Ladislav Šob i Václav Báša jsou typičtí strojníci staré školy, kteří začínali v 80. letech na honech a déháčkách. Strojnické průkazy mají přeplněné razítky, nás ale bude zajímat, že mají dlouholeté zkušenosti právě na „pavoucích“ - Menzi Muck, Schaeff a Kaiser.

Ladislav Šob má novější stroj vybavený klimatizací a nezávislým přídavným okruhem, který využívá pro mulčovač. Václav Báša nic z toho na svém stejném, jen o rok starším modelu S10 nemá, ale během 2,5 tisíce motohodin mohl načerpat více zkušeností: „Toto je zatím nejlepší pavouk, na kterém jsem dělal,“ pochvaluje si.

Kabinu vylepší švadlena

V kabině vyráběné rakouskou firmou Walter Mauser se strojníkům líbí. Je velká, prostorná, s dostatkem místa pro nohy. Sedí se tam pohodlně i mně s výškou 198 cm. Výhled z kabiny, jejíž spodní čelní sklo je osazeno napevno, hodnotí oba strojníci pozitivně.

Pouze odkládacích prostor by mohlo být více. Strojník Báša to vyřešil po svém a požádal svou známou, aby mu vyrobila textilní organizér, který má přišroubovaný po celé výšce pravého sloupku. Dává si do něj mobil, klíče, tužku, sprej, ubrousky… prostě vše, co by se jinak povalovalo po kabině, jejíž konstruktéři s tímto patrně nepočítali.

Hydraulika na displeji

Nízký přístrojový panel s barevným displejem ovládaným tlačítky poskytuje nad sebou vhodný prostor pro umístění monitoru zpětné kamery Brigade Backeye BE-870LM. Oba tyto prvky jsou společně osazeny na jedné kovové plotně, která je uchycená k okennímu rámu prostřednictvím ramene Ram, jež umožňuje nastavit výšku a sklon celé této sestavy dle libosti.

Díky novému systému ELIS (Electronic Load Independent System = Elektronický systém nezávislý na zatížení) si mohou strojníci na displeji nastavit, jaké hydraulické okruhy mají mít prioritu, a hydraulický systém se pak podle těchto instrukcí řídí. My k tomu máme ještě příplatkový nezávislý hydraulický okruh s názvem ROTOline, jehož samostatné hydraulické čerpadlo zásobuje přídavný okruh výkonem až 220 l/min. Ladislav Šob si tento okruh chválí. Používá ho pro mulčovač a líbí se mu, že se při jeho nasazení nezpomalují žádné jiné hydraulické funkce stroje.

Displej je opravdu šikovný. Kromě volby jednoho z výkonových režimů Eco, Power a Fine si zde například můžete uložit až tři profily různých strojníků. Když dojde ke střídání, stačí zmáčknout tlačítko a bagr se začne chovat dle přání nového pána.

Příliš mnoho tlačítek

Kdyby někoho zajímalo, jak se takový kráčivý bagr ovládá, tak vězte, že joysticky fungují zcela stejně jak u normálního bagru. Jen jsou posety abnormálním počtem tlačítek a mikrojoysticků, z nichž většina slouží pro ovládání podvozku.

Titěrných ovládacích prvků je přespříliš i na zkušeného Láďu Šoba. Vadí mu, že Kaiser zvýšil počet palcových mikrojoysticků (neboli „kloboučků“) na každém z joysticků ze tří na čtyři, takže má problém po hmatu rozlišit mezi dvěmi prostředními. Navíc dvěmi krajními hýbe jen v jednom směru, takže by klidně šly sloučit do jednoho. A tlačítka pod nimi by rozlišil barevně, což by mu usnadnilo orientaci.

Tři pedály na podlaze ovládají přídavný okruh, jízdu vpřed/vzad a výsuv teleskopické násady. Na displeji si jejich funkce můžete prohodit a mít to třeba jako konkurenční Menzi-Muck, který má přídavný okruh na pravém pedálu teleskopu a naopak levým pedálem přídavného okruhu ovládá teleskop. Dokonce je zde za tímto účelem i kompletní přednastavení označené jako „režim Menzi“.

Klimatizace v kabině je skvělá věc, zpočátku však při současném zapnutí s rádiem přepalovala pojistku. To pan Šob vyřešil raz dva tím, že jednoduše místo původní vložil pojistku větší.

Slasti a strasti podvozku

Strojníkům se zamlouvá natáčení kol, které používají i na silnici. Jinak se dá řídit také patkami. Také v možnosti srovnat kola jedním stiskem tlačítka našli zalíbení. A totéž platí i o centrálním mazání velkého počtu mazacích bodů. „S centrálním mazáním jsem spokojený,“ pochvaluje si pan Báša. Ručně musí mazat jen Powertilt a náboje předních kol. Centrál značky Beka je na jejich strojích z důvodu nižší ceny pouze jednookruhový, takže zhruba jednou za hodinu promaže celý bagr včetně podvozku. „Z podvozku pak leze jen čistá vazelína. Ten by stačilo mazat jednou za šichtu,“ míní pan Šob. Sem tam se trhnou hadičky centrálního mazání, ale už si našli jejich levného dodavatele.

Klasickou bolestí je vedení hadic a kolínek v podvozku k patkám a hydraulickým válcům. Zvláště když se patky zcela zvednou a přiblíží se natěsno k válcům, stačí malý kamínek zapadený mezi ně a dílo zkázy je dokonáno. Totéž se týká bočních chráničů hydraulických válců ve tvaru tunelu, do kterých zapadne kámen jedna radost a pak se musí šťourat ven.

Největší problém má ale Ladislav Šob s předními litinovými koly na patkách. Kromě toho, že mu už jedno z nich upadlo (disk se vytrhnul z náboje), nelíbí se mu ani způsob jejich ručního přendávání do vyvýšené pozice. To přichází na pořad dne, když bagr pracuje ve velkém svahu, do kterého se musí „zapíchnout“, například při kopání mezi pařezy. Naproti tomu jeho kolega Báša toto ještě za celou dobu podstupovat nemusel a vždy si poradil, aniž by kola musel sundávat.

Jak je na tom S10 se stabilitou? „Já si myslím, že je to stabilní dost,“ říká pan Báša. „Samozřejmě, když to bude chtít člověk převrátit, tak to převrátí,“ dodává lakonicky.

Utajené mazání

Servisní přístup je řešený rozmáchle. Pod rozměrnou zadní vyklápěcí kapotou najdete čtyřválcový motor Perkins s dvěma turbodmychadly (= verze HP) s filtrem pevných částic DPF, díky kterému je v souladu s evropskou emisní normou úrovně IIIB. Udávaná životnost DPF je až 8000 motohodin, a co je u těchto strojů důležité, je funkční až do výšky 3000 m nad mořem.

Před motorem umístěné filtry jsou po ruce. Pod zadní kapotou najdete i páku ručního čerpadla, kterou si odklopíte kabinu. Poté vystoupáte nahoru na plošinu, odkud se dostanete k akumulátorům, hydraulickému rozvaděči a... schránce na ruční mazací lis. Ještě že je zde centrální mazání. I když i to má svůj zásobník právě zde…

58 let

Mix zkušeností obou strojníků odráží univerzálnost kráčivých rypadel, která vykonávají široký rozsah prací ve složitých terénních podmínkách. O to více zde platí, že se žádný výrobce kráčivých rypadel nemůže zavděčit všem. V každém případě je podivuhodné, kam se tyto stroje posunuly od roku 1965, kdy Josef Kaiser společně s Ernstem Menzim uvedli na trh první kráčivé rypadlo.

Za uskutečnění této recenze děkuji Antonínu Syrovému.