Hledat

Bagry, nakladače a buldozery mě vždycky zajímaly, rád je sleduju při práci. Strojníka bych ale dělat nemohl - jednotvárnost nebo nuda by mi nevadily, ale prostě nevydržím sedět dlouho na zadku. Tento problém považuji u této práce za stejně závažný, jako inženýrské sítě v zemi nebo starou munici. S automobily, a to s rozličnými, jezdím s různými přestávkami už 33 let, ale jenom krátké tratě, sklápěčky. Nyní jezdím už šestým rokem rozvoz potravin, po dvaceti kilometrech se už těším na zastávku, padesát je tak pro mne maximum. Když jsem si před lety vyseděl svého prvního hemeroida ( dostal jsem tehdy trambuse, měl na sedadle krásnou kožešinku, bohužel syntetickou, než jsem ji vyhodil, bylo hotovo), moje doktorka mi napsala tehdy mast Aviril H a dala jednoduchou, ale neocenitelnou radu: "Po každé stolici (my bychom řekli po každym vysr.ní) se omyjte co nejstudenější vodou... Funguje to, řiť se tak nějak otuží, jde o zvyk, a když jedu někam daleko, tak se preventivně namažu mastí. Hlavně žádné potahy na sedačky, vyhodit i z vlastního osobáku, a už vůbec z uměliny, a hlavně sedět co nejmíň, šichtu bych nejlépe odchodil kolem auta se zbožím v ruce. Asi hodně záleží na té které mašině, něco jinýho to bude ve smykáči a jinak to je v buldozeru nebo velkém pásovém bagru teď v sezóně 12 hodin denně... Z aut byl dobrý posez v trambusu, nejhorší v T-148. Moderní náklaďáky jsou v pohodě, mají dobře tvarované tuhé sedačky, horší je dodávka Ford Tranzit (krátký sedák), obecně osobáky. Z motorek nebrat choppery, nejlepší veliká endura, sedlo co nejvýše nad zemí. Jako řidiči na sklápěčkách jsme se mohli postavit na nohy alespoň při čekání na nakládku ve frontě, ale bagráci jeli vždycky furt... Rychloupínače lžic na bagrech mi proto z tohoto důvodu připadají jako nesmyslný vynález. Problém je individuální, někdo ho nemusí mít ani v parném létě, to samý vlk, to ale stačí nesedat si na kámen nebo dlažbu a nemá šanci kousnout.