Pro tyto účely si snad společnost nemohla vybrat lépe. Terex TW 110 jezdí po silnicí rychlostí až 36 km/h. Díky výkyvným nápravám o 14° ale nemá problém ani při vjezdu do terénu. Při nadstandardním vybavením je navíc možné přepínat mezi ovládáním dvou a čtyř kol, takže stroj může z nečekaného problému vybruslit krabí chůzí.

Stroj jsme měli možnost vidět v jedné z brněnských ulic, kam se rypadlo řízené strojníkem Jiřím Čechem vydalo na překopání kanálu. Bagr se musel proplést změtí jednosměrných ulic s auty zaparkovanými po straně. V podobných chvílích si strojník nemůže vynachválit prostorovou skromnost tohoto stroje. Celková šířka rypadla je 2500 mm, rádius zádi nástavby je 1600 mm a rádius přídě 3000 mm. O milimetry tak vítězí nad o několik set kilo těžším kolovým rypadlem Liebherr A 910 Compact, které má kompaktnost dokonce v názvu. Zadní rádius mají oba stroje na chlup stejný, u předního rádia je Terex skromnější o 5 mm. Celková šířka je opět vyrovnaná.

O půl druhé tuny těžší rypadlo Case WX 125 Series 2 je dokonce o 20 mm užší, zato zadní rádius má vyšší o 70 mm, přední dokonce o více než 700 mm.

Za krátkou záď je zodpovědný motor umístěný na straně vedle kabiny. Stále ale slouží jako protizávaží plné lžíci. Díky prodloužené násadě má totiž toto rypadlo se standardní lžící hloubkový dosah 4315 mm a celkový dosah 8300 mm. Zatímco oproti minulému modelu si tak rypadlo mírně polepšilo, za svými konkurenty o pár centimetrů zaostává. Liebherr poráží pouze v celkovém dosahu.

Při práci

V silové soutěži se ale Terex staví na stupně vítězů. Ač nejlehčí z porovnávané trojice, může se pochlubit výkonem 85 kW oproti 75 kW u Liebherr A 910 a 84 kW u Case WX 125 Series 2. Odtud rypadlo TW 110 bere rypnou sílu 58 500 N oproti 44 800 u Liebherru. Motor také šetří palivo systémem Auto-Idling. Při nečinnosti se automaticky přepíná do volnoběžných otáček.

Stroj má čtyři na sobě nezávislé okruhy, takže může i při pojezdu bez omezení zastávat další práci. „Líbí se mi, že je ten stroj silný a zároveň citlivý. Nástroje na přídavných okruzích ovládám citlivým otočným rolovacím tlačítkem přímo na joysticích, takže v tom mám cit,“ pochvaluje si strojník systém jménem Terex Fingertip.

Citlivý ale dokáže být i pojezd. Tam, kde jsou pedály moc hrr, se o přesné pohyby postará systém ovládání v podobě páčky vedle pravého joysticku, která ovládá dopředný pohyb i couvání.

Nečekaná řešení

Motor je přístupný shora za kabinou. Na první pohled ale není příliš jasné, kudy k němu. Stačí ale odklopit kapotu, která se otevírá směrem dolů a objeví se provizorní schůdky, namontované z vnitřní strany kapoty. Končí kousek nad zemí, takže nahoru se vystupuje opravdu pohodlně. Líbí se mi, že venku nikde nezavazí ani nenarušují elegantní design stroje. Mírnou pochybnost mám pouze o jejich životnosti. Přece jen drží jen na dvou pantech a ocelovém lanku. Pan Čech mě ale ubezpečuje, že ani s váhou statného muže není důvod ke strachu a kapota jen tak neupadne.

Vedle schůdků, opět šikovně zakomponovaný, je vysunovací servisní žebřík, který směřuje do útrob rypadla. Vyndat jde jednoduše bez použití nářadí. Na jednom místě má díky němu strojník všechna relé a pojistky, aniž by si musel stoupat na špičky, nebo se kamkoli natahovat.

Kapota na opačné straně je výklopná směrem nahoru. Pokrývá celou délku nástavby, takže při kompletní prohlídce útrob není potřeba otevírat a zavírat jednotlivé přístupy. Zepředu je mřížka a větrák chladiče. Ten se zapíná v závislosti na teplotě motoru jen v případě potřeby, aby šetřil energii. Strojník ale může větrák zapnout i manuálně a ve zpětném chodu kvůli čištění. Z boku kapoty jsou potom všechny důležité servisní přístupy včetně filtrů.

Po obou stranách nad dolním schůdkem schová strojník vše potřebné do velkorysých úložných prostor pod uzamykatelné kryty. A slovo velkorysé neříkám s nadsázkou. Do jednoho z kufříků se současně vejde bedna s nářadím, menší kanystr i náhradní oblečení.

Recenzovaný stroj při práci nejčastěji střídá standardní a zúženou lopatu a demoliční kladivo Hydraram FX-90. Aby ho mohl vozit stále s sebou, je připnuté na držáku namontovaném na zadní radlici. „Máme to tak přímo z výroby. Pokud bychom ale potřebovali použít radlici bez držáku, není to problém. Oba háky, na kterých kladivo vozíme, drží na odmontovatelných šroubech,“ ukazuje strojník.

Recenzování rypadla Terex TW 110

Vyhlídková jízda

Polohovatelné sedadlo je odpruženo podélně i vodorovně. Řidič si může nastavit sklon loketních opěrek. Mezi sedadlem a sloupkem volantu je dost místa i pro dlouhé nohy. Hned na sloupku ale už strojník levou nohou naráží na překážku, nebo lépe řečeno na dlouhou páčku pod volantem. Ta dubluje některé funkce pravého joysticku a tlačítek kolem něj, jako jsou světla nebo klakson. Strojník tak za jízdy po silnici sice nemusí nikam šmátrat, zato si musí dávat pozor, aby o páčku nezavadil nohou. „Teoreticky to jde brát jako výhoda, že můžu směrovky ovládat kolenem,“ směje se Čech, ale dodává, že tohle řešení výrobce nedomyslel. 

Výborný výhled z čelního okna zastiňuje jen nenápadná lišta oddělující spodní a horní část skla. Ta je podepřena plynovými vzpěrami a silným tahem nebo trhnutím za boční madla ji lze vyklopit a zasunout nad hlavu řidiče. Kvůli větrání ale může také okno zůstat jen mírně vyklopené.

Posuvné je také okno ve dveřích řidiče. Horní sklo nelze otevřít ani zakrýt. Stejně jako přední sklo je ale barevně tónované, aby tlumilo sluneční paprsky.

Kolem sedadla je dostatek úložného prostoru. Za dveřmi nechybí háček na pověšení bundy a helmy. Za opěradlem je kastlík rozdělený na tři přihrádky. Své místo tu najde pití, sáček se svačinou, složky s manuálem i další drobnosti.

Ovládáním po levé ruce strojník sklápí a vyklápí radličku. Rolovací tlačítko na levém joysticku ovládá přídavný okruh. Obvyklý klakson byste na dolním tlačítku hledali marně. Ten je přesunutý na pravý joystick. Tlačítko na joysticku je nastavitelné, v našem případě na svou funkci teprve čekalo.

Po pravé straně se nastavuje plyn, směrem k volantu následuje série tlačítek například na spouštění výstražných světel nebo ruční brzdy. Pravý joystick ovládá rolovacím tlačítkem přídavný okruh pro drapák nebo vrták, druhým tlačítkem klakson.

Ovládací panel před joystickem prošel oproti minulému modelu změnou. Především mu vévodí přehledný displej s intuitivním ovládáním ve stylu chytrých telefonů. Na obrazovce si strojník může nastavit průtok oleje v hydraulických okruzích, zkontrolovat technický stav stroje, nebo si zobrazit výstup z volitelné zadní kamery.

Pod obrazovkou je série devíti tlačítek k ovládání světel, klimatizace nebo plovoucí polohy lžíce. Všechna jsou dostatečně široká, aby šla ovládat i v rukavicích.

Výložník i násada reagují na pohyb joysticku plynule. Mám pocit, že mi stroj odpouští i zimou roztřesené ruce. Pan Čech mi dává za pravdu, když strojníkům lžící jemně přihrnuje štěrk k zasypání kanálu. Pohyby jsou přitom stejně plynulé, když nad zásypem místo pouhé prázdné lžíce manipuluje s vibračním dusadlem.

Strojník by neměnil

Když se pana Čecha ptám, co by na svém stroji měnil, dlouze se zamyslí, ale nic ho nenapadá. Zásadní chyby se hledají těžko a detaily jako neobvyklé umístění klaksonu nebo zavazející páčka pod volantem nejsou nijak zásadní. Zdá se, že stavby si můžou žloutnout jak chtějí, ale na silnici patří bílá.