Téma: Je vozík překážkou?

Uvažoval jsem už delší dobu, že by nebylo špatné se začít věnovat tématu „bagry na vozíku“. Když vidím našeho stálého přispěvatele pan Josefa Fučíka, jak bravurně se dokáže díky svému smykem řízenému nakladači zapojit do běžného pracovního procesu, je mi jasné, že to může být skvělý příklad pro mnoho dalších, kteří v osudný okamžik neměli potřebné štěstí.

Protože příklady táhnou, je dobré je vyhledávat a seznamovat s nimi ostatní. Další člověk, který se se svým osudem dokázal fantasticky vypořádat, je pan Roman Ševců, jednatel stavební a mechanizační firmy ZEPOS RS s.r.o. Tuto společnost najdete v Lomnici nad Popelkou, zabývá se převážně dopravními a vodohospodářskými stavbami. Dnes provozuje 25 strojů, přičemž minulý týden pan Ševců slavnostně převzal nový dozer Caterpillar D6T XL. Při této příležitosti jsme spolu hovořili a nyní si tento rozhovor mohou přečíst všichni návštěvníci tohoto fóra. Co si pan Ševců myslí o ohledech a vnímání vozíčkářů společností? Štve ho to někdy?

Já si to nějak nepřipouštím. Ohledy někdy jsou, někdy ne, je to člověk od člověka, s kým se potkáte. Není to pravidlo, že by se k vám všichni hrnuli a chtěli pomáhat, i když je to v hodně případech. Lidé mají snahu pomáhat.

Co se Vám vlastně stalo? Co to bylo za nehodu?

Vyšel jsem si do lesa na dřevo, kácel jsem a spadl na mě zavěšený strom.

Popravdě, čekal bych spíše autonehodu nebo něco podobného…

Ano, to bývá obvyklejší

Zkusil jste po úrazu opět ovládat nějaký ze strojů?

Že jsem po úrazu vlezl do nějakého smykem řízeného, to ano. S tím to jde, protože tam je ovládání jenom na ruce. Ale dostat se do něj je složité. A u mě je to ještě složitější v tom, že na vozíku tloustnu. A docela hodně.

Co se dá dělat na vozíku proti tloustnutí?

Moc toho není. Je to nějaké posilování, víceméně na ruce. Mám teď objednaný handbike, chci zapojit tělo trošku víc než jen s činkami.

Stavební stroj je takovou prodlouženou a mocnou končetinou člověka, který ve stroji sedí. Podle mě je to fantastická, i když velice náročná, cesta pro uplatnění handicapovaných lidí…

Asi by mohla být. Nemám to úplně tak vyzkoušené, že bych mohl dávat rady. To asi ne, to spíše pan Fučík. Já to mám nalinkováno trošku jinak. Firma vždycky potřebuje nějaký management a nějaký ten řídící prvek a samozřejmě, na druhé straně, ten výkonný. A já se snažím dělat ten řídicí.

Jak Vaše firma fungovala hned po úraze, kdy jste ji přestal ze dne na den řídit?

Bylo to určitě složité. Zvlášť ty první měsíce, kdy jsem nebyl schopen ničeho. Hodně a úplně nejvíc mi pomohla manželka a samozřejmě i blízcí ve firmě, včetně stavbyvedoucích. V té chvíli to bylo prostě na nich. Zvolili jsme jakýsi udržovací systém, aby firma přežila, rok 2007 byl víceméně takový udržovací. Nebylo pomyšlení na nějaký rozvoj nebo investice. Ale stavby běžely a výroba byla zachovaná.

Co se muselo po Vašem návratu z nemocnice udělat a upravit, aby vše fungovalo, dokonce prý ještě lépe než dřív?

Nějaký vývoj byl nastaven a spíše šlo o to, aby se nepřerušil. Úraz k ničemu nepřispěl, ani tomu, že by rozvoj firmy byl lepší a rychlejší. Jel dál v nastavených kolejích.

Samozřejmě se muselo upravit zázemí tady ve firmě i doma. Bylo nutné přestěhovat kancelář z patra do přízemí, máme v plánu přestavět vedlejší budovu na kanceláře, takže teď se zpracovává dokumentace a mělo by se snad ještě letos začít (jestli tomu bude všechno nakloněno).

Z dnešního pohledu, je pro Vás vozík omezením nebo naopak výhodou?

Vozík vždycky je a bude omezením. Ať to je jak chce, ať jsou podmínky jakkoliv výborně nastavené, tak vždycky to omezení bude. Samozřejmě se snažím ho nějakým způsobem překonávat. Ale jak říkám, na stavbě jsou vždycky moji lidé, kteří mi pomůžou, když potřebuji dojet až na konkrétní místo. Autem se dá dojet taky docela všude. Kontrolní a řídící mechanizmy jsou zachované celkem slušně, si myslím.

Jak se na Vašem podnikání podepsala všemi zmiňovaná krize?

Letošní rok bude nejkrutější z celého období, které se krizí nazývá už čtyři roky. Velké firmy přicházejí o veliké zakázky a tlačí se do těch menších. Tím se nám trh jaksi zužuje. Co se týká objemů zakázek a rozvoje firmy, tento rok bude asi složitější, než byly ty předchozí.

A jak se u vás po zimě rozběhla sezóna?

Pomalu. Zima byla po letech normální. Jak jsme byli zvyklí na hodně mírné zimy, ve venkovním stavebnictví udělá dlouhá zima největší zásah. Všichni začínali v březnu, dřív to nešlo. Byly velké mrazy, tady navíc i hodně sněhu. Samé negativní vlivy. Nicméně teď už je většina strojů na stavbách.

Všiml jsem si teď po oteplení, že i na malých stavbách je veliká koncentrace strojů. Jakoby všichni chtěli uplatnit všechny stroje a na stavbu umisťovali i dvakrát více kusů, než je potřeba.

Možná, že někdy to také tak děláme. Není to o tom, že by se něco urychlilo, ale většinou to je o tom, že máte nějaké lidi a potřebujete je zaměstnat. Zatím to není v naší republice tak jednoduché, že by se někam sáhlo a tam čekalo deset dobrých operátorů, aby mohli hned nastoupit. Je potřeba si lidi nějakým způsobem ve firmě zachovávat. Ne je propouštět a zase je na jaro nabírat. Takže tím je i dané to, že v jednu chvíli se může stát, že těch strojů a strojníků je na stavbě víc, než je potřeba.

Odreagováváte se nějak od práce?

Moc ne, ta práce je hlavní motivace. Samozřejmě se alespoň snažím věnovat rodině. Oni mi pomáhají taky, tak jim to musím nějakým způsobem vracet.

A do budoucna nějaké plány?

Teď se budeme snažit, a kladu to na srdce i svým stavbyvedoucím a dalším řídicím pracovníkům, chovat se tak, abychom přežili. Protože ty následující roky budou hodně složité. Určitě 2010 a myslím si, že i ten 2011. Ve stavebnictví, které děláme my, určitě.

Tak Vám přeji, ať se všechno daří tak, jak je naplánováno, ale raději ještě lépe. Děkuji za rozhovor.

Také Vám děkuji.