Nakladač O&K TT 2000 byl vybaven v té době proveditelnými technologiemi, nejednalo se o žádnou sci-fi. Tématem číslo jedna bylo použití hydrostatického pohonu, který O&K vyvinulo pod názvem HydroTransmatic přímo pro "tétéčko". Přínos hydrostatiky vidělo O&K především v jízdě bez škubání, úlevě strojníka od řazení rychlostních stupňů a síle pojezdu, která se neztrácela ani při nízkých otáčkách motoru. Vypínání pohonu zadní nápravy mimo náročný terén omezovalo nadměrné opotřebení pneumatik. A zatímco hydrostatický pohon je dnes na nakladačích O&K zcela běžný, vypínání pohonu zadní nápravy jsme se prozatím nedočkali.

Hydraulika samotného nakládacího zařízení byla typu load sensing, tzn. pracující nezávisle na zatížení jednotlivých hydraulických válců a umožňující vykonávání několika pohybů současně. První sériový nakladač s technologií load sensing vyjel z bran berlínského závodu jen o rok později.

Díky elektronickému propojení řídicích jednotek se výkon motoru účinně rozděloval mezi pojezdovou a pracovní hydrauliku dle jejich aktuálního zatížení. Kabina, která v roce 1992 vypadala značně futuristicky, poskytovala prostor pro ergonomicky dobře vyřešené pracoviště strojníka. Kromě joysticků se v kabině objevil také elektronický volant a strojník se mohl dle podmínek rozhodnout, zda chce zatáčet pomocí volantu či joysticku. Určitě dobrá myšlenka, ale do dnešního dne byla uskutečněna snad pouze Volvem.

Nadmíru dobrý výhled umožňovala tehdy netradičně velká prosklená plocha a zkosená kapota motoru. Vzadu byla navíc umístěna kamera, která snímala dění za strojem a předávala obraz na palubní monitor, jež byl zcela zakomponovaný do přístrojové desky. Kabina byla odtlumena a odhlučněna pomocí silentbloků a velkého množství zvukové izolace. To všechno jsou položky, které si "ókáčko" mohlo odškrtnout, snad kromě zabudování kamerového monitoru přímo do palubní desky.

Na palubě pracoval počítač BCS (Board Control System), jehož první verze byla představena již v roce 1983. Na svém displeji nezobrazoval pouze provozní data a oznámení údržby, ale i zdroje případných závad. Data z počítače mohla být vytisknuta na tiskárně nebo je mohl strojník oznámit servisu prostřednictvím palubního telefonu. Onen telefon se v sériových strojích neobjevil, neboť mezitím došlo ke značnému rozmachu mobilních aparátů.

Na závěr se dostáváme ke kinematice nakladače. TT 2000 slibovalo kinematiku s paralelním zdvihem kombinovanou s velkou vylamovací silou lopaty po celé výšce zdvihu. Do sériové výroby se takováto kinematika dostala v roce 1998 na nakladači L 25 C pod označením "univerzální", později byla přejmenována na "LEAR".

Roku 2000 byl skutečně představen nakladač nové generace - O&K L 25.5. Vypadal dokonce lépe než TT 2000 a obsahoval většinu z jeho vymožeností. Nicméně jak z výše uvedeného vyplývá, zůstalo několik málo záležitostí v oblasti přání a nesplněných snů.