U obyčejného výkopu jámy na staveništi by se Mecalac pravděpodobně nudil. Kompaktností, ohebností i všestranností si vyloženě říká o pořádné výzvy. S testovacím jezdcem bagry.cz Danem Kolískem z firmy Vladimír Dostál jsme vyrazili ozkoušet stroj, který se z původních čtrnácti tun váhy díky přídavnému zařízení, včetně půltunového závaží, dostal na téměř 16 tun.

Překvapivě krátká záď s poloměrem otáčení 1,6 m je také zásluhou z boku uloženého čtyřválcového motoru Deutz TCD 3.6 L4 o výkonu 90 kW. Emisní normy Tier 4 splňuje díky systému recirkulace výfukových plynů EGR a oxidačnímu katalyzátoru. Strojník se tak vyhne povinným aktivním regeneracím i dolévání AdBlue. Komu by se ale po filtru pevných částic z jakéhokoli důvodu stýskalo, je možné ho ke stroji volitelně doplnit.

Vidle nebo lopata

Kromě klasické varianty s patentovaným děleným výložníkem Mecalac s prostřední pístnicí vespod, nabízí rypadlo 714 MWe (Mecalac Wheeled Evolution) variantu s kompaktním bagráckým výložníkem. Právě práci s bagráckým ramenem stroje si ale Dan při zkoušce rypadla pochvaloval nejvíc, přestože na rozdíl od typického ramene Mecalac neumožňuje mimoosé rýpání. Bagrácký výložník se totiž díky své ohebnosti „smrskne“ vedle kabiny a rypadlo tak na otočení kolem své osy potřebuje jen 3,72 metrů.

Dva typy výložníků kolového rypadla Mecalac 714 MWe

Na hydraulickém rychloupínači, který má rypadlo v základu, vyzkoušel Daniel zubovou lopatu 4v1 o objemu 0,75 m³, paletizační vidle a standardní zubovou lopatu – všechny značky Mecalac. „Výložník můžu i s podkopem poskládat vedle kabiny, zároveň se s lopatou dostanu až ke kolům a s vidlema se vytočím v malé uličce. Je tam obrovský úhel vyklápění a lomy v ramenou mi dávají velkou variabilitu“ pochvaluje si Daniel.

Rameno jde přitom ovládat jako u klasického rypadla joysticky, nebo, po aktivaci tlačítkem, každou pístnici zvlášť – jednu joystickem, druhou pedálem vedle volantu. A pokud si strojník není jistý, stačí se podívat na displej, který mu zeleně ukazuje, které válce jsou zrovna aktivovány. „Hydraulika reaguje na joysticky o něco pomaleji, než jsem zvyklý u Caterpillaru, ale to není nic, co by mi vadilo,“ přemýšlí Dan. Pochvaluje si také nosnost, kterou rypadlo zvládá. Podle informací výrobce unese Mecalac na háčku výložníku 5 tun. Toho konstruktéři dosáhli pomocí dvou válců mezi kabinou a pravou kapotou, které uložili podélně ve dvou různých osách. Stejné uložení využívá i patentovaný výložník Mecalac.

O bezpečnost se přitom starají čtyři zámky hydrauliky Rexroth a kontrolka v kabině, která strojníkovi ukazuje, jestli je pracovní nástroj do rychloupínače správně zacvaknutý. Právě tato kontrolka se ale ukázala jako zrádná, když zpočátku svítila zeleně, přestože paletizační vidle neseděly přesně na svém místě. To jsme připsali faktu, že se jedná o zcela nový stroj, který nástroje zatím neměnil, a v některých místech zůstal nadbytečný lak. Po zbytek testování ale už vše fungovalo, jak mělo.

Komu by rychloupínač přece jen neseděl, může si za příplatek vybrat také ze značek Lehnhoff nebo Volvo. Firma Mecalac chce navíc příští rok zákazníkům nabídnout nový symetrický rychloupínač, na který půjdou lopaty nasazovat oboustranně.

Nadstandardně je rypadlo vybaveno dvojmontáží kol se zúženou roztečí. Standardní kola s pneumatikami Mitas by měla v nejužším místě rozteč 50 mm a v nejširším 90 mm. Kola s pneumatikami Caliber 315/70 R 22.5 Power Grip 23, kterými je testovaný stroj osazen, mají rozteč 15 a 25 mm. Mezi kola se proto nedostane tolik nečistot a jsou méně náchylná k deformaci. Oproti klasické montáži jsou těžší a zlepšují tak stabilitu stroje. „Osobně by se mi tady víc líbily balóny – veliká jednolitá kola. Je ale pravda, že když píchnu jednu gumu u dvojmontáže, můžu i tak někam dojet,“ přemítá Dan. Po zkoušce rychlosti ale dvojmontáž chválí. „Rozjel jsem to po štěrkové cestě dvacítkou a vůbec to neskákalo, jak jsem čekal. Byl jsem přepnutý v pracovním režimu, věřím, že na režim „silnice“ bych to na slibovaných 35 km/h vytáhl,“ dodává strojník.

Na patkách na špičkách

Malá výklopná dvířka po levé straně ukrývají dva akumulátory a zapínání čerpadla s autostopem. Pro samotné tankování je ale potřeba vyklopit nahoru zadní kapotu, kde je jak hadice, tak přístup do nádrže. Jejich přítomnost, stejně jako přítomnost vzduchového filtru nebo nádržky na kapalinu do ostřikovače jen tuším, servisní přístupy jsou tak vysoko, že je přes zadek rypadla ze země prostě nevidím. I když vylezu na patky, mám problém udržet stabilitu a prostor pod kapotou vyfotit. Že bych měla vyměnit filtr, nebo dolít do nádrže naftu z kanystru (čerpadlo je totiž jen ve volitelné výbavě), si nedokážu představit. A to nemluvím o tom, že ani patky ve standardním vybavení nejsou.

K servisním přístupům po pravé straně se dá dostat nesrovnatelně jednodušeji. Po odklopení kapoty nahoru je vidět celý motor i s recirkulačním katalyzátorem. Měrka a dolévání oleje je u spodního okraje, kam lze dosáhnout stejně pohodlně, jako na motorový filtr. Moc vysoko je na mě jen nádržka s chladicí kapalinou. Mřížka chladiče odděluje od motorového prostoru hydraulický rozvaděč s hydraulickým filtrem.
Nářadí a další pomůcky může strojník uložit do velké schránky zleva pod kabinou.

Prostor pro cokoli

Na rozdíl od přístupu pod zadní kapotu je přístup do kabiny pohodlný díky madlům z obou stran vstupu. Dveře se vysunují do boku a nejdřív jsem musela použít obě ruce, abych je v kloubu přetáhla. Po získání správného grifu už šly otevřít i levou rukou. Nezvyklé a o něco méně pohodlné otvírání než u klasických dveří ale nemá Mecalac pro nic za nic. Vysouvání do boku je totiž výhodné kvůli místu. Mecalac tím umožňuje strojníkovi nejen najet těsně ke stěně, ale v této pozici může strojník kabinu také opustit.

Do boku se vysouvá i okénko v levých dveřích. Pravé ani střešní okénko otevírací nejsou, přes to střešní si ale strojník může přetáhnout poloprůhlednou tmavou roletku. Stejná roletka je k dispozici i pro zakrývání čelního skla. To jde vysunout nahoru buďto samostatně, nebo s přichyceným spodním sklem, pokud chce mít strojník prostor před volantem zcela volný. Vysouvání čelního skla mi přišlo ještě obtížnější, než otevírání dveří. Dan s ním ale problém neměl. Výhled strojníka u testovaného stroje kryje také plastový kšilt.

Odpružené sedadlo je nastavitelné všemi směry a za příplatek může být i vyhřívané, kolem něj je dostatek prostoru, aby se strojník necítil stísněně.

Nejvíc mě překvapil pohled za sedadlo, kde je až nečekaně úložného prostoru. Vedle velké prostorné zavírací schránky je prolis na pití, za ní další prolis na drobnosti, vedle pojistková skříňka. Když jsou dvířka obou skříněk zavřená, tvoří obrovskou odkládací plochu.

Další schránka je po pravé straně sedadla. Je ale velice úzká a hluboká a přes loketní opěrku k ní není moc dobrý přístup. Když mi do ní omylem zapadl diktafon, měla jsme velký problém dostat ho ven a o její ostrou hranu jsem si podřela zápěstí. Na lejstra a složky ale poslouží dobře.

Za hlavou strojníka je rádio s velkými kulatými reproduktory se sympatickým designem. Pro ladění stanice nebo pouštění CD se ale strojník otáčet nemusí. Ovládání rádia má po levé ruce pod joystickem. Ještě před ním je ovládání rychloupínače a přepínání mezi ovládáním válců výložníku.

Levý joystick má zezadu klakson, zepředu ovládá přídavný okruh. Testované rypadlo mělo přídavné okruhy dva, ve standardu je jen základní okruh a samostatný okruh pro rychloupínač. Pátá hadice, která je vidět na výložníku testovaného stroje, patří přepadu pro hydraulické kladivo.

Pravý joystick tlačítkem zespodu přepíná pojezd dopředu, dozadu a neutrál. Horní tlačítko otvírá a zavírá klapací lopatu 4v1 nebo jiné proporcionálně ovládané přídavné zařízení, levé podle aktivace výložník nebo rameno, pravé zamyká zadní nápravu.

Pákou vpravo od tohoto joysticku se při stisknutí tlačítek shora ovládají patky, zespoda radlice. Sada tlačítek po pravé ruce ovládá například světla, stěrače nebo příplatkový maják.

Pod sklem chránícím barevný LCD displej je pod obrazovkou analogový teploměr a palivoměr. Výstražné kontrolky jsou po obou stranách obrazovky. Samotný displej se ovládá pěti jednoduchými tlačítky kousek pod ochranným sklem a ovládání je příjemně intuitivní.

Pod úrovní ovládání jsou tři otočné ovladače. První nastavuje otáčky, další přepíná mezi parkovacím, pracovním a silničním režimem. U pracovního a silničního jde navíc na posledním ovladači přepínat mezi šnekem, želvou a zajícem. Při přepnutí na režim „silnice“ se automaticky zamyká zadní náprava a joysticky.

Trochu stranou od těchto přepínačů je tlačítko pro režim Eko, které při nižších otáčkách optimalizuje výkon stroje pro snížení emisí a hluku.

Pod volantem jsou dvě otočná tlačítka. Jedním se přepíná způsob pojezdu včetně krabího chodu, druhým se zamykají nápravy. Pedál vlevo pod volantem podle nastavení ovládá výložník, nebo nastavitelné rameno.

Nedostatky zastíní výložník

Příplatková výbava dokáže Mecalac 714 MWe posunout o třídu výš. Klimatizace nebo vyhřívané sedadlo za peníze jsou běžná praxe, chybějící palivové čerpadlo v základní verzi mě ale zaskočilo, když vezmu v potaz špatný přístup pod zadní kapotu. Překvapilo mě i to, že doplatit si lze tempomat, zpětnou kameru už ale ne. Na druhou stranu si kvůli velkým zpětným zrcátkům na výhled stěžovat nejde. Komfort strojníka v kabině zvyšuje obrovský úložný prostor.

Námitky k pohodlí údržby totálně zastiňuje pracovní část rypadla, na kterou se výrobce soustředil nejvíc. „Tak multifunkční a ohebný stroj jsem ještě neviděl. Když poskládá výložník vedle kabiny, dokáže se navíc ‚zkompaktnit‘ tak, že můžu i do úzkých uliček, kam by se jen tak nějaká šestnáctituna nedostala,“ opakuje Dan.