v manuálu mazat nejnamáhanější místa týdně a ostatní podle uvážení, u dvou a půl tunového nakladače Wackeru radí výrobce mazat denně. Dvacetitunové rypadlo Case doporučuje manuál mazat po deseti hodinách na nejnamáhanějších částech, na těch nejméně namáhaných naopak stačí jednou až dvakrát do měsíce. Mikrorýpadlo DH doporučuje manuál mazat po šestnácti hodinách.

Roli tu hraje stáří stroje, ale i řada dalších faktorů. Jak je ta která část stroje namáhána, v jakém prostředí pracuje, a samozřejmě záleží také na kvalitě používaného maziva. Nejnamáhanější je většinou otoč, výložník, násada a úchyt lopaty či lžíce. „S Nilsem mažu ty nejvíce namáhané čepy ob den, celý traktorbagr potom každých 14 dní. U tekutějších maziv jsem ale mazával každý druhý den všechno,“ upozorňuje Blažej, který nejčastěji dělá terénní úpravy kolem zemědělských ploch.

Na rozdíl od traktorbagristy a čtenáře bagry.cz Aleše Rudolfa ho ale netrápí všudypřítomný popílek. „Pracuju v prašném prostředí a tam se za den z vazelíny na stroji stane brusná pasta,“ svěřuje se na fóru strojník.

Jaký často mažete vy a jaké mazivo se vám osvědčilo? Podělte se o svůj názor pod článkem.