JCB 7 bylo prvním pásovým rypadlem známé britské značky

Prvenství se většinou dobře pamatuje, a tak, když se řekne JCB, vybaví si každý rypadlonakladač. Jaký však byl další stavební stroj, do kterého se JCB pustilo 10 let po uvedení prvního rypadlonakladače na světě?

Světe div se, nejednalo se o další kompaktní nebo univerzální stroj, nýbrž o čistokrevné pásové rypadlo hmotnostní kategorie 15 tun, pojmenované jednoduše „7“. Psal se rok 1964 a stroj byl výsledkem smlouvy s americkou společností Warner & Swasey (W&S). V praxi šlo o to, že firma JCB kupovala od W&S rozložená rypadla Hopto 300 nebo 500, do kterých osazovala motory Ford a pásové podvozky své vlastní konstrukce, plus prováděla některé další úpravy originálu.

Jedním z charakteristických rysů konstrukce rypadla bylo používání co nejvíce stejných součástek v rámci jednoho stroje tak, aby se dala jedna součástka použít na více místech stroje a ušetřil se tak prostor ve skladu náhradních dílů. A navíc, aby se jednalo o součástky běžně dostupné.

Ozubená kola převodovek pojezdu byla zaměnitelná s ozubenými koly v převodovce otoče, stejně jako byly zaměnitelné celé převodové skříně. Také téměř všechny hydraulické válce byly identické. Všechny měly vnitřní průměr pět palců a jejich tyče byly shodného průměru tři a půl palce. Válec zavírání lžíce byl zaměnitelný se dvěma válci výložníku. Válec násady měl delší zdvih pístu, ale stejný vnitřní průměr a identickou hlavu pístu i jiné součásti těsnění.

Hydraulickým srdcem rypadla byla dvě čerpadla, která roztáčel šestiválcový dieselový motor Ford 590 E o výkonu 71,6 kW při 2250 ot/min. Čerpadla zabezpečovala celkový průtok 286 l/min, který se dělil mezi funkce rypadla a pojezd podvozku. Pro otáčení nástavby stačilo jedno čerpadlo, přiřadila-li se k otoči další funkce, došlo k plnému využití i druhého čerpadla. Když byl zatížen pouze jeden z válců na podkopovém zařízení, byl do něj nasměrován plný průtok obou čerpadel pro zrychlení pohybu.

Možná se vám zdá podivné, že na fotografiích nevidíte žádný hydraulický válec výložníku. Je to proto, že oba válce ovládající výložník jsou schované ve spodní části nástavby, jsou zde umístěny vodorovně.

Hydraulická olejová nádrž objemu 318 l byla uložená pod kapotou v zadní části stroje. Dvojitý chladič oleje měl zajišťovat dostatečné chlazení i při vyšších teplotách. Všude, kde to bylo možné, používalo se pro rozvody hydrauliky ocelové potrubí. Kde to nešlo, byly hadice chráněny kovovým opletem.

Nástavba byla nedělené svařené konstrukce a umožňovala otáčení v plném rozsahu 360°. Otočný věnec s ložisky v podobě zkřížených válečků dodávala britská firma Taperex.

Jak již bylo řečeno, podvozek byl dílem JCB. Jeho vzhled odpovídal tehdejším pásovým traktorům, jednalo se o jednu velkou svařovanou konstrukci zahrnující rám podvozku a podélné nosiče pásů. Výrobce upozorňoval na světlou výšku podvozku plných 508 mm.

Tehdejší prodejní leták kladl důraz na kvalitní materiály: „Všechny součásti užité v pásovém podvozku jsou z oceli vyšší pevnosti. Čepy a články řetězu a kladky jsou indukčně kalené. Kladky jsou bezúdržbově utěsněnými jednotkami. Ocelolitinová řetězová kola mají zabroušený profil a zuby kalené plamenem.“

Hydrostatický pohon umožňoval protiběžný chod pásů, díky čemuž se rypadlo dokázalo otáčet na místě. Čerpadla vháněla olej do dvourychlostních hydromotorů (každé čerpadlo do „svého“ hydromotoru), spojených s redukčními převodovkami, které byly namontovány na obou podélných nosičích pásu. Z ocelolitinových převodových skříní pak vedly hnací hřídele k turasovým kolům. Hřídele byly plně plovoucí, aby bylo možno při opravě odstranit převodové skříně bez nutnosti rozebrání pásového podvozku. Nejvyšší pojezdová rychlost činila 4 km/h.

Také opěrné desky pásů mohly být demontovány jednotlivě. Vícenožové desky byly dostupné ve třech šířkách – 460, 610 nebo 760 mm. Desky střední šířky 610 mm mohly být osazeny směrem dovnitř, aby se nezvýšila celková šířka stroje.

Standardní výbavou ocelové kabiny Spaceview byla okna z tvrzeného skla, oddělitelné čelní sklo, vytápění, odmlžovač, stěrače a pracovní světla.

Specialitou byla univerzální přestavitelná lžíce JCB „pět v jednom“, která umožňovala podkopové i vrchové osazení. Zde je jejích pět funkci:

1. podkopová lžíce

2. hloubková lžíce

3. nakládací lopata

4. vrchová lopata

5. rovnací koreček

Kromě lžíce „pět v jednom“ bylo možno na stroj osadit také obyčejnou lžíci či řadu dalších přídavných zařízení, kinematika podkopu mohla být dokonce změněna na horovou kinematiku osazením hydraulického válce násady pod výložník.

Na model JCB 7 v krátkém časovém sledu navázala další rypadla, označovaná číslovkami 5, 6, a 8. V průběhu let byly tyto stroje dále modernizovány, což bylo reflektováno i v jejich označeních, ke kterým se postupně přidávala písmena B, C a D. V roce 1976 přišla řada 800, která se vyráběla až do roku 1990. V roce 1991 začala ve spolupráci s japonskou firmou Sumitomo nová éra pásových rypadel JCB, jejíž pozůstatky můžeme v rypadlech JCB najít dodnes, přestože v roce 1998 byla kooperace se Sumitomo ukončena.

Komentáře

Pro přidání komentáře se přihlašte nebo zaregistrujte.