Proto je třeba nakládací prostor už předem zbavit sněhu a ledu, aby se sněhem nezalepily pásy a nedošlo k sesmeknutí stroje. Řidič musí přistavit valník takovým způsobem, aby najížděcí klíny a valník byly co nejvíce ve vodorovné rovině, nikoliv šikmo. Při najíždění se totiž pásy nemohou pevně zarýt do kovových klínů, jako je tomu na hlíně, a díky malé styčné ploše pásů s klíny může dojít k bočnímu sesmeknutí a pádu stroje. Toto se někdy minimalizuje podložením upravenými délkovými dřevěnými podložkami nebo prkny.

Před najetím postavíme stroj před valník, který má již sklopené klíny, s co nejvýše zvednutou radlicí a rozrývačem, aby bylo dobře vidět, zda jsou pásy správně nasměrovány na klíny. Navigátor nás kontroluje a ukazuje přesný směr najetí na klíny.

Na jeho pokyn začneme velmi pomalu najíždět na klíny a pozorně sledujeme pokyny navigátora a chování stroje. Musíme být neustále a v každém okamžiku připraveni zastavit a zabrzdit stroj. Nejvíce rizikové místo je na hraně, kde se láme rovina valníku s klíny. Toto krizové místo je nutno překonat na co nejmenší možnou rychlost, na minimálním plynu, a v okamžiku těsně před očekávaným překlopením stroje vymáčknout a vypnout spojku, čímž dojde jen k pomalému a mírnému přehoupnutí stroje bez vážnějších následků. Pokud spojku nevymáčkneme, dojde k prudkému překlopení a nárazu na valník a může dojít i k pádu z valníku. Také by nás sedačka prudce vymrštila směrem dopředu na přední okno a přístrojovou desku, což by nemuselo dopadnout právě příjemně.

Následně se strojem popojedeme mírně vpřed a podle pokynů navigátora dorovnáme rovnoběžný směr s valníkem na konečné postavení. Spustíme radlici, zhasneme motor, zabrzdíme, necháme zařazenou rychlost a zapnutou spojku, jako by byl dozer zrovna v provozu, zajistíme kabinu proti vstupu cizích osob a můžeme ukotvit stroj. To se provede bytelnými lany nebo řetězy, kterými jsou přepravci již většinou vybaveni, do kotvících míst valníku k tomu určených, např. oka nebo háky.

Najíždění, nakládání a ukotvení buldozeru si po celou dobu hlídá a kontroluje také řidič traileru, protože ten bude následně zodpovědný za náklad a stabilitu přepravovaného stroje po veřejné komunikaci.

Sjetí stroje z traileru se provede v opačném pořadí: zkontroluje se, zda nedošlo při přepravě k poškození stroje (kus větve nebo stromu v kabině, vymlácené sklo, rozbité reflektory…), sklopí se klíny, uvolní a odkotví se stroj, odemkne se kabina a vyřadí se rychlost (na to pozor, aby hned při startu nedošlo k popojetí stroje). Nastartujeme motor a teprve teď odbrzdíme zajištěné brzdy. Dále čekáme na pokyn navigátora, který musí stát v bezpečné vzdálenosti, abychom na něho případně nespadli, ale přitom na něj dobře viděli. Ten znovu zkontroluje postavení pásů vůči klínům a dá pokyn ke sjetí stroje. Zvedneme radlici a rozrývač na maximální možnou výšku a pomalu couváme dozadu na hranu valníku, kde necháme stroj opět opatrně zhoupnout na klíny, a pak pomalu sjedeme až na zem.

A máme to za sebou. Nic to není a jen poprvé je to poněkud nepříjemné. Po pár převozech nám to už nebude připadat nijak zvlášť nebezpečné a zvykneme si na to, celé je to jen o praxi. Nemáme-li ji, můžeme si na stavbě už předem na nějaké vhodné terénní nerovnosti najíždění a zhoupnutí přes hranu nanečisto vyzkoušet a natrénovat, hlavně vymáčknutí spojky při překlopení stroje. Vždy ale pamatujte na opatrnost.

Údržba stroje

Každý strojník by měl svůj stroj dobře znát a vědět, jak provádět jeho údržbu. Měl by být pořádně se strojem seznámen, proškolen a zaučen, včetně údržby. Také by měl obdržet technickou dokumentaci ke stroji (případně kopie), aby se mohl podrobně se vším seznámit a věděl, co kde je, kam se co dává, jak a čím se co maže, kde a jak se co kontroluje. Měl by také rovněž obdržet potřebnou výbavu a nářadí pro provádění údržby.

Povinností strojníka je vést potřebnou dokumentaci o údržbě stroje, o jeho závadách, opravách, výměnách jeho součástí, tankování paliva, výměny olejů atd. Údržba se také odvíjí podle stáří stroje, jeho vytíženosti a opotřebení, klimatických podmínek a podle prostředí, ve kterém stroj pracuje, např. v kamenolomu, ve vodě aj. Strojník by si měl svého stroje vážit, šetřit ho a dobře se o něj starat. Vydělává mu přece na chleba a živobytí a pořád platí otřepané „kdo maže – ten jede“.

Bezpečnost práce

K bezpečnosti práce se zde rozepisovat nebudu, něco málo jsem zmínil v předchozích dílech a vykládat někomu, že když je někde hluk, měl by používat chrániče sluchu, aby nebyl hluchý, je asi zbytečné. Důležité je nepodcenit význam varovných symbolů a cedulí s nápisem: „Zákaz vstupu osob do blízkosti stroje“ apod. Hlavním faktorem pro bezpečnou práci je, vždycky byl a bude zdravý selský rozum. A když je někde něco nebezpečné, tak štěstí prostě nepokouším a neriskuji. Navíc musí každý strojník pravidelně absolvovat povinná školení, kde jsou za to dobře placení odborníci a školitelé, tak to přenechám jim a víc to tady rozvádět nebudu. Solidní firmy si poctivě hlídají, aby byli kryté a nedostali se do maléru, takže dál není co řešit.

Příště: Pár vzpomínek k dobru