„Původně to vypadalo, že dnes kvůli dešti vůbec nezačneme,“ vítá mě stavbyvedoucí Miroslav Končal ze společnosti Sedos stavby. Na úseku 16 hektarů pracuje přes rok. „Déšť to ale dost komplikuje. Když je materiál promáčený, špatně se pracuje. Některé dny prostě nic nezmůžeme,“ krčí rameny. Naopak v mraze podle něj strojníci pracují, dokud jim stroje startují.

V zadním prostoru pracují bagry na sanaci svahu, který je ale podle Končala pořád v pohybu. „Snažíme se ho odlehčit, aby se sesuv zastavil nebo alespoň zpomalil,“ popisuje stavbyvedoucí. Na cestu lomem se vydáváme jeho Toyotou Land Cruiser. Mojí snaze otřít si před nastoupením do auta boty se jen pousměje. Když dojedeme na místo, pochopím proč. V mazlavém podloží napůl kloužu, napůl se propadám. Zajímá mě, jak často to končí nehodou. „Já si musím dávat dobrý pozor. Mám nemocné koleno. Kdybych spadl, vyhodí se mi. No a chlapi ze strojů radši vůbec nevylézají,“ směje se Končal. Ani žádný stroj tu kupodivu ještě nezapadl tak, aby nešel vytáhnout. „Ale přece jen je to pro ně zabíračka. Opotřebovávají se sice obvyklým způsobem, ale rychleji. Celkem tu mám 14 strojů a teď jsou z toho 4 v servisu,“ dodává.

„Tady ten Caterpillar je v pořádku, ale čeká, až bude hotová cesta k odvážení materiálu,“ mávne stavbyvedoucí rukou ke stojícímu bagru. Zaujme mě na něm neobvyklá lžíce, jejíž stěnu v nejhlubší části nahrazují řetězy. „Tu jsme si nechali dělat na zakázku. Řetězy se do lžic dávají běžně, ale otvor pod nimi obvyklý není. Tady se ale materiál tolik lepí, že je to potřeba,“ vysvětluje Končal.

U zázemí strojníků stojí zaparkovaný kropicí vůz Praga V3S. Uprostřed rozmáčených svahů působí trochu jako provokace. „Náhodou tu umí být i prašno. Ale nepoužívali jsme ji dlouho. Zabydlely se v ní myši. Myslím, že nedávno jsem slyšel, jak se nějaká chytla do pasti,“ říká jeden ze strojníků.

Zajímá mě, jak je to tady s tankováním. „Jednou denně k nám sem dolů sjede cisterna s naftou. Ještě se nestalo, že by to kvůli špatné sjízdnosti nezvládla. Stát se to ale může. Původně jsme měli být hotoví začátkem příštího léta, ale kdo ví, jestli se to kvůli počasí neprotáhne,“ odpovídá stavbyvedoucí a rozhlíží se po okolních svazích pod zčernalou oblohou. Mezi stromy jednoho z kopců se tam tyčí zámek Jezeří. „Na druhou stranu, třeba se tam alespoň kvůli počasí stihnu ještě podívat,“ usmívá se Končal.

Foto a text: Anna Fajkusová