Jedná se o společnost REC Group s.r.o. a několik dceřiných společností, hlavně Kovosteel Recycling, s.r.o.

Maják Šrotík a loď Naděje

Již při příjezdu na okraj Starého Města mne neomylně vede k cíli unikátní suchozemský maják. 27 metrů vysoká stavba nepomáhá pouze nalézt správný směr k výkupu kovových odpadů, ale je i symbolickým ukazatelem správné cesty při jejich recyklaci.

Přímo pod majákem kotví další unikát: pirátská loď Naděje. Pravda, je poněkud menší než Černá perla ze známého hollywoodského trháku, ale malým suchozemským pirátům - dětem prý plně vyhovuje. A právě dětem je tato atrakce určena především.

Kovozoo

V Evropě dočista unikátní je taktéž Kovozoo, které je také součástí areálu REC Group. V pěkně upraveném parčíku jsou soustředěná zvířata, vyrobená z kovového odpadu. Jejich výrobu nezajišťují pouze lidé z REC Group, o vytvoření zvířete se může pokusit kdokoli. Viz odkaz http://www.recgroup.cz/atraktivni-soutez-o-150-000-kc/

Ani různá „nepovedená“ díla nejsou automaticky zrecyklována. Naopak, fungují jako dekorace v různých částech provozu. Najdou se zde i tvorové vzniknuvší za poněkud dramatických okolností. Barvitě tuto situaci popsal pan Bronislav Janeček, generální ředitel: http://www.recgroup.cz/toulava-kamera-v-kovozoo/

http://kovozoo.pano3d.cz/, http://www.kovozoo.cz/

Kongresové centrum

Na místě dnešního recyklačního střediska býval dříve cukrovar. A právě jedna z budov pozůstalých po bývalém cukrovaru, sklad cukru, byla přebudována v moderní konferenční a školící středisko s názvem Kongresové centrum. Zajímavostí je, že učebny, sály a místnosti byly pojmenovány podle původního účelu v rámci skladiště cukru. Např. Kostkárna, Bednárna, Surovárna apod. Ale nejen to, celá budova je citlivým způsobem rekonstruována tak, aby byl cítit původní „duch“ stavby. Zůstal zde například výtah na pytle s cukrem nebo historický dopravník. Samozřejmě patřičně zrenovovány.

http://youtu.be/GoJp22tdPNs

Všechny tři výše zmíněné atrakce tvoří tzv. Ekoland, který je možné navštívit jako každou jinou zoo a podobné turistické cíle. Děti se mohou vyžít a vzdělat v rámci akcí zaměřených na ekologii a recyklaci. Při tom je po celém areálu povozí vláček tažený mašinkou Steelinkou a průvodce se postará o odborný výklad.

http://youtu.be/85Ftb2fAcbo

V kovošrotě čisto jako v pokojíčku

Právě v kongresovém centru mne mile přivítala asistentka generálního ředitele Petra Polášková spolu s rozvojovým manažerem Mgr. Jiřím Kleinem. Pan Klein se mne ujímá a po krátkém rozhovoru zjišťuje, že největší zájem mám o unikátní čistotu provozu. Jdeme se na to tedy podívat a cestou mi pan Klein vypráví, jak před nedávnem zavítala do společnosti delegace šroťáků ze Švédska. Prý když spatřili, v jaké čistotě se provoz recyklačního centra ve Starém Městě nachází, zůstali stát v němém úžasu. Viděli totiž už spoustu provozoven různě po Evropě i po světě, ale takovou čistotu nikde.

Uprostřed „placu“ mně pan Klein představuje „šéfku železa" paní Železníkovou. A hned vyzvídám, jak se taková čistota „dělá“. Doslova a do písmene se to vezme od podlahy. Starý a nevyhovující zpevněný povrch byl odstraněn a nahrazen novým. V místech ukládání železa a předpokládané manipulace s materiálem je povrch vybetonován a srovnán tak, že připomíná spíše letiště než šrotiště. Tam kde jsou pojízdné trasy, je povrch asfaltový, takže na první pohled je jasné, kde se jezdí a kde se ukládá, nebo má ukládat, materiál.

Vše je rovné a hladké a působí to velmi uspořádaně a hezky. Nebýt hromad železa, člověk by si mohl připadat jako uprostřed náměstí. Udržet v čistotě tak rovnou plochu je daleko snazší než hrbatou „betonku“. K tomu pomáhá také vlastní čistící a zametací vozidlo. Všechny plochy jsou navíc izolovány proti úniku nežádoucích látek, protože v RECu hodně dbají na ochranu životního prostředí.

Obnovou prošly také budovy provozu, z nichž některé byly nově postaveny. Na všem je vidět, že zde nemají zájem na nějakém „látání“ pozůstalosti po předchozích majitelích; ze všeho je cítit modernost a pokrok.

Strojní vybavení

Samozřejmě jsem musel okouknout i techniku, a proto s panem Kleinem míříme k nejbližšímu stroji. Je to Terex Fuchs MHL 350, který právě přisunuje materiál blíže k nůžkám, aby na něj strojník dosáhnul svým drapákem. „Tento pilotuje náš nejstarší a nejzkušenější strojník,“ říká pan Klein. Stroj se zastavuje a přijímám pozvání k nahlédnutí do kabiny. Strojník Josef Buček mi ukazuje její vybavení. „Monitor mi zobrazuje vše, i údaje o magnetu. A tímto můžu vše ovládat,“ ukazuje na multifunkční ovladač. Nakonec ochotně zapózuje pro objektiv. Zmíněné nůžky pocházejí od českého výrobce Žďas. Disponují vlastním drapákem a jsou zmobilněné postavením na kolejový podvozek. Tím je naplněno přísloví o hoře a Mohamedovi.

Kus dál je o trochu menší Terex Fuchs MHL 340 roku výroby 2010, který nahazuje plechový šrot na třídící síto pro odtřídění odpadu podobného zemině, jenž je pro další zpracování nežádoucí. Poblíž postávají kontejnerové nůžky a nůžky na profily, opět značky Žďas. A ještě kousek dál pracuje paketovací lis téhož výrobce s vlastním drapákem.

Posledního Fuchse nacházím u budovy údržby. Vedoucí údržby Milan Mach právě vyměňuje hydraulický válec drapáku. Že je tento Fuchs nejstarší z trojice (rok výroby 2008), prozrazují četné bojové šrámy na jeho povrchu.

S panem Kleinem míříme ještě nakouknout do skladu nebezpečných odpadů. Cestou míjíme část areálu, v němž je na podstavcích umístěn letoun L 610, který zatím slouží jako poutač. Tato část je před dokončením - jak bude vypadat potom, se necháme překvapit. Ve skladu nebezpečných odpadů nacházím ještě jeden překládkový bagr, a to staré dobré DH 112. Jen jeho nátěr mi přijde, jako by byl napaden pražským umělcem, který má na svědomí i smíchovský tank. Ale to z něj vlastně taky dělá unikát. Strojovou základnu pak doplňuje úctyhodná flotila nákladních automobilů.

Text: Josef Horacio Horák, Foto: Jiří Klein, Josef Horacio Horák, Jana Horáková