Proč přišlo Volvo v roce 2008 s truboukladači a proč právě na bázi rypadel? „Uvědomili jsme si, že abychom mohli být bráni jako uznávaný dodavatel strojů firmám budující ropovody a plynovody, musíme do našeho portfolia zařadit truboukladač,“ říká Bernard Quereillahc, ředitel zvláštního oddělení firmy Volvo CE Oil et Gas Solutions sídlícího ve Francii.

„Uvědomíme-li si zásadní bezpečnostní nedostatky spojené s padesát let starou technologií truboukladačů postavených na bázi pásového traktoru, byl nejvyšší čas přijít s něčím zcela novým, značně modernějším,“ odpovídá na druhou část mého dotazu pan Quereillahc, zatímco zkoumám útroby stroje, který se kompletně vyrábí v Jižní Koreji.

Popravdě, dříve jsem si myslel, že uvedení otočného truboukladače byla pro Volvo z nouze ctnost, poněvadž na rozdíl od svých konkurentů nemá v nabídce pásové dozery ani traktory. Tudíž bylo snazší truboukladač postavit na některém ze strojů, který již vyrábí. Na druhou stranu, málokdy vás napadne vytvořit něco zajímavého, máte-li neomezené možnosti. Teprve pokud vás něco svazuje a omezuje, probouzí se tolik potřebná kreativita živená touhou po změně.

Koncept Volva zákazníky skutečně oslovil a po vlažném nástupu se od roku 2008 prodalo již 100 strojů, přičemž 50 z nich získalo svého majitele během posledního půl roku. A právě do tohoto období sílící vlny zájmu vstupuje nejnovější typ PL3005D, který Volvo novinářům předvedlo nedaleko města Lorient na západním pobřeží Francie.

Koncepce

Truboukladač PL3005D je odvozen ze standardního rypadla Volvo EC300D, rozměrné protizávaží pochází z verze Long Reach. Aby konstruktéři zvýšili stabilitu stroje a zajistili dostatečnou robustnost podvozku pro zvládnutí delších přejezdů podél nekonečných liniových staveb, použili podvozek z těžšího rypadla EC340D.

PL3005D se honosí hydraulickým zdvihem kabiny, což je dobré pro výhled strojníka na práci, při současném zachování malé přepravní výšky. Podstatnou vlastností truboukladačů Volvo je, že je možno je transformovat na běžné rypadlo. Tato konverze zabere jeden den a jsou pro ni potřeba dva pracovníci a jeřáb. Podkop pochází ze standardní EC300D bez jakékoliv úpravy, tudíž vzhledem k podvozku z většího bagru vznikne velice stabilní rypadlo.

Po konverzi pak strojník z kabiny přepne hydrauliku na rypadlo, poněvadž v režimu truboukladač mají čerpadla oddělené funkce: jedno čerpadlo pohání naviják a výložník, druhé čerpadlo jen pojezd. V režimu rypadla se čerpadla vzájemně doplňují. Nicméně tento režim je vhodné použít i pro truboukladač v situacích, kdy manipuluje s břemenem na místě, či se přemisťuje bez zátěže.

PL3005 má navíc oproti svým starším kolegům z Volva lepší viditelnost vpravo, poněvadž byl obrácen válec výložníku - nyní se vedle kabiny místo hydraulického válce nachází útlejší pístní tyč. Cílem Volva bylo udržet co nejvíce dílů společných se svou standardní produkcí rypadel. Výsledkem je, že 83 % dílů PL3005D je shodných s obvyklými rypadly.

Výhody a nevýhody

Díky svému otočnému svršku složí Volvo roury z návěsu, položí je vedle výkopu a poté je, opět samo, uloží do výkopu. Tomu se říká samostatnost. A co víc, když vezmeme v potaz rýpací schopnosti po výměně výložníku, může si výkop pro potrubí i samo vyhloubit. 

Oproti klasickému truboukladači je odlišná pozice strojníka při práci - sedí kolmo ke směru jízdy. Vzhledem k tomu, že je nutno se při jízdě truboukladačem dívat nejen dopředu, ale i vedle do výkopu, a také často kontrolovat, co se děje vzadu, má to strojník otočného Volva snazší - stačí mu jen otáčet hlavou doprava a doleva, dozadu se tolik dívat nemusí.

Vzhledem ke své hmotnosti 35 t a výkonu motoru Volvo D8H 170 kW má otočný truboukladač ve srovnání s klasickou dozerovou koncepcí větší dosahy a nosnost. Volvo nabízí maximální jmenovitou nosnost vyšší cca o 9 %, přičemž se stoupající vzdáleností od stroje se rozdíl snižuje na cca 2 %. A to beru variantu s nástavcem výložníku, díky kterému dosahuje délky 9,1 m. Bez nástavce je to 7,3 m - stále o dost více než 6 m u traktorového truboukladače (i když vezmeme v úvahu, že u Volva je čep výložníku posunut o něco málo vzad).

Proto, když bychom měli Volvo zařadit do linie s jinými truboukladači, dali bychom ho na konec rýhy, kde na poslední truboukladač působí největší zatížení.

Velkou výhodou oproti standardnímu truboukladači na pásovém traktoru je také rychlá příprava pro transport.  Není nutné nic demontovat, jen se otočí nástavba a výložník spustí dolů do vodorovné polohy, která je zároveň i polohou nejnižší. Toť vše.

Kde naopak PL3005D za „padesátiletou technologií“ zaostává, je rychlost pojezdu, poněvadž si to šine svých „bagrových“ 5,6 km/h. Otázkou zůstává i srovnání životnosti podvozku z rypadla s odolným pojezdovým systémem dozerů.

Zvedání břemene

Zvedání trub má u PL3005D jistá pravidla. Na stroji jsou osazena tři bezdrátová čidla, která sledují zatížení, natočení výložníku a natočení stroje. Informace z těchto čidel se spojují na displeji v kabině do jednoho čísla, které udává, kolik kilogramů je stroj schopný ve své dané pozici aktuálně zdvihnout.

Navíc má strojník na palubní desce k dispozici barevný indikátor zatížení, jenž se ve zvětšené podobě nachází také na rameni výložníku, kde slouží jako informace pracovníkům, kteří venku řídí rovnoměrné ukládání.

Otoč lze pro zvedání a spouštění zatíženého výložníku uzamknout, a to v intervalu 10°. Nejdříve je potřeba ustavit vnější ozubení věnce otoče proti uzavíracímu hydraulickému válci, a poté, ve druhém koku, lze teprve otoč uzamknout. Zvedání břemene však uzamčením otoče podmíněno není - kde to lze, je možno zvedat a spouštět i bez aretace.

Kabina se zdvihá pomocí tlačítka na levé joystickové konzole. Výhled ze stroje umocňují bezpečnostní kamery rozmístěné vzadu i po obou stranách stroje, jejichž obraz se přenáší na barevný displej v kabině.

Závěr

Volvo PL3005D má všechny předpoklady zaujmout zákazníky uvažující o pořízení truboukladačů menší velikosti. K otočné nástavbě přibalilo snadný transport a nevídanou dávku univerzálnosti v podobě volitelného kitu pro konverzi na klasické rypadlo.