Když se podíváte na starší Volvo L180E High-Lift a nový Liebherr L 580 2plus2 LogHandler, nenajdete mezi jejich dvoudílnými výložníky rozdílu (pochopitelně kromě barvy - u Volva je černý, kdežto u Liebherru žlutý). Ovšem jinou kapitolou je samotný drapák a také hydrostatický pohon nakladače L 580 2plus2, díky kterým není Liebherr LogHandler jen zbytečnou napodobeninou něčeho, co již předtím úspěšně fungovalo.

Ano, Liebherr L 580 2plus2 LogHandler o hmotnosti 33 t je k současnému Volvu L180F High-Lift zajímavou alternativou především kvůli hydrostatickému pohonu základního stroje. Díky tomuto, pro Liebherr tradičnímu řešení, je vhodný do provozů, ve kterých nedochází k delším přejezdům. Ne, že by je nezvládal, ale vytratila by se hlavní ekonomická deviza hydrostatického pohonu, kterou je nízká spotřeba při krátkých pracovních cyklech.

Volvo L180F High-Lift s hydrodynamickým pohonem může uhánět rychlostí až 36,1 km/h, což Liebherr nedokáže, končí na třicítce. Nespornou výhodou hydrostatického pojezdu Liebherru je však plynulost, s jakou se rozjíždí a s jakou zrychluje - trhání při změně rychlostních stupňů je mu cizí. Při převozu těžkých klád je tato vlastnost cítit o to víc.

Z čeho by mohly být u hydrostatu obavy, zvláště při tomto použití, je nárazové brzdění stroje při sundání nohy z plynu. Naštěstí však u LogHandleru brzdný účinek nastupuje zvolna, takže strojník přecházející z Volva na Liebherr tento problém pravděpodobně řešit nebude.

Šestiválcový přeplňovaný motor Liebherr D936L A6 má objem 10,52 l. Oba stroje dodané do Mayr-Melnhof Holz pocházejí ze série s motorem vyladěným na maximální výkon 250 kW. Základním prvkem pracovní hydrauliky je stavitelné pístové čerpadlo typu Load Sensing s maximálním průtokem 400 l/min a tlakem 32 MPa.

Maximální výška čepu zavěšení drapáku je u Liebherru L 580 2plus2 LogHandler 8650 mm, což je o 28 cm méně, než má Volvo L180F High-Lift. Co je ale pro náročný dřevařský provoz dobré, Liebherr pro vedení hydrauliky po výložníku používá trubky. Hadice jsou do trubek zalisované, ale pokud si provozovatel dá tu práci a nechá si udělat spoje šroubované, je tímto výměna prasklých hadic podstatně urychlena. Pochopitelně by však bylo ideální, kdyby takto stroje mohly přicházet rovnou z výroby. Samozřejmostí je možnost zapnout tlumení rázů od výložníku pro plavnější přejezdy.

Drapáky v podání firmy Liebherr se vyznačují malým počtem částí a jejich robustním propojením. Ani břity drapáku nejsou samostatnými díly, k čelistem jsou připevněny navařením. Odolnost drapáku je v dřevařském provozu důležitá. Na tvar je potřeba si zvyknout, na čem by se však dalo ještě zapracovat, je nynější umístění hadic nad drapákem vpředu. Sice jsou chráněny štítem, nikoliv však zcela. Řešením by bylo zvýšit štít (potom by ovšem mohla vyvstat otázka servisního přístupu) nebo hadice umístit dozadu.

Do širokého středního nosníku drapáku jsou po obou stranách vypáleny rozměrné otvory, které umožňují cizím předmětům vniknout dovnitř a poškodit zde umístěné hadice. Po obvodu těchto otvorů jsou však čtyři malé otvory, pravděpodobně k přišroubování krycích plechů nebo mříží.

Každý ze strojů firmy Mayr-Melnhof Holz je osazený drapákem jiné velikosti – větší má objem 3,6 m³, menší 3,2 m³. Oba jsou srdcového průřezu se zádržným řetězem a jejich čelisti se při zavření nepřekrývají, ale dotýkají se břity pro snadnou manipulaci s jednotlivými kusy kulatiny.

Pamatováno bylo na pečlivé osvětlení stroje pro práci v podvečerních a nočních směnách. Jak dopředu před stroj a na pracovní zařízení, tak i dozadu je posvíceno skvěle. Přímo na drapáku světla nejsou, ale to je dobře, poněvadž by byla neustále rozbitá.

Zadní blatníky jsou vyrobeny z robustního plechu, avšak jejich lemy a celé přední blatníky jsou z plastu. Nevím, jak odolné tyto plasty jsou, ale strojníci firmy MM Holz tipovali, že neuplyne dlouhá doba a spadne na ně nějaká ta „kulatinka“ nebo se o něco otřou a budou se muset měnit. Pokud by byly zadní lemy pryžové, bylo by to vhodnější.

Jestliže by někoho zajímalo, co je v plastové krabici na levém zadním blatníku, je to hasicí přístroj. Dozadu by to ještě chtělo osadit ochranný rám, ale to snad nebude pro Liebherr problém, když si vybavím jeho tunelové verze nakladačů.

Moderní tichá kabina se honosí něčím, co Volvo nemá – střešním oknem. U „obyčejných“ nakladačů Liebherr je za příplatek, LogHandler ho má v základu. Střešní okno se stínítkem proti slunci je rozhodně fajn, strojník se nemusí tolik předklánět a zalamovat krk, aby viděl na nakládku. Stejně jako má Volvo za příplatek CDC (Comfort Drive Control), systém umožňující přepnout řízení z volantu na joystick, může být i nakladač Liebherr vybaven joystickovým řízením.

Výškové nastavení volantu je nadstandardem, v základním provedení si můžete nastavit jen jeho sklon. Na rozdíl od běžných nakladačů Liebherr se u LogHandleru provádí změna směru jízdy pákou umístěnou vlevo pod volantem, aby to bylo shodné s High-Liftem od Volva. Je však umístěna o něco níže, takže se k ní z volantu hůře dostává.

Ovládání pracovního zařízení LogHandleru je v podstatě stejné jako u Volva, tzn. zcela odlišné od běžných nakladačů jakékoliv značky. Je třeba si uvědomit, že výložník se skládá ze dvou samostatně ovládaných dílů. Vpravo od sedadla na vás tedy čeká krátký tlustý joystick, jehož pohyby vpřed a vzad ovládají zvedání a spouštění vzdálenějšího dílu výložníku. Bližší díl výložníku se ovládá kolébkou na čelním povrchu joysticku. Pohyby joysticku do stran mají místo vyklápění lopaty za následek otevírání a zavírání drapáku. Naklápění drapáku ovládá kolébka umístěná před joystickem; jiný kolébkový ovladač umístěný od joysticku vlevo slouží pro otoč drapáku. Je zapojen opačně než u Volva, to ale napravil servisní technik firmy Liebherr ještě v den předání strojů. Vpravo od joysticku se nacházejí tlačítka, jimiž se ovládá přihrnovací radlice, o které se více dozvíte o odstavec níže.

Barevný displej, známý z běžných nakladačů Liebherr, je dotykový – díky němu ani nemusíte používat žádné z mnoha tlačítek na palubní desce, jejich funkce aktivujete přímo na displeji. Pokud je nakladač vybaven kamerou pro sledování situace za strojem,  zobrazí se na displeji obraz z kamery automaticky při zařazení zpětného chodu. Jas displeje lze nastavit pro práci ve všech denních a nočních dobách.

Snad až nepostradatelnou extra výbavou je přihrnovací radlice neboli pluh, který zabraňuje nejetí strojů na kulatinu, efektivně ji odhrne od sebe a namáčkne ji do hromady. Jedinou nevýhodou může být nutná opatrnost při najíždění k rampě, ovšem přínos pluhu pro urychlení práce to nezastíní. Ostatně, tímto pluhem byly vybaveny oba stroje L 580 2plus2 LogHandler.

Stroje společnosti Mayr-Melnhof Holz jsou vybaveny GPS sledovacím systémem LiDAT, který umožňuje zákazníkovi přes internet kontrolovat umístění a pohyb stroje, tankování, spotřebu, servisní intervaly a další užitečné věci. To stejné může sledovat i servis a výrobce, ovšem pokud by toto nebylo zákazníkovi po chuti, může být přístup k systému zakódován a zákazník dostane kód, na základě kterého se ke sledování stroje dostane jen on. Tento systém začal Liebherr používat zhruba před rokem a půl, podobné systémy dnes nabízejí i ostatní velcí výrobci a nekonečná řada nezávislých firem.

Co říci na závěr? Liebherr v oblasti stavebních strojů patří mezi nejinovativnější firmy. Když se schopnost vymyslet a zrealizovat něco nového skloubí s uznáním, že některá řešení jiných výrobců není potřeba zásadně přepracovat, může se na trhu objevit zajímavá alternativa, jakou je LogHandler.