Když už jsem začal těmi konstruktéry, řekněme si, co je to vlastně za lidi. Kde se v americké, tedy promiňte, korejské, firmě vzali. Čím to je, že dobříšský závod není pouhou montovnou jako řada jiných zahraničních podniků u nás. Tak tedy, možná si ještě vzpomenete na nevelkou firmu Superstav, která pod obchodní značkou Earthforce od roku 1995 vyráběla v Dobříši malé rypadlonakladače, z valné části končící u zákazníků v USA. Po několika úspěšných letech tuto společnost koupil Bobcat, přičemž zde nechal konstruktéry firmy Superstav dále pracovat a vymýšlet nové stroje Bobcat pro celý svět.

Pravá zkouška ohněm na ně přišla v roce 2006, kdy dostali za úkol vyvinout vlastního nástupce mikrorypadla 316, které do té doby Bobcat odebíral od japonské firmy Nagano. Žádná platforma, žádné sdílené díly se stroji z USA, pouze čistý arch papíru. Konstruktérský tým, dnes celosvětově zodpovědný za všechna minirypadla Bobcat do hmotnosti 3 t, se pustil do díla, jehož výsledkem se stalo mikrorypadlo Bobcat E10 o hmotnosti 1176 kg - ideální pro transport na lehkých nákladních vozidlech kategorie N1 do celkové hmotnosti 3,5 t.

Tříválcový motor Kubota D722-E2B-BCZ-6 o výkonu 7,4 kW splňuje americkou emisní normu Tier 2, ta evropská se maličkými motory této kategorie vůbec nezabývá. V hydraulickém systému pracují dvě zubová čerpadla, každé o průtoku 10 l/min, což znamená, že do přídavného okruhu, například pro kladivo, dostanete maximálně 20 l/min. Stejně jako u jiných minirypadel Bobcat, i zde došlo k použití tzv. polouzavřeného hydraulického okruhu.

Co to znamená? Přesně to, co název napovídá - něco mezi otevřeným a uzavřeným okruhem. Olej proudí v uzavřeném okruhu, který je ovšem v místě pod hydraulickou nádrží na ni napojen, takže pokud se požadavek na hydraulický olej sníží, vracející se přebytečný olej vystoupá do nádrže. A naopak, zvýší-li se “litráž”, olej do okruhu přiteče samospádem z nádrže. Hydraulická nádrž zde tedy funguje jako jakási expanzní nádoba. Výhodou je, že stačí o dost menší nádrž, která pod kapotou zabere méně místa, a olej se navíc v zimě rychleji zahřeje na pracovní teplotu. Nevýhodu naopak představuje skutečnost, že takovýto systém špatně vylučuje vzduch v případě svého zavzdušnění. Existuje na to však zvláštní postup, byť poněkud komplikovanější.

Ovšem na tom není nic nového. V čem je tedy E10 tak inovativní?

Za prvé je to joystickové ovládání na důvtipně vyvedených konzolách, které jsou, stejně jako pásový podvozek, roztažitelné do stran. Dělá se to páčkami na zvednutí konzol. Jakmile konzoly oddálíte do stran, ocitnou se ve stejném rozestupu jako u běžných minirypadel. Získáte tak pohodlí o dost větších strojů. Před průjezdem dveřmi nebo transportem stroje konzoly jen zatlačíte dovnitř a ony se automaticky zaklapnou v přepravní poloze.

Další výjimečnou vlastností je míra roztažení podvozku, která je opravdu vysoká - ze 710 mm se dostanete na 1100 mm, rozšíříte se tedy o více než 50 %. To je dosud v této kategorii nevídané. Bylo to proveditelné jen díky umístění hydraulického válce a jeho pístní tyče až zcela dovnitř podélných nosníků pásů. Stabilitu podvozku dále zvyšují spodní rolny, které pás vedou z jeho vnější strany.

A do třetice bych zmínil velmi vtipné využití prostoru kolem ventilátoru chladiče. Tam, kde obyčejně dlí „sahara“ pro usměrnění toku vzduchu, konstruktéři umístili hydraulickou nádrž. Ta má tvar prstence, jež kolem dokola obepíná ventilátor, a olej v ní je tak chlazen bezprostředním prouděním vzduchu od lopatek. To je vpravdě unikátní řešení, kterého mohlo být dosaženo právě díky výše zmíněnému polouzavřenému hydraulickému systému s menšími nároky na velikost nádrže. Do útrob se pak také podařilo dostat i klasický chladič oleje, což je dobré pro častou práci s kladivem.

Pomyslnou třešničkou na dortu je pak promyšlený ochranný rám, který nikterak nepřesahuje zadní poloměr otáčení nástavby. Nulový přesah zádě přes plně roztažené pásy není tedy jen prázdným pojmem, ale prakticky využitelnou výhodou. Rám v podání E10 navíc neomezuje výhled před sebe ani do stran a pro převoz či průjezd stroje nízkým otvorem lze jeho horní část snadno odjistit a sklopit za stroj.

Stroj jsem si mohl vyzkoušet v dobříšském výcvikovém centru.

Vytočení joystickových konzol do stran umožní vytvoření opravdu příjemného a pohodlného pracoviště s více než dostatečným prostorem pro pohodlný pohyb rukou i uložení nohou. Rypadlo se i přes svou muší váhu chová sebevědomě a kultivovaně. Může za to jak stabilní podvozek, tak i relativně silná hydraulika, u které je limitující jen a pouze hmotnost a stabilita stoje samotného. A to se na konci násady skvěla lžíce šířky 40 cm.

Pohyb výložníku, jehož hydraulický válec je umístěný nad ním, i násady je dostatečně rychlý a přirozený, jen lopata jakoby měla na všechno mnoho času. Její loudání bylo ve značném kontrastu k ostatním funkcím. Byl jsem ale ujištěn, že to není závada, a že se jedná o vlastnost v této hmotnostní kategorii naprosto běžnou. Vzhledem k tomu, že jsem touto třídou rypadel dosud nepolíbený, nezbývá mi, než tomu věřit. Ale stejně je to škoda.

Na druhou stranu, když využijete druhou, demoliční tvář mikrorypadla (nasadíte na něj kladivo a nahradíte jím demoliční četu při drobnějším bourání uvnitř budov), toto vám vadit nebude. Osobně si myslím, že u nás se mikrorypadlo může vyplatit právě při této činnosti. Pracovní síla je u nás totiž stále dosti levná, a i proto největší odběratelé mikrorypadel nepocházejí ze zemí bývalého socialistického bloku, nýbrž z Velké Británie, Skandinávie či USA.

Ale zpět k roztomilé mašince.

Pojezd je ve standardu dvourychlostní a rypadlu uděluje pocitově docela dobrý odpich a schopnost rychlého přesunu. Je však radno držet se současně i rámu nad pákami, jinak lze jen velmi obtížně docílit plynulého svezení. Přepínání želva zajíc je dobře umístěno na páce radlice. Jako výtku jsem vznesl uložení hadic vedoucích k pojezdovým hydromotorům, jež při jízdě „vlají“ nad zemí. Lze je prý zakrytovat, ale kvůli udržení přijatelné ceny stroje jen za příplatek.

Naopak součástí standardní výbavy je přídavný okruh na hydraulicky poháněná zařízení. Tento okruh je proveden promyšleně ve formě ocelových trubek vedených tak, aby byly chráněny před nechtěným poškozením, a ovládá se levým obousměrným pedálem. Také se mi zamlouvá na výložníku umístěné pracovní světlo s bočním zakrytováním.

O používání a pravidelném servisu minirypadla se můžete dočíst v manuálu, který je srolován v černé plastové “bandasce” za sedadlem. Takto je návod uložen u všech strojů Bobcat, které nemají kabinu, dokonce i na přídavných zařízeních, jako je třeba podkop ke smykem řízenému nakladači. To se mi líbí.

Zadní část kapoty obepnutá protizávažím složeným ze tří kusů, aby se s ním lépe manipulovalo, tvoří jeden celek s horním povrchem a vyklápí se společně se sedadlem. Pod ní vidíme přehledně uspořádané komponenty v čele s napříč umístěným motorem bez náznaku komplikace se k něčemu dostat. V případě nutnosti je vždy možno ještě odšroubovat postranní kryty, ale jak jsem shledal, pro běžnou kontrolu a údržbu by to neměla být potřeba.  

Bobcat E10 ve srovnání s mikrorypadly některých dalších výrobců:

Ač to možná bude znít příliš sebevědomě, zdá se, že mikrorypadlo Bobcat E10 opravdu udeřilo hřebíček na hlavičku a udalo směr dalšího vývoje v této oblasti. Navíc s jeho dosavadním prodejem je Bobcat nadmíru spokojen, a tak v blízké době nehodlá na jeho vpravdě revoluční koncepci nic zásadního měnit.