Jako v „důlní lokomotivě“?

Zdaleka ne! Po usednutí do kabiny zjišťuji, že s přihlédnutím k poměru velikosti a kompaktnosti stroje nabízí kabina dostatečný prostor na to, abyste po práci ze stroje nevylézali rozlámaní. Zvlášť osoby s vyšší postavou, jako já, si v kabině nohy sice nenatáhnou, ale díky výrazně pětibokému půdorysu kabiny máte v oblasti ramen a rukou podobný prostor jako u velkých rypadel.

Také musíte dbát na správné nastavení výšky sedadla, abyste se nemlátili hlavou do čelního okna po jeho vyklopení. Odnímatelná spodní část čelního okna se nebude válet jen tak někde u plotu, vložíte ji do držáků u okna za dveřmi.

Jednodílné dveře po aretaci v otevřené pozici jen nepatrně vyčuhují z obrysu nástavby, konstruktéři to naštěstí zvládli bez „tramvajových“ dveří, známých ze starší generace a menších modelů ViO. Z levé strany stroje nenajdete žádné otevírací okénko pro komunikaci s okolím. Spokojit se tedy budete muset buď s posuvným oknem napravo, nebo otevřenými dveřmi.

Sílu nehledejte na papíře

Hydraulickou výzbroj stroje tvoří dvojité axiální čerpadlo s proměnlivým průtokem 2x 45,8 l/min a zubové čerpadlo s průtokem 37 l/min - v porovnání s konkurencí nepříliš oslnivé hodnoty. Nicméně po pár minutách za joysticky jsem příjemně překvapen, jakou rychlost a citlivost ovládání hydrauliky stroj nabízí.

Vyjíždím ze „šikmého stání“, kde jsou zaparkovány další mini a midirypadla z portfolia japonského výrobce Yanmar. Sklopné pojezdové pedály jsou umístěny výše nad podlahou a při pojíždění si všímám, že v obou směrech jízdy těsně před koncovými polohami kladou vyšší odpor, po jehož překonání stroj citelně zrychlí.

Tento odpor lze samozřejmě cítit také na pojezdových pákách a chcete-li jet rychleji, musíte prostě zabrat. Pojezd umí v závislosti na zatížení automaticky volit mezi první a druhou rychlostí. Jinak se rychlosti řadí klasicky tlačítkem na páce radlice, která chodí lehce a je příjemně skloněná směrem k joysticku.

Po dojetí k haldě složené z hlíny a různorodého stavebního odpadu zapírám stroj o radlici a pouštím se do kopání. S joysticky hýbete do krajů, jen když potřebujete hodně síly. Pokud jste lžící „venku“ z hlíny, stačí pouze jemné pohyby.

Líbí se mi pohotová reakce otoče, kdy nemusíte čekat, až se nástavba uráčí rozjet na konstantní rychlost. Zároveň si ale otoč ponechává předvídatelné dávkování při práci na centimetry. Po podrobném studiu technických údajů konkurenčních strojů navíc zjišťuji, že tento Yanmar má jednu z nejvyšších rychlostí otoče - celých 10 ot./min!

Stranové natočení výložníku se ovládá pedálem napravo. Pokud jej nechcete zrovna používat, překlopíte ho krytem a máte opěrku na nohu. Necelých 70° natočení na obě strany stačí, rychlost natáčení je akurátní.

Další pedál na podlaze už není, pouze nalevo najdete pevnou opěrku - osobně mi v menší kabině trochu překáží a dovedu si představit malou opěrku na špičku boty těsně u okna podobně, jako měl třeba nedávno testovaný Liebherr R924.

V kabině

Palubní infotainment vypadá stejně jako u většího bratra ViO 82. Jedná se o jednoduše ovladatelný, oranžově podsvícený displej. Na slunci je však kvůli svému lesklému povrchu hůře čitelný. Ovládá se pěticí fóliových tlačítek pod ním.

Okolo ovládacího panelu se to hemží výdechy klimatizace, které jsou převážně orientovány na strojníka. Pro lepší odmlžování oken bych uvítal spíše nasměrování více k nim, ale tok vzduchu si můžete do jisté míry samozřejmě přenastavit.

Odkládací prostory příliš nehledejte, trošku místa najdete za držákem nápojů v pravé zadní části kabiny a pracovní rukavice si odložíte třeba ve štěrbině u podlahy za dveřmi. Potěšením jest vybavení háčkem na bundu a palubním osvětlením.

Všechno má svůj dekl

Dvířka přímo pod dveřmi do kabiny umožňují přístup k filtru hydraulického oleje. Ihned za nimi jsou další dvířka, která nabízí částečný servisní přístup do útrob stroje. Především sice slouží jako prostorná schránka na nářadí, ale trošku tady výrobce zapomněl na nějaké oddělení od konstrukce nástavby. Pokud tedy nechcete lovit klíče někde zpod rozvaděče, doporučuji nářadí schovat do malé basičky.

Posouváme se za stroj, kde máme hned dva kryty, které se otevírají klasicky jako dveře. První hned pod zadním sklem ukrývá klimatizační jednotku, druhý umožňuje přístup k motoru, palivovým filtrům a olejové měrce.

Boční zakulacený kryt skýtá přístup k chladiči a akumulátoru. Líbí se mi hojné užití tlumící výplně, což jistě snižuje hlučnost. Dokonce jsem kvůli tomu chvíli váhal, jestli jsou žluté kryty skutečně kovové. Vedle chladiče najdete také držák na dekalamitku.

Na horní straně kapoty se nachází plechová otevírací schránka, jež skrývá elektrickou palivovou pumpu, která je za příplatek. Vzduchový filtr je umístěn netradičně pod plastovou boční kapotou, spolu s palivovou a olejovou nádrží. Za výhodu považuji ukrytí hrdla palivové nádrže zcela pod kapotou, která je zamykatelná.

Na závěr

Lehce spartánské prostředí strojníka vyrovnává rychlá hydraulika a hrubá konstrukce stroje bez známek šetření - lité patky výložníku a kozlík stranového natočení.

No a samozřejmě „nepřesah“ zádě - ve standardu při otáčení nástavba překračuje pásy pouze o zanedbatelný centimetr. V našem případě vzhledem k dovybavení přídavným závažím o hmotnosti 195 kg, činí přesah zádě něco málo přes 8 cm - což je také hezká hodnota, nehledě na zvýšení stability.

Co se týče tabulkového srovnání přesahů zádě, konkurenty hledá hůře. Jedním z mála by mohlo být například midirypadlo Wacker Neuson EZ53, nebo Hitachi ZX55U-6.