Úvodem

Když se dnes řekne DHáčko, většině zasvěcených se vybaví žlutý kolový bagr, slovenský výrobek, označením DH 112. Případně také žluté pásové rypadlo, výrobek uničovských strojíren či dokonce některé z rypadel vyrobených v Detvě. Jak však název článku napovídá, budeme se věnovat těm DHáčkům, které vzešly z rypadel Poclain. O těch ostatních třeba až jindy. V článku se vám pokusíme vykreslit historii výroby těchto bezesporu legendárních stavebních strojů, představit sériově vyráběné typy i prototypy a nastínit vám, co všechno pojem DHáčko znamená. Pro začátek jsme si dovolili rozdělit výrobu těchto rypadel na dvě etapy, kdy první se odehrála v Martině a druhá v Dubnici nad Váhom.

Výroba v Martině, 1972 - 1980

Historie strojíren v Martině sahá až do roku 1948, kdy ministerstvo průmyslu rozhodlo, že se na levém břehu řeky Turiec začne stavět strojírenský závod Kriváň, později přejmenovaný na Stalinovy závody a ještě později na Turčianske strojárne. Základní kámen těchto strojíren byl položen 16. 5. 1948. Významným mezníkem nejen pro Turčianske strojárne se stal vznik trustu ZŤS. Už od začátku 60. let volaly strojírenské podniky v celém Československu po změně řízení národního hospodářství. Bylo to způsobeno hlavně neúspěchem třetí pětiletky a celkovou zaostalostí výrobků oproti těm zahraničním.

Dne 1. 7. 1965 proto vzniká výrobně-hospodářská jednotka Závodov ťažkého strojárstva (VHJ ZŤS) s cílem zefektivnit spolupráci mezi jednotlivými podniky, posílit zahraniční obchod a vyrovnat se světovým výrobcům. Turčianske strojárne patřily do tohoto trustu od samého začátku, však sídlo VHJ ZŤS bylo právě v Martině.

Tyto strojírny asi nejvíce proslavila výroba tanků, která zde začala už roku 1954, později se přidala i výroba dieselových lokomotiv, dieselových agregátů, silničních pneumatikových válců, vznikl dokonce i prototyp pásového dozeru, vyráběly se zde také motory Zetor UŘII a později i celé traktory Zetor UŘII a samozřejmě také hydraulická lopatová rypadla. V pobočném závodu Lučenec, který byl součástí Turčianských strojáren v letech 1963-1977, se zase vyráběly autojeřáby a úzkorozchodné průmyslové lokomotivy. Jak už jsme v úvodu naznačili, vše začalo u francouzské firmy Poclain.

Výsledkem vývoje v letech 1958 - 1960, v jehož čele byl Claude Bataille, byl revoluční hydromotor, který umožňoval otáčení svršku rypadla o 360 stupňů, tak jak jsme zvyklí dnes. Nebo laicky řečeno – umožňoval nekonečné otáčení nástavby. Poprvé tuto světovou novinku firma představila v roce 1961 na novém modelu třístopého kolového rypadla TY45. A jednalo se opravdu o velkolepou akci - čtyřdenní prezentace se zúčastnilo přes 900 hostů a samozřejmě nechyběli ani zástupci tisku a televize. Jednalo se o významný mezník ve výrobě hydraulických rypadel. Vývoj nového typu probíhal s velkou péčí. Vývojářský tým spolupracoval s kanceláří Technès která se zabývala estetikou technických konstrukcí (spoluzakladatel této kanceláře J. Parthenay navrhl také nezaměnitelný design rypadla).

Společnost už tehdy pořádala různé průzkumy mezi svými dealery, zákazníky a samotnými strojníky. Po uvedení rypadla na trh společnost pořádala nejrůznější dynamické ukázky pro veřejnost a své zákazníky. A vyplatilo se, protože se TY45 okamžitě stalo hitem a za 21 let jeho výroby vzniklo okolo 30 000 kusů těchto strojů. Kromě Francie se Poclainy vyráběly také v Argentině, Indii, Velké Británii, Japonsku, Koreji, Brazílii, Mexiku, Austrálii a konečně také v Československu.

Licenci na výrobu rypadel Poclain řady „T“ zakoupil v roce 1970 tehdejší PZO MARTIMEX (Podnik Zahraničního Obchodu) pro VHJ ZŤS a poté byla francouzská konstrukční dokumentace přepracována na tuzemské výrobní podmínky a normy. Mezi tyto úpravy se řadila hlavně náhrada kabiny a prakticky všech komponentů hnacího ústrojí - od motoru („originální“ Poclainy byly vybavené chlazenými motory Deutz nebo Agrom o výkonu 33,6 kW/45 HP), přes převody až po nápravy. Podle licence SAUER byla také zavedena domácí výroba hydraulických komponentů pro provozní tlaky do 30 MPa, což představovalo generační skok ve výrobě hydraulických agregátů v Československu. Podle dostupných materiálů byly první stroje smontované v roce 1972 převážně z francouzských komponentů a údajně na stejné montážní lince, na které se vyráběly tanky T-55.

Existuje však možnost, že několik rypadel smontovali v Martině z francouzských dílů už dříve, protože rypadla označená jako TEES-Poclain TY45 se objevila už v roce 1970 a 1971 na MSV v Brně, ve stánku TEES Martin. Tato rypadla vzhledově plně odpovídala originálním Poclainům (jako je na přiloženém originálním francouzském prospektu), byla doplněna jen o nápis „TEES“ na výložníku. Jednalo se tedy nejspíše o dovezené stroje, na kterých pouze upravili označení a tyto stroje pak posloužily nejen k prezentaci, ale také na prototypové dílně VVZ TEES v Martině k přípravě a přepracování konstrukční dokumentace pro budoucí výrobu.

Další možností pak je, že se jednalo o jedny z prvních strojů smontovaných v Martině z originálních francouzských dílů, které sloužily jako první funkční vzorky ke zkouškám, homologacím a podobně. V září roku 1972 už je pak na MSV v Brně představen typ TEES-Poclain TY45, který vzhledově plně odpovídá rypadlům vyráběným v Martině (nemá už ani zešikmenou kapotu). Sériová výroba rypadla, které neslo název TEES-Poclain TY45 (dále jen TY45), začíná ve stejném roce. Celkem se v roce 1972 vyrobilo 19 rypadel. Později jsou přidána do výrobního programu ještě rypadla TEES-Poclain TC45 (dále jen TC45), která se od TY45 lišila pásovým podvozkem, a TEES-Poclain TY2P (dále jen TY2P), které mělo dvounápravový, dvoustopý podvozek s pohonem 4x4. Ovšem vyráběly se hlavně TY45, protože právě o ně byl největší zájem doma i ve světě. Nejspíše asi kvůli případné čekací době a koneckonců také kvůli ceně, protože například TY45 bylo o třetinu levnější než TC45.

K rypadlu bylo možné objednat i velké množství přídavných zařízení – jen v prvním vydaném prospektu je možné jich napočítat spolu se základní 0,335 m³ lopatou přesně 50. Počet přídavných zařízení se navíc s časem čím dál víc rozrůstal. Mezi nejpoužívanější a nejzajímavější jistě patří různé nakládací lopaty (které se osazovaly pomocí adaptéru po přečepování základního výložníku), hloubkové lopaty různých objemů, lopaty na čištění příkopů, drapáky pro normální kopání i pro lehké hmoty (např. uhlí), drapáky a nástavce na hloubení studní až do hloubky 7,9 m, jeřábovací háky, výložníky a naviják, elektromagnet pro práci s železným šrotem, výložník pro mimoosé rýpání, radlice, rozrývač, různé délky násad, kleště na dřevo či speciální drapáky na kamení a železný šrot.

Jelikož v druhé polovině 70. let dochází k reorganizaci VHJ ZŤS, přichází také rozhodnutí o ukončení výroby dieselových lokomotiv a rypadel v Martině. Bylo to způsobeno hlavně potřebami Zetoru Brno - Líšeň, který už svými výrobními kapacitami nestačil uspokojit poptávku po traktorech UŘII. Nejprve se tedy začaly v Martině vyrábět jen motory Zetor UŘII, ale v roce 1978 se sem z Brna přesouvá i sériová výroba kompletních traktorů UŘII. Ve stejném roce přibývá do výrobního programu Turčianských strojáren také nový lesní kolový traktor LKT-120. Z těchto důvodů bylo rozhodnuto, že se výroba hydraulických rypadel přesune do ZŤS Dubnica nad Váhom, kde se uvolnily výrobní kapacity z důvodu ukončení výroby dieselových lokomotiv, technologických zařízení pro ocelárny a poklesu zbrojní výroby. V roce 1977 se tedy výroba rypadel přesouvá do Dubnice a v Martině je oficiálně ukončena v roce 1978. I přesto zde však ještě dva roky potom dobíhá výroba těchto rypadel. Mezi lety 1978-1980 totiž v Martině vyrobili ještě posledních 5 kusů původních rypadel TY45. V roce 1978 dochází také k začlenění zkratky ZŤS přímo do názvu Turčianských strojáren. Od této chvíle se tak můžeme setkat i s označením ZŤS Martin.

Za celou dobu výroby v Martině v letech 1972-1980 sjelo z výrobní linky celkem 1 282 rypadel TY45. Odvozené verze TC45 zde vznikl pouze jeden kus v roce 1978 a typ TY2P v Martině bohužel žádný vyroben nebyl.

Závěrem

Víte, co to byl projekt DHX? Jak vlastně vypadala dobová konkurence? A jakým směrem se ubírala další výroba? Povíme si v druhém díle našeho seriálu.