reklama
reklama

Kolový nakladač Volvo L150H myslí i za strojníka

I když se dá 25 tun těžký nakladač ovládat konečky prstů, přecitlivělý přístup nevyžaduje. Sám nejlépe ví, jak silně sešlápnout plynový pedál a ušetřit palivo. Ne, že by nakladač Volvo L150H strojníka vyloženě nepotřeboval, ale co může, vyřeší za něj. A k tomu mu namasíruje záda decibely z přídavného basového reproduktoru pod sedadlem.

Stroj švédské výroby pohání motor Volvo D13J o výkonu 220 kW, který splňuje finální emisní normu Tier 4, a to jednak díky vstřikování AdBlue, jednak díky filtru pevných částic. Motor chladí hydraulicky poháněný a elektronicky řízený ventilátor chlazení, který se aktivuje jen v případě potřeby a na nutnou dobu, aby zbytečně nezvyšoval hluk a spotřebu. Volitelně se umí točit i v opačném směru kvůli čištění chladicích jednotek.

Nakladač má hydrodynamický pojezd s plně synchronizovanou čtyřstupňovou automatickou převodovkou. Nechybí mu ani typická volvácká TP kinematika s paralelním přenosem momentu síly. Specifické zakřivení ramen umožňuje nakladači použít velkou trhací sílu od země, podobně jako Z-kinematika, ale zároveň při zdvihání udržuje rovinu jako paralelní kinematika, takže kombinuje výhody obou těchto přístupů.

Čekání na servis

Motor je umístěn vzadu za kabinou, ale cesta k němu není tak jednoduchá. Pod horním schůdkem do kabiny je zamykatelná skříňka. Strojník otočným tlačítkem nejprve aktivuje baterku, poté tlačítkem s šipkou nahoru spustí elektricky ovládané odklápění zadní kapoty. Ta se vyklápí směrem dozadu a postupně odkrývá motorový prostor a servisní přístupy. Na můj vkus je odklápění příliš pomalé, ale to už je věc mechaniků, nikoli strojníků. K těm nejběžnějším servisním přístupům totiž není potřeba odklápět celou kapotu, ale jen otvírací dvířka v kapotě zezadu a z obou stran. Pod odklopenými zadními blatníky jsou kromě toho z každé strany boční kryty z tvrzeného plastu. Ty už se vyndávají ručně po odjištění páčky. Na pravé straně zakrývají olejové a palivové filtry, které jsou snadno přístupné, a navíc pěkně pohromadě. AdBlue a nafta se doplňují zezadu. Otvor nádrže je přímo uzpůsobený k zastrčení tankovací pistole a chybějící hadice a čerpadlo napovídá, že s možností tankování z barelu nebo z kanystru výrobci příliš nepočítali, a to ani v doplňkové výbavě.

Za servisní přístupy dostává nakladač celkově plusové body. K vývodům ventilů na vypouštění musí sice mechanik na záda pod stroj, k dalším přístupům ale cestu usnadňují jednak stupínky vedle kapoty, jednak stupínky nad zadním blatníkem, aby byly útroby stroje přístupné i shora. „Šplhání“ po nakladači i běžnou cestu do kabiny navíc usnadňují všudypřítomná madla a zábradlí, takže není potřeba se nikam natahovat a šmátrat, čeho se chytnout. I když to bezpečnostní předpisy silně nedoporučují, není problém do kabiny vyšplhat jen za pomocí jedné ruky. Pro lepší údržbu je pomocí ručně ovládaného čerpadla výklopná také kabina strojníka, a to do dvou poloh, 35° a 70°.

Volitelně je možné před schůdky do kabiny instalovat mazací systém, který během provozu stroje promazává všechny namáhané části. Pod horním schůdkem do kabiny je vedle skříňky se spínačem baterií a ovládáním kapoty úložný prostor. Schránka se otevírá směrem nahoru, takže pokud jsou otevřené i dveře od kabiny, dá se víko pootevřít jen natolik, aby strojník škvírou prostrčil ruku a podal si šroubovák. Pokud chce ale vyndat celou krabici s nářadím, musí nejprve zavřít kabinu.

Na stejném místě z opačné strany nakladače je podobná skříň, kde se nachází bezúdržbové baterky o napětí 12V.

 

Komfortní posezení

Odpružené sedadlo jde zvyšovat, snižovat a posunovat. Nastavitelné je také opěradlo a bederní opěrka a hlavně se v něm sedí pohodlně. Výhled je vynikající. Místo, kde se čelní sklo láme do boků, nezpevňují sloupky, takže ve výhledu nevzniká žádný mrtvý bod, a už tak dobrý výhled doplňují velká zpětná zrcadla. Protože se kvůli filtru pevných částic zvýšila záď stroje, je navíc vzadu nainstalovaná zpětná kamera se samostatným displejem pod střechou, který se po zařazení zpátečky automaticky zapne.

Okno po pravé ruce je otvírací už ve standardu, otvírání okna ve dveřích je možné objednat. Proti oslnění chrání přední černá rolovací clona, která jde volitelně doplnit také na boční a zadní sklo. Clona sice nedosahuje až ke krajům čelního skla, takže z některých úhlů si sluneční paprsky strojníka přece jen najdou, ale to jen detail, který nemají vychytaný ani jiné stroje. V jinak propracované kabině se navíc lehce ztratí. Při stažení mě clona nejprve přelstila, protože nešla navinout zpátky. Ukázalo se ale, že místo očekávaného grifu je potřeba použít hrubou, nebo alespoň trošku hrubší sílu. To je ale naposled, kdy budete v kabině sílu potřebovat.

 

Citlivost a automatika

Na co jsou řidiči i starších řad Volv zvyklí, ale pro ostatní musí být fascinující, je elektronické ovládání výložníku a lopaty. Ve standardní verzi po pravé ruce najdete dvě páčky, kterými pracovní hydrauliku ovládáte jen pomocí konečků prstů. Malíčkem přepínám kolébkové tlačítko, které určuje směr jízdy, a koncem ukazováčku a prostředníčku už nabírám kamení, do kterého se lopata zakusuje a zvedá ho, jako by vůbec nic nevážilo. Ne moc rychle, zato pěkně plynule. „Chvilku to trvá, než si na tohle ovládání člověk zvykne,“ směje se strojník Ladislav Boráň mému překvapenému výrazu. Pokud si ale strojník zvykat nechce, dá se ovládání v nadstandardu nově převést do joysticku.

Kolem zmíněných páček je kromě ovládání pojezdu také zámek pracovní hydrauliky pro přesuny, klakson a tlačítko na podřazování pro případ, že strojník chce při používání automatické převodovky brzdit motorem. Na výstupku na pravé páce jde navíc manuálně zařadit jedničku.

S jemným přístupem si vystačí také plynový Eco pedál. Při příliš silném sešlápnutí působí na nohu zpětnou mechanickou silou a nutí obsluhu zvolnit, aby stroj nezačal hrabat a nafta nešla jen zbytečně komínem ven. Už při došlapu na první doraz totiž stroj využívá maximální krouticí moment motoru a dosahuje tím pádem maximální síly hydrauliky a pojezdu.

O úsporu paliva se ale u Volva stará ještě několik vychytávek pod na první pohled záhadnými cizími názvy. Funkce RBB (Reverse By Braking), využívaná při krátkých pracovních cyklech, snímá směr jízdy nakladače a zpomaluje pohyb stroje automatickou aktivací provozních brzd ve chvíli, kdy obsluha změní směr jízdy.

OptiShift kombinuje RBB funkci s uzávěrkou měniče točivého momentu, která vytváří přímé spojení mezi motorem a převodovkou, čímž odstraňuje ztráty výkonu vznikající v měniči a podle údajů výrobce tím snižuje spotřebu paliva až o 18 %.

Funkce APS (Automatic Power Shift) a FAPS (Fully Automaic Power Shift) přizpůsobují automatické řazení zátěži, otáčkám a rychlosti. U APS si ale na rozdíl od FAPS strojník jedničku řadí sám. „Někteří strojníci jsou na řazení jedničky zvyklí, ale já už to nechávám celé na automatu, abych na to nemusel myslet. Stroj sám si ji dá o chvíli jindy, ale nikdy ne tak, aby si ublížil,“ upozorňuje strojník.

Za sloupkem volantu, který se je nastavitelný výškově i sklonově, se nachází informační panel se všemi běžnými informacemi jako rychlost, otáčky nebo hladina paliva, ale i informace o tom, v jakém pracovním režimu stroj pracuje, zda je aktivovaný OptiShift , plovoucí poloha lopaty nebo například volitelné odpružení výložníku, které tlumí nárazy v terénu, šetří tak stroj a materiál tolik za jízdy neopouští lopatu.

Po levé straně volantu se nachází série tlačítek na ovládání displeje panelu, ale i nevyužitá tlačítka, která získají svou funkci jen při nadstandardním vybavení, jako je ovládání přídavného okruhu, který testovaný stroj nemá, předehřev motoru nebo ovládání hydraulického rychloupínače.

Nad pravým bočním sloupkem se ovládá topení, které počítá i s výdechy na odmlžování a odmrazování skel. Vzduch je dovnitř vháněn v horní části kabiny, kde se drží nejméně nečistot, které navíc pomáhá zachytit hrubý a jemný filtr kabinový filtr.

Přímo na sloupku strojník ovládá světla, odkládání regenerace palivového filtru, nastavení rozsahu převodovky a také nastavení horního i spodního dorazu zdvihu výložníku a nabíracího úhlu břitu lopaty. Nemusí tak myslet na to, aby po vysypání materiálu neškrábl lopatou o zem nebo aby měl břit ve správném úhlu, a může se místo toho soustředit, aby přes všechny tyto pomocné funkce neztratil radost ze samotného nakládání.

Rádio s CD přehrávačem je kupodivu mezi volitelnou výbavou. Zato je možné doplnit ho o basový reproduktor pod sedačkou. „Měl jsem možnost vyzkoušet ho přímo ve Švédsku a to potom máte poslech rovnou s masáží,“ směje se Boráň.

Nakonec je potřeba nakladač pochválit za úložné prostory a místo v kabině, kde se strojník může krásně protáhnout. Do zavřené kabiny jsme se pohodlně vešli dva, aniž bych šoféra nějak omezovala v řízení. Za sedadlem jsou háčky na oblečení a helmu, po pravé ruce má strojník síťku na dokumenty, držák na pití a poměrně prostornou uzavíratelnou skříňku. Její víko má rovný povrch, takže zároveň vytváří další poličku.

 

Hudba budoucnosti

Těm, kdo razí heslo, že v jednoduchosti je krása a čím méně elektroniky, tím menší prostor pro poruchy, se pravděpodobně nakladač Volvo L150H nezavděčí.

Kdo naopak bere všechno, co jen může moderní stavební technika nabídnout, je u Volva na správné adrese. Protože takhle nějak pravděpodobně vypadá budoucnost.

Komentáře

Pro přidání komentáře se přihlašte nebo zaregistrujte.

    reklama