Tenkrát rypadla ještě neměla typizovaná označení, stavěla se na zakázku dle požadavků zákazníků. Škoda začala typizovaná rypadla nabízet až v roce 1929. Proto se o tomto rypadle hovoří pouze jako o velkém rypadle pro Kolumbii. Byl součástí dodávky celkem pěti rypadel pro tuto zemi, která mimo něj obsahovala dvě rypadla o obsahu lžíce 1 m³ a dvě o obsahu lžíce 0,6 m³.

V té době se většina suchozemských rypadel pohybovala po kolejích, které se pro ně musely v místě nasazení postavit. Své první rypadlo s pásovým podvozkem (tehdy se říkalo „s housenicovými plazy“) sestrojily Škodovy závody v roce 1925, tedy pouhý rok před získáním významné zakázky do Kolumbie. Největší rypadlo pro Kolumbii mělo pásy široké 1,5 m, jejich dosedací délka činila 6 metrů. Plošný tlak na základnu při jízdě byl 1,25 kg/cm².

Pohon tohoto rypadla zajišťovaly tři parní stroje. Hlavní parní stroj pro zdvih a pojezd měl výkon 158 kW, otáčecí parní stroj pro otáčení svršku měl výkon 83,5 kW, stejně jako posouvací parní stroj pro posuv lžíce a otvírání dna. V té době měla všechna rypadla ze Škodových závodů parní pohon, ovšem již v roce 1927 byla získána zakázka na dodávku prvních elektrických rypadel. První rypadlo s dieselovým motorem bylo dodáno v roce 1934.

Pracovní dosahy velkého rypadla pro Kolumbii byly následující: bagrovací výška 12 m, maximální dosah 17,75 m.

Prvorepublikové Škodovy závody byly jediným výrobcem rypadel u nás a z dovednosti jejich konstruktérů ještě dlouho po znárodnění čerpala řada socialistických podniků.