Nakladač pohání motor Kubota V2607-CR-TE4 o síle 46 kW s filtrem pevných částic, díky kterému splňuje emisní normu Stage III B.

Pro zvýšení efektivity práce a úsporu paliva má Kubota ne dva nebo tři pracovní režimy, jak je u nakladačů této váhové kategorie většinou zvykem, ale hned čtyři. Po nastartování je stroj automaticky uveden do standardního režimu, kde je výkon pracovní hydrauliky a pojezdu vyvážený pro obvyklé činnosti, jako je nakládání štěrku a jeho přeprava.

Pokud štěrk nebo písek nahradí těžší materiál, pro jehož zvedání je potřeba vyšší výkon nakladače, může strojník přepnout na výkonný režim. Naopak při lehčích pracích, například s paletami, slouží výkon Eko s nižší spotřebou paliva. Například při jízdě do kopce ale otáčky automaticky stoupají, aby nekolísala rychlost pojezdu.

Co u tohoto nakladače stojí za vyzdvihnutí, je režim Attachment, neboli režim přídavného zařízení. Při něm stroj zpomalí na rychlost maximálně 5km/h a všechen výkon jde do pracovní hydrauliky. Toho lze ideálně využít na silnicích pro práci s frézou na sníh nebo asfalt, se sekačkou na trávu nebo třeba zametačem. Rychlost si v režimu Attachment strojník volí od 2 do 5 ti km/h nezávisle na průtoku pracovní hydrauliky. Ta se nastavuje zvlášť přes displej a je možné nastavit a uložit si 5 litráží podle toho, s jakým přídavným zařízením nakladač zrovna pracuje.

Stroj je v základu vybaven hydraulickým rychloupínačem a jedním přídavným okruhem. Další přídavné okruhy zatím Kubota nenabízí ani volitelně, což je škoda právě kvůli režimu Attachment. Některá přídavná zařízení totiž mají více než jednu hydraulickou funkci a strojník tak mezi nimi musí přepínat. U nakladače tohoto typu se navíc nabízí myšlenka vyvedení přídavného okruhu také dozadu, což by ještě zvýšilo jeho multifunkčnost.

Vše na jednom místě

V kastlíku po levé straně stroje přidržuje šroubovací úchyt baterii o napětí 12 V. Baterie nezaplňuje celý kastlík, takže vedle ní je ještě využitelný úložný prostor, například na nářadí.

Všechny potřebné servisní přístupy jsou pohromadě pod zadní kapotou, která se odklápí nahoru. Po levé straně je rozpojovací spínač baterie, kterým se při delším odstavení stroje odpojí hlavní proudový okruh, aby se baterie nevybíjela.

Vedle něj je nádobka s kapalinou do ostřikovače, která má nad sebou dostatečný prostor pro manipulaci při dolévaní, stejně jako nádobka s chladicí kapalinou na opačné straně. V horní části prostoru je podélně uložený, snadno přístupný vzduchový filtr, zajištěný jednoduchým klipsem. Dobře přístupný je také palivový filtr, olejový filtr je ale částečně ukrytý v útrobách stroje a cesta k němu je celkem krkolomná. Pod zadní kapotou je také umístěn filtr pevných částic.

Prostor pod pravou kapotou je příčkou rozdělený na dvě části. V jedné jsou uloženy pojistky, ve druhé přístup do palivové nádrže. V kapotě jsou navíc malá dvířka jen pro tankování, aby se kvůli němu nemusela pokaždé vyklápět celá. Při čerpání paliva strojníkovi pomáhá zvukový signál, který pípá podle toho, jak je nádrž plná. Čím víc je v nádrži nafty, tím kratší jsou pomlky mezi signály. Dlouhý táhlý tón znamená plnou nádrž. V místě stupačky je na pravé straně umístěna zamykatelná skříňka.

Prostor pro řidiče i pro zlepšení

Do kabiny je pohodlný přístup přes stupačku u zadního blatníku a přidržovací madla jsou po obou stranách, levé venku a pravé uvnitř kabiny. U pohodlného sedadla jde měnit sklon, odpružení a vzdálenost od volantu. Nastavitelný je také sklon loketní opěrky a sloupku volantu.

Otevírací je pouze boční okno po pravé straně strojníka, ale dveře je možné nechat otevřené a přichycené k vnějšímu boku stroje pomocí zajišťovací páčky. Přes přední okno s vyklápěcí sluneční clonou je dobrý výhled na lopatu. Testovaný stroj používal univerzální lopatu o šířce 1820 mm. Jestli je lopata zcela v rovině, pozná strojník z oranžového ohnutého plíšku na její zadní straně, který vidí z kabiny. Poloha horní části plíšku totiž kopíruje polohu spodní části lopaty. Horší je to ale s výhledem na rychloupínač při nasazování lopaty. Přes vyklápěcí válec a vyklápěcí páku je špatně vidět, jestli jsou zajišťovací čepy na správném místě a strojník si musí stoupnout a naklonit se přes volant.

Co mi v kabině také chybí, je více úložného prostoru. Po levé ruce je sice držák na láhev, pod ním ale nevyužité místo. Stejně tak by se vešel kastlík na nezbytnosti za zadní sedadlo, kde je prostor, i když se posunu co nejdál od volantu. Kromě držáku na pití, háčku na kabát a helmu a kapsy na manuál po pravé ruce má tak strojník k dispozici pro odložení věcí jen mělký průlis pod pravou opěrkou a na pravé straně palubní desky. Dolů se svažující prohlubeň na palubní desce působí na první pohled jako přihrádka na mobil, můj chytrý telefon se tam ale nevejde a vyčnívá ven. Je jasné, že při prvním nájezdu na nerovnost by vypadl na zem. Přihrádka se tak hodí spíš na žvýkačky nebo menší svazek klíčů.

Za volantem je přístrojová deska se všemi potřebnými kontrolkami, jako je informace o aktuálním pracovním režimu, rychlosti nebo směru pojezdu. Kontrolka paliva se rozsvítí, pokud je v nádrži málo nafty, pokud je ale nádrž zcela prázdná, kontrolka bliká. Ve spodní části desky je jednořádkový displej, na kterém jde přepínat mezi zobrazením hodin, otáček motoru, počtu odpracovaných motohodin a informacemi systému.

Pod volantem je multifunkční páka, která ovládá směrovky, stěrače, ostřikovače a světla. Po pravé straně volantu je série tlačítek například pro přepínání pracovního režimu, informací na displeji, směr proudění vzduchu, spínač plovoucí polohy nebo tlačítko, které odsouvá regeneraci filtru pevných částic.

Funkce důležité pro pojezd má strojník přímo na joysticku, takže za jízdy může koukat jen před sebe. Horními tlačítky zvyšuje a snižuje rychlost, kolébkovým tlačítkem přepíná směr jízdy. Rolovací tlačítko ovládá přídavné zařízení, spodní přepíná neutrál. Ze zadní strany joysticku je tlačítko pro uzávěru diferenciálu.

Kolečkem vedle joysticku se nastavují otáčky motoru. Na pravém ovládacím panelu je 12 V zásuvka například pro dobíjení telefonu. Další tlačítka ovládají proudění a teplotu vzduchu, světla, ostřikovač a manuální vypnutí motoru.

Příjemný mrňous

Když přišel loni Liebherr na trh s novinkou v podobě nakladače L 508 Compact, byl to nejmenší stroj ve své výkonnostní třídě. Kubota R085 má sice o 4 kW méně, ale na výšku je na chlup stejná jako konkurent od Liebherru a na šířku se standartní lopatou měří 1820 mm, tady o celých 1330 mm méně. S délkou 5300 mm je oproti Lebherru kratší o 215 mm. Nejenže se tedy také vejde do velkoobjemového přepravního kontejneru, ale svými rozměry se lépe hodí do stísněných prostor. Při manipulaci jí pomáhá centrální výkyvný kloub, který na každou stranu zatáčí o 40°. V příčném směru se ale přední a zadní část rámu můžou mezi sebou vyklonit jen o 8 °.

Nakladač si většina strojníků oblíbí pro jeho jednoduché a příjemné ovládání. Velké plus tohoto stroje je režim Attachment, který stroj využije hlavně při údržbových pracích. Body dolů jdou za nedořešené úložné prostory v kabině. Vzhledem k tomu, že Kubota přijímá náměty od zákazníků na zlepšení, třeba tato chybka u novějších strojů zmizí.