reklama
reklama

Poznatky strojníka největšího dozeru v ČR

Společnost APB – PLZEŇ si na stavbu dálnice D3 pořídila unikátní kousek – největší dozer od Caterpillaru o hmotnosti přes sto tun. Dodavatel dozeru Caterpillar D11R, firma Phoenix-Zeppelin, patřičně využila příležitosti a sezvala novináře přímo na stavbu dálnice D3 v Sudoměřicích u Tábora.

V zasněžené krajině se dozer D11R potýkal s tím nejhorším materiálem, jaký si umíte představit. Hornina třídy 6 až 7 za normálních okolností vyžaduje použití demoličních kladiv nebo přímo odstřel. Stotunový dozer však neoblomně prorážel svůj jednonožový rozrývač skalnatým terénem. Sem tam se mu podařilo protočit pás, aniž by se posunul vpřed, aby nakonec udolal vše, co si zamanul. Okolo přítomná pásová rýpadla vybavená bouracími kladivy vypadala oproti D11R jako angličáky. Nakonec dozer najel na příjezdovou cestu a my se začínáme těšit na rozhovor s jeho strojníkem.

Z kabiny s úsměvem na rtech vystupuje Jaroslav Rubáš. Vidlicový osmiválec o objemu 34,5 l nechává běžet. "Brečet rozhodně nebudu," komentuje svoje rozpoložení po absolvování třímetrového sestupu na zemský povrch. Na dozerech pracuje už 30 let. Od Stalince přes Stalowu Wolu po Caterpillary D5, D9 a nyní D11. "To je ještě jednou tak velká síla," srovnává D11 s padesátitunovým D9. Zajímá nás výhled z kabiny, protože máme pocit, že pohyb před radlicí by nemusel být příliš bezpečný. "To auto, kdyby tam stálo, tak ho přejedu, " ukazuje pan Rubáš na nový Jeep Grand Cherokee ve firemní modré barvě APB.

Proti způsobu ovládání dozeru nemá pan Rubáš výhrady: "To je všechno jednoduchý jako Playstation. Akorát, že se s tím musí dělat a ne si hrát." Na D9 měl sice progresivní diferenciálové řízení, D11 se starým známým systémem spojka – brzda ho však nezaskočila. D5, na které pracoval před D9 to totiž měla úplně stejně. "Ruka si zvykne rychle," dodává pan Rubáš. Musí však počítat s tím, že se s D11 neotočí na místě. Denní údržba dozeru D11R připadá panu Rubášovi snadná, pouze na rozrývači mu vadí umístění maznic, které jsou špatně přístupné.

Jak je to s přepravou dozeru mezi různými staveništi? Pro převoz se musí demontovat celá radlice a kvůli průjezdné výšce i ochranný rám nad kabinou. Tato činnost zabere přibližně hodinu a půl. Takto odstrojený stroj má hmotnost 90 tun. Počítadlo motohodin zatím ukazuje pouze 163, avšak toto číslo bude rychle stoupat, poněvadž dozer nasazený na zakázce naběhá za den cca 11 motohodin. Na dozeru je pan Rubáš vystřídán některým z kolegů pouze v případě, že onemocní nebo odjede na dovolenou.

Spotřeba se pohybuje mezi 100 až 120 litry na motohodinu. Pro srovnání – spotřeba u D9 většinou neklesla pod 60 l/Mh. Pan Rubáš si zatím marně láme hlavu nad tím, co znamenají anglické hlášky na displeji. Návod k údržbě byl sice přeložen, avšak popis ovládání nikoliv. "Tady mě to kolikrát něco píše a nevím co," uzavírá pan Rubáš své první dojmy z největšího dozeru v České republice.

Kromě výše zmíněných dozerů si v minulosti vyzkoušel i dozer Komatsu D155, který mu však příliš k srdci nepřirostl: "Malá kabina a divný ovládání," říká o něm. To už však nastupuje zpátky do pro něj příjemné vytápěné kabiny a my se ubíráme sibiřskou zimou zpátky do reality běžných věcí pozemské velikosti.

Komentáře

Pro přidání komentáře se přihlašte nebo zaregistrujte.

    reklama