Jak nakypovat písky (štěrky)

Na stavbách je často umístěno úložiště sypkých materiálů štěrků a písků. Bývá někde na prostranství, kam mohou zajíždět velká nákladní auta s vleky. Častou chybou buldozeristy je, že ohrnuje hromadu kolem dokola, pořád se při najíždění točí na pásech a pracně znovu a znovu musí najíždět na každou trochu dovezeného písku, kterou tlačí proti celé hromadě. Když začnou řidiči navážet, je lepší je nechat chvíli sypat kolem místa, kde bude střed hromady a nic nedělat. Teprve až je písku dost, je ten správný okamžik se s každým domluvit, aby sypal jen z jedné strany hromady do místa mezi zacouvaný buldozer a hromadu. Buldozerista pak nahrnuje jen z jedné strany a pohodlně pořád z jednoho směru. Vznikne tak šikmý nájezdový svah, před který řidiči navážejí a vyklápějí, co přivezli. Postupným nahrnováním stále z jedné strany se zbytek hromady nasype pěkně sám. Tímto způsobem může být hromada i velmi vysoká a uskladní se daleko více písku na menší ploše a za menší námahy.

Zahrnutí výkopu

Výkopy jsou různě velké. Malé výkopy zahrnou většinou menší a levnější stroje a není při nich žádný velký problém. Na buldozeristu a dozer zbudou výkopy velké a tam už se musíme podle toho zařídit. Výkopy jsou také různě hluboké - čím hlubší, tím větší je riziko, že se něco pokazí. Při takovéto práci bychom si měli vyžádat pomocníka, protože před velkou radlici buldozerista nevidí a nemá šanci bez něj zareagovat na to, co se vpředu z radlice může odvalit a spadnout dolů. Právě v tom nám může pomocník zpočátku pomoci - pokynutím ruky nám při nebezpečí signalizuje buď zpomalení či zastavení stroje nebo změnu směru hrnutí.

Také se zde jedná o bezpečnost, protože u hlubokého výkopu na jeho dno nevidíme. Nikdy nevíme, jestli nám tam nějaký dělník, který zdí šachtu opodál, v zápalu pracovního záchvatu a nadšení, díky kterému přeslechne zvuk stroje, neprošel dnem výkopu až pod radlici pro nějakou pohozenou cihlu nebo pro kus nějakého se povalujícího dřeva, který se mu zrovna hodí, aby si na něj sednul. Před krátkým pohřbem a věčným zasypáním ve výkopu ho zachrání jen pomocník včasným pokřikem a varováním nebo zastavením stroje.

Při zahrnování výkopu je nutné dbát mimo jiné hlavně na to, abychom do něj sami nespadli a neuvízli v něm. Některé výkopy jsou svahované, jiné ne. Některé mají stěny podmáčené, jiné drží už jen silou vůle a při sebemenším otřesu půdy od stroje se utrhnou a sesypou se na dno výkopu. Podstatné také je, abychom při zasypávání ve výkopu nic nepoškodili, např. kanalizaci proražením nebo posunutím velkým balvanem či kabel nebo izolaci na základech budovy nebo kolektoru přeseknutím velkým ostrým kamenem. To by nám pak pěkně poděkovali. Dělníci ručnímu obsypávání pískem většinou moc nedají a krycí ochranná vrstva písku jakoby se vypařila. Někdy skončí na úplně jiném, většinou soukromém staveništi.

Nezbývá než pomalým a opatrným nasunováním zeminy do výkopu nejdříve posypat choulostivě zhotovené místa ve výkopu, po troškách a za pomoci pomocníka. Asi tak, jako když maminka cukruje upečené nedělní buchty. Pokud se nám toto podaří a máme dno výkopu už trochu zasypané, můžeme zahájit plnější hrnutí s větším nabráním zeminy a s využitím většího výkonu stroje. Postupně odebíráme naházený a nabagrovaný val a hrneme ho do výkopu.

Můžeme k tomu využít vytočení a snížení jedné strany radlice. Podle potřeby si ji natočíme na straně, kde odebíráme val. Z této strany by se nám totiž hned za radlicí podsypával pás, jezdili bychom nakřivo a nevytvořila by se správná rovina.

Zpočátku nejezdíme pásy až na hranu výkopu, nýbrž necháme jen trochu přečnívat břity radlice přes hranu výkopu. Musíme si uvědomit, že veškerá hmotnost stroje se při této činnosti soustředí jen na předek pásů. Je to dáno velkou hmotností motoru, tíhou nabrané zeminy na radlici a také působením velké páky konané ramenem radlice, protože ta ztratí za hranou výkopu spodní oporu zeminy. Díky velkému tlaku přední části pásů na konec hrany výkopu, který není dostatečně zabezpečený, může dojít k utržení a sesutí velkého kusu stěny či svahu i s buldozerem dolů do výkopu. Z toho už bychom se pak nemuseli vůbec vyhrabat, bez lana a pomoci jiného buldozeru. Je třeba proto dbát i na to, abychom při dohrnování za hranu výkopu byli velmi opatrní a nejezdili zbytečně příliš daleko.

Po zevrubném zasypání a přesunutí zeminy do výkopu se postupně přejde na provádění roviny a pláně. Musíme pamatovat na to, že tato nasypaná zemina po dešti hodně sedne a změní oproti původnímu rostlému terénu svůj tvar, díky čemuž bychom museli dosypávat a znovu rovnat. Můžeme tedy už dopředu s tímto počítat a provést menší obloukovité převýšení, přiměřeně přizpůsobené okolní krajině. Po dešti se totiž takový výkop hodně „napije“, promáčí do hloubky a jeho dodatečné rovnání je pak už jen velmi obtížné, pracné a možné jen po opětovném pořádném vyschnutí.

Obsypání šachty

Šachtu bychom měli obsypávat až po zahrnutí hlavního tahu výkopu a postupně se s hlínou opatrně přibližovat k jejím stěnám, pokud možno ze všech stran stejnoměrně. Kolem šachty by měl vzniknout jakýsi kráter (skruže by měly být jeho středem), do kterého postupně dosypáváme materiál po stěnách sypaného svahu. Materiál by měl být pokud možno co nejvíce sypký a měli bychom ho odsypávat do kráteru na co nejpomalejší chod stroje postupně, jen rohovým okrajem radlice. Nikdy na šachtu materiál nehrneme a netlačíme kolmo či přímo středem radlice, došlo by k posunutí skruží a vykřivení šachty. Jednak takhle pořádně nic nevidíme a nevíme, jaké množství zeminy na šachtu natlačujeme, a pak také proto, že zemina by dopadla na šachtu s větší rychlostí a razancí než při přihrnování rohem radlice po svahu a mohla by tedy šachtu posunout. Chce to jen opatrnost, trpělivost, trochu přemýšlení u práce a kapku citu.

Při navážení zásypového materiálu auty, nikdy nenecháme vysypat fůru přímo do kráteru kolem šachty, ale vždy jen nahoru na rovinu - raději si to pak sami přistrčíme. I když to dotyčný šofér myslí dobře a chce nám usnadnit práci, tak by to dobře určitě nedopadlo. Materiál na korbě často ulpí a při vysypávání pořád nic, nic. A pak se to najednou utrhne, rozjede a z velké výšky prudce „zbuchne“ přímo na šachtu. A je hotovo, můžeme jít pro bagr, vyslechnout si pár lichotek a kopat šachtu znovu, protože je posunutá a vykřivená. Raději pěkně pomalu a s rozvahou, nežli nějaké akční aktivity od věčně spěchajících šoférů, byť by byly dobře míněné.

Rovnání skládky

Na stavbách s velkým počtem výkopů se při provádění zemních prací musí někam provizorně, nebo i nastálo, uložit velké množství přebytečné zeminy. K tomuto účelu slouží určené místo, tzv. „skládka“, kam se bude vytěžený materiál vozit a uskladňovat. Po zavezení prostranství skládky nastupuje buldozerista se svým strojem, aby to porovnal. Pomalu najede z roviny do první hromady hlíny, postupně před sebou tlačí a přizvedává zeminu, až vyrobí plynulý šikmý nájezd na skládku. Tam pak začne rovnat náhorní plošinu. Dle potřeby seřezává horní části nasypaných hromad, přibližně v jedné třetině až polovině, zasypává dolíky a přebytky hrne směrem ke straně, kde bude skládka pokračovat. Je dobré naučit sypat řidiče na skládce hromady nahusto a těsně vedle sebe, aby nevznikaly velké nepravidelné mezery. Ušetříme si tak dost práce v podobě přehrnování materiálu.

Příště: Převoz a údržba