Půjčovna koloběžek
reklama
Nivelace iDig pro rypadla
reklama

Gehl R260: Recenze

Americký smykem řízený nakladač Gehl R260, v současnosti největší smykáč značky s radiálním zdvihem výložníku. Recenzovaný kousek má vpravdě spartánské vybavení – je bez dveří, silničního osvětlení, vnějších zpětných zrcátek, klimatizace, joysticků, rádia, druhé rychlosti pojezdu a dalších „nepodstatných“ věcí.

Ještěže má alespoň lopatu. Ta je v rámci úspor od slovenského výrobce Kovaco. Ale neděste se. Výše zmíněné prvky můžete mít samozřejmě taky, záleží na tom, jak si stroj nakonfigurujete. Dnes máme holátko, takže nemusíme spekulovat nad mnoha věcmi, které tu jednoduše nejsou.

Parametry Gehl R260

Je skutečně americký?

Sice už Gehl společně s Mustangem patří pod francouzského výrobce manipulátorů Manitou, ale dá se říct, že ano. Dokonce je vzadu na skle nálepka s americkou vlajkou a textem „S hrdostí vyrobeno v USA.“

Ale kde se berou komponenty, to je věc druhá. Třeba motor je z Japonska, hydromotory pojezdu z Mexika, hydraulický rozvaděč z Itálie, alternátor ze Slovinska, vzduchový filtr z Německa… Alespoň pneumatiky Titan HD 2000 II 12-16.5 jsou Made in USA. A pár dalších věcí.

Jaký je ten motor?

Je to notoricky známý čtyřválec Yanmar 4TNV98T-ZXNMS2F bez filtru pevných částic DPF. Stroj je totiž loňského roku výroby a na motoru je napsáno, že je „umístěn na trh v rámci flexibilního časového plánu“. Tento systém povoluje 20 % motorů splňujících předchozí emisní normu i poté, co vešla v platnost norma nová. Motor tedy vypouští do ovzduší emise ošetřené pouze prostřednictvím chlazené recirkulace výfukových plynů. Letošní modely však už budou mít filtr pevných částic DPF jako vyšitý.

Jak se ovládá?

Nakladač má typicky „gehlovské“ ovládání, tzv. T-bar. V životě jsem s ním nedělal, ale jen tak ze srandy jsem ho vyzkoušel. A žasnul jsem - kam se hrabou joysticky :)

Co je na T-baru tak zajímavého?

Konstrukčně nic. Jsou to dvě obyčejné páky s otočnými rukojeťmi, které držíte jako řídítka na kole. Pákami hýbete dopředu a dozadu a rukojeti naklápíte vytočením zápěstí. Ale kromě toho, že je to hezké cvičení, je to i intuitivní - pohyby zápěstí jsou v souladu s pohyby stroje.

Ovládání T-bar je čistě mechanické pomocí táhel vedoucích do rozvaděče a naklápěcích desek hydromotorů pojezdu. Díky tomu se můžete těšit z okamžitých reakcí stroje, žádné joystickové přemýšlení, co tím kterým pohybem strojník vlastně myslel. Je poněkud tužší, to je pravda, ale ne zas tak moc. A časem se ještě vychodí (mašina má 5 motohodin).

No dobře, ale jak to teda funguje?

Levou pákou ovládáte pojezd vpřed a vzad, natočením rukojeti zatáčení stroje. Pravá páka je na výložník a rukojeť na lopatu. Funkce jsou tedy rozhozené obdobně jako u joysticků, pouze ten pohyb zápěstí na rukojeti a návazné reakce stroje jsou sympaticky přímočaré. Zkrátka nedivím se, že má Gehl tento styl ovládání stále v nabídce.

Co další ovladače?

Otáčky motoru jde u testovaného stroje nastavit jak na otočném ovladači na pravém sloupku kabiny, tak i nožním pedálem. Je to jediný pedál na podlaze a je umístěn tam, kde byste čekali, tedy vpravo. Je tam, protože Češi jsou zvyklí šlapat.

Čudlíky na rukojetích levého T-baru jsou na troubení a aktivaci druhé rychlosti, kterou nemáme, zatímco na pravém je tlačítko na aktivaci odpružení výložníku při přejezdech (slovník firmy Gehl tomu říká Hydraglide) a kolébka pro ovládání průtoku v přídavném hydraulickém okruhu.

Všechny výbavy mají ve standardní výbavě zeleně podsvícený displej. Lze si nastavit úroveň jeho podsvícení, kontrast, jednotky a také to, co se na něm bude zobrazovat při práci. Buďto to může být několik hodnot pod sebou, nebo jedna jediná (třeba otáčky motoru) anebo dvě libovolné vedle sebe, třeba i obě stejné. Koho by to nebavilo, může si tam nechat zobrazovat diagnostické závady.

Jak se má k práci?

Chod motoru je po nastartování kultivovaný a příjemně se poslouchá. V kabině je dostatek místa i na dvoumetrového chlapa a v červnu pod mrakem vám ani nevadí, že nemáte před sebou dveře a po ruce tlačítko se sněhovou vločkou. Právě naopak, sednete, nastartujete, podržíte odjišťovací tlačítko parkovací brzdy, sklopíte hrazdu a můžete pracovat. Při vyklopení hrazdy vzhůru se automaticky aktivuje parkovací brzda.

Nakladači jsem dal „pohulit“ v kamenolomu Mokrá v rámci veletrhu Expo. Najet do rozvalu nebyl pro stroj vůbec žádný problém, ani nabrat velké kusy kamene a zvednout je vzhůru, při současném pojíždění a zaklápění lopaty. Ve spojení s T-barem máte pocit absolutní kontroly.

Při této práci si hned všimnete, že dno lopaty zůstává při zvedání stále ve vodorovné pozici, což je nepříjemné, jelikož musíte lopatu ručně zaklápět k sobě, aby vám její obsah nevypadnul ven. Ale stačí zmáčknout kolébkový přepínač se symbolem lopaty na levém sloupku kabiny a je po problému. Tím totiž zrušíte standardně zapnutou funkci vyrovnávání.

Díky tomu, že nemáme vpředu dveře a vzadu DPF, to v kabině při vyšších otáčkách trochu smrdí, ale na druhou stranu jsem překvapen, co všechno si můžu s takovým strojem v kamenolomu dovolit. Stroj působí tuhým a odolným dojmem, přežila to i slovenská lopata z Kovaca a ani já toho nemám dost.

Komentáře

Pro přidání komentáře se přihlašte nebo zaregistrujte.

    reklama