Kompaktní kolový nakladač Case 321F: Nízký plnokrevník

Kompaktní kloubové nakladače. Segment, který řada našich firem teprve objevuje. Zakrátko jej však obohatí nová generace F od firmy Case, která napěchovala vymoženosti velkých nakladačů do malých rozměrů. Podaří se jí prolomit ledy?

Segment kompaktních kolových nakladačů je nám stále cizí. Jejich evropskou nabídku absorbují především Německo, Rakousko a Švýcarsko (61 %) následované Francií (16 %), zeměmi Beneluxu (8 %) a Skandinávií (8 %). Zbylých 8 % připadá na všechny ostatní.

Z těchto čísel Case vycházel, proto do vývoje zapojil především německé zákazníky. Nakonec to dopadlo tak, že s dosluhující řadou nakladačů E nemají nová "efka" společného vůbec nic. Snad jen značku a místo výroby, kterým je italské Lecce, odkud nakladače putují do celého světa včetně USA.

 

  Case 21F Case 21F XT Case 121F Case 121F XT Case 221F Case 321F
Výkon motoru 43 kW 48 kW 55 kW 55 kW
Objem lopaty 0,7-1,0 m³ 0,9 –1,1 m³ 1,0 – 1,2 m³ 1,1 – 1,2 m³
Kinematika nakladače Z paralelní Z paralelní Z Z
Max. provozní hmotnost 5,4 t 5,3 t 5,7 t 5,5 t 6,0 t 6,5 t
Max. výška čepu lopaty 3,14 m 3,11 m 3,18 m 3,13 m 3,29 m 3,40 m
Max. překlopné zatížení 2,7 t 3,0 t 2,9 t 3,2 t 3,1 t 3,6 t

 

Spojení protikladů

Od základu nově zkonstruované stroje splnily zadání. Jaké bylo? Stlačení průjezdné výšky při převozu pod 4 metry při zachování zadní kyvné nápravy, zvýšení nosnosti a veškerého pohodlí pro strojníka. U dvou největších typů Case 321F a 221F došlo k redukci výšky o 10 cm, u 121F o 20 cm a u nejmenšího 21F dokonce o 30 cm. Pro zvýšení nosnosti došlo k mírnému nárůstu rozvoru náprav na 2,08 m u 21F a 121F, 2,22 m u 221F a 2,23 m u 321F, ovšem i tak zůstal poloměr zatáčení více než konkurenceschopný.

„Když chcete snížit výšku po kabinu, obvykle použijete kyvný kloub. My jsme se ale rozhodli, že zachováme zadní kyvnou nápravu,“ informuje mě Alain de Nanteul, produktový manažer pro kompaktní kolové nakladače Case.

Proč bylo tak důležité zachování kyvné nápravy? Konstruktérům šlo především o dobrou stabilitu a pak také o komfort strojníka, jenž nemusí trpět v kabině kymácející se do stran. Rozhlédneme-li se po strojích, které si vzal Case na mušku, můžeme stejný přístup vidět u Terexe, který však nenabízí výhodu nízkého průjezdního profilu. Atlas a Volvo sice disponují nízkou kabinou, ale za cenu výkyvného středového kloubu.

 

Pod kapotou Perkins

Pojďme se podívat pod kapotu. Co tam na nás číhá? Filtr pevných částic? Močovina? Motor se sníženým výkonem? Nic takového. Zde ržá italský plnokrevník FPT (Fiat Powertrain) s oxidačním katalyzátorem a katalyzátorem pevných částic pro zachycení zbylých pevných částic. Cože? Katalyzátor pevných částic? Jak se katalyzátor pevných částic liší od obávaného a nechtěného filtru pevných částic DPF?

Na to mi opět odpověděl Alain de Nanteuil: „Katalyzátor pevných částic je průchozí komponent konstruovaný na celou životnost stroje, kdežto DPF je filtr, který vyžaduje výměnu nebo renovaci po každých 4000 hodinách. Navíc má DPF obvykle ve výfuku vstřikovač nafty, což znamená další spotřebu paliva a vyšší teplotu výfukových zplodin okolo 700 °C, která může být problémem při práci v uzavřených budovách nebo poblíž lehce vznítitelných materiálů. Katalyzátor pevných částic přitom dosahuje jen 480 °C.“

Dlužno podotknout, že stejné motory se nacházejí také v rypadlonakladačích a FPT je dodává i slovutnému Perkinsu. Motory jsou shodné ve všech čtyřech modelech nakladačů, pouze mají jinak nastavenou kontrolní jednotku. Teoreticky si tak můžete u menších typů nechat softwarově výkon zvednout, pochopitelně bez tovární záruky.

Co ještě uvidíme pod uměřenou, ale sebevědomou kapotáží? Pod levým krytem je to palivová nádrž s pěkným objemem 90 l a expanzní nádržku nemrznoucí kapaliny. Pod zadní kapotou vidíme kromě motoru a na něm osazených čerpadel také chladiče po stranách a hned vedle vpravo nám další kryt umožní přístup k hydraulické nádrži. Pod krytem pod pravým oknem kabiny nacházíme pojistky s nádržkou kapaliny do ostřikovače a v samostatném kastlíku pod nimi akumulátor.

 

Vyberte si kinematiku

Nakladač se vrátil ke klasické dvouramenné Z kinematice tvarované tak, aby bylo možné se snadno dostat přes bočnice při nakládání materiálu na korbu. Dva nejmenší typy můžete získat i v provedení XT s paralelním vedením lopaty. U hi-flow provedení narostl maximální průtok v přídavném okruhu o 60 l/min, tedy ze 70 na 130 l/min.

Za příplatek můžete mít ride control (tlumení kmitů výložníku při přejezdu nerovností), který se automaticky zapíná při rychlosti nad 6 km/h. Při nižší rychlosti na palubě poblikává kontrolka, která po překročení 6 km/h a automatickém zapnutí systému tlumení svítí nepřetržitě. Automatické zapínání ride controlu lze pochopitelně deaktivovat.

Rychloupínač si můžete vybrat ze dvou možností: Kompatibilní se systémem Bobcat anebo s nakladači Volvo. Obě varianty jsou pro Evropu hydraulické, ovládané z kabiny. Ale je možno objednat i mechanické verze obou variant (dle místa obliby jim říkají americké).

 

Největší bude v oblibě

Ze čtveřice nových modelů si pro test vybírám ten největší, 321F, jelikož předpokládám, že největší zájem bude právě o něj. Menší stroje budou u nás bojovat s poněkud nezdravým zájmem o smykem řízené nakladače.

Vstup do kabiny je skutečně pohodlný a hned po letmém přejetí očima po interiéru je zřejmé, kdo zde bude pánem. Interiér je promyšlený a obdařený kvalitně ztvárněnými plasty s mnoha odkládacími prostory různých hloubek a velikostí. Napočítal jsem jich sedm, z toho jeden uzavíratelný hned při vstupu do kabiny.

Sedadlo lze posunout dozadu tak daleko, že se i při své dvoumetrové výšce musím brzdit a zastavit se o několik dorazů před koncem dráhy. I nad hlavou mi zbývá dostatek místa. Možná, kdybych měl na hlavě přilbu, bylo-by to tak tak, ale bez ní je to pohoda, když vezmu v potaz, že má kabina snížený profil. Sloupek volantu je naklápěcí, područka před joystickem plynule výškově stavitelná, a to ve značném rozsahu.

 

Všechno na joystick

Ovládání je soustředěno do multifunkčního joysticku, který dobře sedí v ruce a zvládne toho opravdu dost. Je totiž po obou svých stranách doslova posázen sedmi tlačítky a jedním kolečkem. Kolečkem měníte průtok v přídavném okruhu, zatímco tlačítky vyvoláváte jeho vlastní nastavení a přepínáte mezi sebou více okruhů, měníte směr jízdy, přepínáte rychlost z želvy na zajíce a naopak, aktivujete plovoucí polohu nebo vyrovnávání lopaty i uzávěru diferenciálu. Z joysticku tak ruku sundáte málokdy.

Na palubní desce před joystickem se skví vkusné analogové přístroje - klasické budíky, doprovázené černobílým displejem s řadou současně zobrazených údajů, dále přepínatelných prostřednictvím dvou tlačítek poblíž displeje. Níže se nachází ovládání klimatizace a také rádio. Celá palubka působí dojmem útulného auta.

Další ovládací prvky nalezneme na pravé liště pod oknem a páčkách pod volantem. Ta levá, která ovládá silniční osvětlení, blinkry a houkačku, je vytočená směrem vzhůru, aby nebránila kolenu při nastupování. To je dobrá úvaha, ovšem pak se musíte dost nahnout, abyste na ni vůbec dosáhli. Pomalu začínám přecházet ke konstruktivní kritice, ale musíte vzít v úvahu, že mi dali do ruky předprodukční stroj, v podstatě prototyp. A to se cení. Ještě více ale oceňuji to, že moje výtky mohly padat na úrodnou půdu. Testovalo se totiž v zákaznickém centru Case v Monthyonu u Paříže a všechny důležité uši byly nastražené.

Na prototypu se experimentovalo s menším pracovním čerpadlem. Výložník nakladače tak nepobral příliš rychlosti, a ani pod plně sešlápnutým plynem se jeho pohyb nijak výrazně nezrychlil. Můj finský kolega Olli Paivio to kvitoval s povděkem. Pochvaloval si, že pro práci s paletami je daná rychlost a s tím spojená citlivost neocenitelná. Z reakcí dotčených pracovníků firmy Case ale bylo patrné, že to hodlají doladit. Mě nezbývá než ocenit, že se mi ještě nedokončený stroj dostal jako jednomu z prvních lidí v Evropě vůbec do ruky.

  

Povedený výsledek

Když si odmyslím rychlost výložníku, která patrně u sériového stroje bude zcela jiná, nemám nic zásadního, co bych vytknul. Právě naopak. Je vidět, že si konstruktéři dali se strojem skutečnou práci a dali do něj tolik energie, jako by to bylo něco mnohem většího. Je to od základu promyšlený malý nakladač bránící se všem kompromisům. V luxusní vzdušné kabině s precizním ovládáním soustředěným do joysticku a velkou porcí dodatkové výbavy nebudete vědět, kam skočit dřív.

Komentáře

Subjektivní dojem – Možná by bylo zajímavé si ještě něco říci k té rychlosti nakladače. Týden na to jsem sedlal Liebherr L508 Compact a bavil jsem se s jejich technikem Tomášem Prokopem. Strojníci prý hudrovali, že je pomalejší než jejich starý nakladač. Když je ale postavili vedle sebe a pod plynem zvedali výložníky, ten u nového stroje šel nahoru o poznání rychleji. Co z toho vyplývá? Vnímání rychlosti výložníku může být velice subjektivní záležitost. Tomáš to přirovnával k jízdě na vlastním kole, které dobře znáte, a na kole, které si od někoho půjčíte.

Hezky – Opravdu pěkně udělanej nakladač.Ten přístup k pojistkám , super.Baterka mimo motorovej prostor taky bezva.V kabinně pomalu jak v letadle akorád ta sedačka by mohla mít opěrku na hlavu.

Pro přidání komentáře se přihlašte nebo zaregistrujte.