XR v názvu stroje znamená Extra reach, neboli dlouhý dosah (výložníku). V případě tohoto stroje je maximální výška na čepu 4564 mm. Nakladač Case 821F je dostupný také ve verzi Z-Bar, taktéž se Z-kinematikou, ale s dosahem pouze 4123 mm. (S třetí verzí výložníku s paralelogramovou kinematikou se vyrábí menší, dvanáctitunový typ 621F).

Stroj pohání šestiválcový motor FPT o výkonu 158 kW a objemu 6,7 litrů. „Konkrétně tento model ještě splňuje emisní třídu Tier4i, ale teď už jsou ve výrobě stejné stroje s motory Tier 4. Tento, ani novější model nepotřebují filtr pevných částic a vystačí si jen s močovinou,“ říká servisní technik stroje Pavel Novotný, který mi stroj ukazuje.

Nakladač má pětistupňovou převodovku se zámkem měniče krouticího momentu. Z manuálního řazení si strojník může přepínat na automatické, kde si také nastaví, které stupně má automat používat.

Promyšlené chlazení

Co u „vnitřností“ nakladače stojí za zmínku, je pro Case typický patentovaný chladicí box, kde jsou jednotlivé chladiče uspořádány do čtverce. „Tím pádem je může ventilátor chladit rovnoměrně. Při uspořádání za sebou se k tomu poslednímu dostane chladu nejméně,“ upozrňuje technik.

Praktické je také jejich umístění v horní části stroje hned za kabinou, kde se zbytečně nepřehřívají. Za kabinou je kvůli teplotě také hydraulická nádrž, kterou studený vzduch obtéká, díky čemuž není potřeba, aby byl chladič hydrauliky zbytečně objemný. Přístup k nádrži je příjemně pohodlný, stačí odklopit kapotu za kabinou a odšroubovat víčko.

Další vychytávkou je předčistič nasávaného vzduchu Sy-Klone, který prodlužuje životnost vzduchových filtrů.

Předčistič nasávaného vzduchu Sy-Klone

(1. krok: Vzduch vstupuje ze spodní části tělesa předčističe přes filtrační sítka, čímž dochází k zabránění vniknutí větších částic, než jsou průduchy předčističe, a tím nedojde k jeho následnému zanesení. 2. krok: Tvarované směrovky pro urychlení proudících částic nasměrují nečistoty proti stěně. 3. krok:  Natočené lamely podél vnitřního opláštění nasměrují těžší nečistoty směrem k výstupnímu otvoru.  4. krok: Čistý vzduch vstupuje dál směrem k sacím filtrům a následně přímo do motoru.)

Boční kapoty se otevírají neobvyklým vysouváním nahoru. Pod levou je vidět měrka hydraulického oleje, na kterou je vidět skrz průzor i bez vyklopení kapoty.

Malá dvířka za levým zadním blatníkem ukrývají odpojovač baterie, startovací body a elektrické ovládání zadní kapoty. V její levé části se nachází dobře dostupný vzduchový filtr. Olejový filtr je ale o něco hlouběji v útrobách stroje a vypadá to, že při jeho výměně musí stát strojník bokem, protože prostor mezi zadním blatníkem a do šířky vytvarovanou zádí je příliš malý.

Hrubý a jemný palivový filtr najdeme z pravé strany zadní kapoty. Palivový filtr je doplněný ruční pumpičkou, kterou se do něj dopumpovává palivo po výměně filtru, nebo kvůli odvzdušnění, když stroji dojde palivo. Filtr je navíc vyhřívaný, aby se v zimě rychleji dosáhlo provozní teploty paliva a také aby naftu příliš neochlazoval ventilátor. „U elektronicky řízených motorů je teplota, od které se odvíjí i viskozita paliva, důležitá kvůli správnému vstřikování,“ doplňuje Novotný.

Po odklopení kapoty se odkryje ještě jeden menší kryt s ústí do nádrže AdBlue. Krajní pozice k ní zajišťuje dobrý přístup. To už ale neplatí o ústí palivové nádrže, která je o něco hlouběji v servisním prostoru. Výrobci totiž počítají s tím, že bude strojník tankovat u pumpy nebo z cisterny s vlastní hadicí a čerpadlem. Stroj totiž vlastní hadici ani palivové čerpadlo nemá. Bez ztráty paliva by bylo obtížné tankovat i přímo z kanystru. Nabízí se otázka, proč obě nádrže neprohodit, protože močovina se přece jen dolévá méně často a navíc z menších nádob. Podle Novotného by to ale nebylo možné, kvůli uspořádání prvků a vypouštěcí zátce palivové nádrže.

Vzadu za jednotkou močoviny vykukuje ventilátor hnaný hydromotorem. „Přímo od motoru není hnaný proto, že by měl poměrně velkou spotřebu výkonu. Točit se začne až podle toho, jak se zahřívají jednotlivá chlazená média. Zpětný chod ventilátoru pro jeho pročištění jde provést buď automaticky, nebo manuálně. Automatická reverzace se nastavuje na displeji v kabině, kde si strojník místo továrního půlhodinového intervalu může uložit vlastní nastavení. Potom stačí zapnout funkci Automatic-fun a ventilátor se čistí podle nastaveného intervalu. Při vypnutí této funkce pracuje ventilátor nepřetržitě, což zvyšuje spotřebu paliva a hlučnost stroje. 

Spodní část pravé prosklené stěny je otevírací, pod ní je kryt elektrické centrály. Zpětná kamera je pouze v doplňkovém vybavení, stejně jako boční kamery. Chybí mi tu skříňka na nářadí, na kterou by se na tak velkém stroji při troše dobré vůle místo určitě našlo.

Velkorysá kabina

Dobře přístupná kabina je opravdu prostorná, dostatek místa jsme měli i ve dvou lidech i při zavřených dveřích. Vzduchem odpružená sedačka může být volitelně vyhřívaná, připlatit se dá také za nastavitelný sedák, který se v základní výbavě polohuje pouze spolu s opěradlem. Nastavitelný je také sloupek volantu.

Po obou bocích má strojník zavírací úložné schránky, pravá je dokonce klimatizovaná. Obě mají překvapivě tlusté stěny, které zbytečně ubírají prostoru uvnitř. Schránka na nářadí se nenajde ani v kabině, i když krabici s nářadím je možné volně umístit za sedadlo. Po pravé ruce má strojník dva kulaté prolisy na láhve a malý čtvercový prolis tak akorát na klíče. Ocenila bych tu ještě odkládací prostor na telefon, tím spíš, že hned za těmito odkládacími prostory je zásuvka. Háčky na kabát nebo helmu jsou po obou stranách za sedadlem. Rádio ve standardu je umístěné nad pravým oknem a k jeho ovládání bych se musela natahovat.

Pravé okno je otvírací buď do větrací polohy, nebo dokořán. Levé otevírat nejde, ale o teplotu v kabině se místo něj stará klimatizace, která je součástí standardního vybavení, stejně jako sluneční clona, která by se ale hodila také dozadu. Na první pohled zaujme opravdu dobrý výhled dopředu i do stran, díky oknům i velkým zpětným zrcadlům. Dobře vidím i při pohledu ze zadního okna, takže mi zpětná kamera ani nechybí.

Testovaný stroj má nejklasičtější provedení s volantem, který můžou na přání nahradit joysticky. Joystick ovládající výložník lze zase nahradit páčkami, které strojník obsluhuje konečky prstů.

Za volantem je palubní deska s palivoměrem a třemi teploměry provozních kapalin. Uprostřed je displej, na kterém může strojník podle světelných podmínek měnit tmavost podsvícení. Základní obrazovka ukazuje stav AdBlue, zvolený směr pojezdu, čas, otáčky, odpracované hodiny, režim motoru a v našem případně nastavené hodnoty automatické převodovky. Obrazovka je docela malá a vzhledem připomíná spíše staré mobilní telefony nebo game boye, takže spíše než fanoušky moderních technologií a designu zaujme strojníky, kteří mají radši strohost. Menu jde přepínat do několika světových jazyků, ale čeština mezi nimi není.

Funkce pro efektivnější práci

Na displeji může strojník ovládat jednotlivé funkce, které stroj nabízí.

První z nich je nastavení motoru do čtyř módů.  Max je pro maximální výkon při těžké práci, Standard pro běžnou práci, Auto přepíná mezi předchozími dvěma a Eco pro co největší úsporu paliva.  

Pro úsporu paliva slouží také funkce Auto Idle, která přepíná motor při delší nečinnosti do nižších otáček, a Auto Shutdown, která motor při delší nečinnosti rovnou vypne.

Čas šetří funkce Work Idle. Když strojník zařadí směr pojezdu, otáčky vyskočí do hodnot, které si dopředu navolil.

Motor chrání funkce Engine protect. Při vážné poruše se na palubní desce rozsvítí varovná červená kontrolka. Funkce stroj preventivně vypne, jakmile to podmínky dovolí, tedy v nulové rychlosti a otáčkách. Strojník se tedy nemusí bát, že by se mu stroj zastavil uprostřed křižovatky nebo při nabírání lopaty. Funkci lze i jednoduše vypnout a nechat na strojníkovi, jak se zachová. V sázce je ale poškození stroje.

Příplatková funkce Ride Control tlumí kmitání výložníku, když jede nakladač po nerovném terénu. Funkce může být trvale vypnutá, trvale zapnutá, nebo zapnutá v automatickém módu, kdy se aktivuje až v rychlosti 7 km/h.

Až dvěma strojníkům se můžou  na displeji ukládat údaje o odpracovaných motohodinách, aktuální a celkové spotřebě. U mnoha funkcí se hodnoty sice nastavují přímo na displeji, ale samotnou funkci strojník zapíná nebo vypíná kolébkovými tlačítky po své pravé ruce. Smazání všech předvolených hodnot se dělá opět přes displej pomocí funkce Factory set – tovární nastavení.

Displej se ovládá čtyřmi tlačítky vpravo pod volantem. Tlačítka nad volantem zapínají výstražná světla a vypínají pracovní hydrauliku pro přesuny mezi stavbami.  

Při ovládání joysticku si strojník opírá zápěstí o malou polohovatelnou opěrku. Kolébkové tlačítko na joysticku ovládá směr pojezdu. Páka vedle joysticky přídavný okruh.

Vedle pravé opěrky hned nad prolisy na nápoje je ovládání klimatizace. Nad ním jsou na nakloněné plošině (která jim dodává lepší přehlednost) tři řady kolébkových tlačítek. Horní řada ovládá světla a výstražný maják.

Na prostřední se zapíná zámek měniče, aktivování volby pojezdu na joysticku (osobně mi tato funkce přijde zbytečná, protože kdo nechce ovládat směr pojezdu joystickem, jednoduše na toto tlačítko na horní části joysticku nesahá. Obzvláště k vzteku je, že při vypnutí motoru se toto tlačítku deaktivuje, a když na to strojník zapomene, může se tlačítkem na joystiku upřepínat - bez výsledku.) Další tlačítko zapíná automatickou převodovku.

Spodní řada tlačítek mimo jiné zapíná plovoucí polohu lopaty a její automatické zastavování v horní a dolní nastavené poloze. „Tyto polohy se nastavují venku z kabiny. Na rameni nakladače je železná kostka, která se posune do určeného místa. Tam ji zachytí snímač a do této polohy se potom lopata vrací,“ vysvětluje Novotný.

Sázka na průměr

Nejsilnější pocit z nakladače je, že se snaží nevybočovat z řady. Když jsem se ptala pana Novotného, jaké jsou největší přednosti podle něj, kromě chladicího systému by sám nic nevyzdvihl, ale ani neodsoudil. „Case patří určitě mezi úspěšné světové výrobce, ale nevidím, že by měl něco výjimečného. Stejně tak 821F je stroj na světové úrovni. Na ní už ale výjimečný není. Dnes už jsou všichni více méně na stejné lodi,“ hodnotí objektivně technik.

Pro detailnější posouzení tedy připojuji svoje dojmy. Zapůsobila na mě rozměrná kabina a řada vychytávek jako Work Idle, kterými si strojník může přizpůsobit stroj a řízení tak, jak mu samotnému vyhovuje. Škoda jen, že kromě měření a motohodin se nepočítá s tím, že by nakladač využívalo více strojníků. Ti si potom musí svoje nastavení navzájem resetovat. Navíc mám pocit, že se výrobci tolik soustředili na „gró“ stroje (což je samozřejmě správné), že ale některé méně podstatné aspekty odbyli. Příkladem můžou být pro mě nepochopitelně tvarované stěny stroje, přes které se člověk těžko natahuje k místům údržby.

Samotné ovládání výložníku na mě bylo příliš prudké, zkušenému strojníkovi ale budou rychlé pohyby pracovní části vyhovovat.  Hodně těžko jsem se orientovala, v jaké pozici je kolem dvou a půl metrů široká lopata, která se k nakladači dodává ve standardu, a také jak moc je plná. Ocenila bych některý z triků konkurentů, jako je malý průzor nebo barevně odlišený plíšek na viditelné straně lopaty, který polohově kopíruje její spodní hranu.

Když si ale do nakladače sedl testovací strojník, kterému očividně nevadil ani výhled na lopatu, ani řízení, a na hromadě materiálu předváděl kousky, které jsem na jiném nakladači ještě neviděla, přesvědčil mě, že v těch správných rukou umí 821F opravdu zabodovat. Jak dodal pan Novotný, mezi těmi „lepšími“ značkami už záleží nejvíc na tom, co komu jak sedne.