Předchozí série M byla vyvinutá v Dobříši a uvedená na trh v roce 2014. Do té doby se skládaly komponenty do již navrženého rámu, ale naši konstruktéři tento postup postavili na hlavu: nejdřív seskupili komponenty a teprve poté kolem nich vytvořili strukturu rámu. A nová generace, která se za dva týdny představí na veletrhu Bauma v Mnichově, je zásadním upgradem těchto progresivních strojů.

Takže pocity z nové devatenáctky? Porovnání se starou generací? Jsou tam dva zásadní rozdíly.

Za prvé musím oslavit pojezd. To je něco, co jsem v této kategorii strojů ještě nezaznamenal. Je to, jako kdybyste jezdili autem. Na začátku není žádné třepání, rozjezd je plynulý. A odpor pák je také plynulý, už to není taková ta „kovařina“, že pohnete pákou dopředu, překonáváte odpor a pak se teprve rozjedete. Tady je to velmi příjemně dávkované. Jak zmínil Miroslav Koňás, produktový manažer Doosan Bobcat EMEA, dělali to na pětkrát, takže teď je to krásně odladěné a naprosto neporovnatelné s původním strojem. Navíc tím, že odpor pák je celkově nižší, ovládá se pojezd příjemně i prostřednictvím sklopných pedálů, na které nemusíte vyvíjet tak obrovský tlak jak u předchozí generace.

To byla za mě změna číslo jedna, a nebál bych se k té jedničce připsat hvězdičku. No, a číslo dvě se týká hydrauliky ramena. Tu musím rozebrat trochu šířeji, poněvadž když přejdete z původní E19, musíte se s novou E19 naučit. Jasně, nová hydraulika byla dělaná pro to, aby se všechny pohyby konaly současně. Když jedete, abyste se u toho mohli točit a hýbat ramenem a ještě mít na přídavném okruhu třeba nějakou sekačku. Všechno zároveň. To je príma, to je fajn. Ale když si prostě chcete zakopat, pocítíte oproti předchozí generaci velký rozdíl. Možná jsou pohyby přesnější, ale starší stroj prostě dělá přesně to, co čekáte. U nového modelu se mi to zezačátku zrychlilo nebo zpomalilo jakoby nečekaně, jakoby neovlivnitelně, připadalo mi to víc jako robotická ruka než prodloužená ruka strojníka.

Bylo to proto, že jsem si neuvědomil, že je stroj vybaven dvojitou křivkou ovládání Dual Curve Control. Ta způsobuje, že když pohnu joystickem málo, rameno se hýbe pomalu, ovládání je velmi citlivé. Když pohnu víc, najednou se zrychlí, skok v rychlosti je znatelný. A toho si člověk musí být vědom. Pokud tedy hýbu oběma joysticky víc, pracuji opravdu rychle a agresivně jako se starými Bobcaty. Což má někdo rád, a někdo zase ne. Proto v Bobcatu přidali současně i možnost ovládání pomalejšího – když joystickem hýbu míň, rameno se hýbe pomaleji. V praxi to znamená, že musím oběma joysticky hýbat v podobném rozsahu, aby byl pohyb výložníku, násady a lžíce v souladu.

Třetí důležitý rozdíl, který je ale přebitý předchozími dvěma, je větší stabilita díky delšímu podvozku, vypůjčeného z modelu E20z (tomu se budu věnovat v dalším článku). Dokonce nová E19 nese vzadu těžší protizávaží, takže vzrostla míra nejen stability podélné, ale i příčné.

Změny si všimnete i u radlice, která působí mohutnějším dojmem. Je to kvůli tomu, že má nahoře dozadu ohnutý límec, díky kterému už nevypadá tak žiletkově. A sklápění do stran (v případě Long Blade neboli dlouhé radlice) se provádí otočením kolem čepu. U staršího modelu se musel celý boční segment vyndat zpoza radlice, zastrčit ho ze strany zpátky a pak zase zajistit. Bylo to o něco málo pracnější, ale i tak si myslím, že to bylo v pohodě.

Co na první pohled nezaznamenáte, ale uvědomíte si při nastupování do stroje, je větší prostor mezi pásy a kabinou. Pracovní bota se do této mezery vejde pohodlněji.

Jinak jsou obě generace, co se týká kabiny a pohodlí, naprosto srovnatelné. Jsou tam jiné kapoty, vypínač baterie je u nové E19 zvenku. Má také menší okno na levé straně za dveřmi. To proto, že v předchozím větším skle bylo osazeno zajištění otevřených dveří, které nemohlo být tak robustní. U nového stroje proto ustoupila horní hrana skla vzhůru a nové zajištění se vevařilo do plechu pod ním.

Takže to je za mě k nové É devatenáctce. Zatím se mějte a budu se těšit u dalšího článku.

Text: Ondřej Hájek, CE Grid
Foto: Bobcat