Nová generace 3,5 t rypadel
reklama
reklama

Takeuchi TB 290: Silák v těle devítituny

Japonské pásové rypadlo Takeuchi TB 290 ze své devítitunové hmotnostní kategorie v lecčem vyčnívá. Zjistili jsme to v rámci jedné z brněnských bytových výstaveb, kde Takeuchi TB 290 už celý rok prohání zkušená firma Ronytrans. Zjistěte, co si o tomto novém midibagru myslí jeho strojník Michal Höfer.

Na první pohled se TB 290 od svého předchůdce – modelu TB 175 příliš neliší. Na druhý pohled je ale patrná větší kabina a vstupní dveře. Stroj navíc zmohutněl více než o tunu, což bylo potřeba kvůli lepší stabilitě a nosnosti.

Proměnou prošla i hydraulika. Původní dvě pístová čerpadla se sloučila do jednoho s funkcí load sensing. Rypná síla na lžíci z 52,7 kN stoupla na 59,1 kN a i nosnost šla nahoru. Zatímco model TB 175 byl u běžné stavby v některých případech na pokraji nosnosti, TB 290 si poradí se všemi obvyklými břemeny. Tomu odpovídá i zesílené rameno. Šířka i poloměr otoče zádi se sice mírně zmenšily, kdo si ale potrpí na nulový přesah, měl by v rámci značky Takeuchi zabrousit do série s příponou FR.

Rypadlo se chlubí čtyřmi přídavnými hydraulickými okruhy, z čehož tři jsou ovládány proporcionálně. V základu má stroj naklápěcí hlavu Powertilt a hydraulický rychloupínač. Ofsetové rameno, které umožňuje mimoosé kopání, se vyrábí ve dvou provedeních – s děleným i mono výložníkem.

Pohodlí v kabině

Ve zvětšené kabině nemá problém s koleny ani dvoumetrový strojník. Ve studených dnech, jako byly ty, kdy vznikala recenze, obzvláště potěší už ve standartní výbavě vyhřívané sedadlo. Vyhřívání se aktivuje přímo na boku opěrky a teplo přichází za pár desítek vteřin. Rychle reaguje i klimatizace, která je taktéž ve standardu.

Barevný displej s nepříliš moderní grafikou ovládá pětice tlačítek bez popisků, která dávají smysl až v kombinaci s grafickými údaji na obrazovce. Úvodní obrazovka ukazuje na vertikálních stupnicích teplotu motoru a stav paliva, na vodorovné vidí strojník otáčky a po přepnutí stav filtru pevných částic. Přes displej také přepíná okruhy pro různá přídavná zařízení, u kterých si může nastavovat vlastní hodnoty. „Zatím jsem ale s jinými nástroji vůbec nepracoval, takže to nechávám na původním nastavení,“ říká strojník.

Displej jde také přepnout na obraz zpětné kamery, která je taktéž ve standardu. Tento obraz překryje legendu k tlačítkům, což ale zase tak nevadí, protože jako funkce „zpět“ v podstatě slouží všechna tlačítka kromě toho pro kameru. Samotná kamera má možná zbytečně zúžený zorný úhel. Všechno ale dolaďují zpětná zrcátka na obou stranách, zpětné zrcátko na pravém zadním boku a zadní okénko. „Viditelnost je dobrá také potmě, díky osvětlení nad čelním sklem, na výložník i na obou bocích bagru,“ doplňuje Höfer.

Když se opřu do sedadla, částečně mi ve výhledu na displej brání univerzální držák na mobil, který je jinak rozhodně praktická vychytávka. „V podstatě se ale při práci na displej skoro dívat nepotřebuju, takže mi to vůbec nevadí,“ přiznává strojník.

Ze série kolébkových tlačítek po pravé ruce stojí za povšimnutí to s obrázkem vzpěrače na jedné a obrázkem hor na druhé straně. Vzpěrač představuje power režim pro maximální zvýšení výkonu především při zvedání těžkých předmětů. Režim Práce v horách u nás strojníci pravděpodobně na rozdíl od Japonců nebo Rakušanů nevyužijí. Tento spínač pomocí hydraulického čerpadla redukuje zatížení motoru, aby se v řídkém vzduchu nezahltil.

Další méně častou funkcí je zvuková výstraha při přetížení stroje. Slouží ale spíš pro méně zkušené strojníky, kteří si nejsou jisti limity stroje nebo váhou zvedaného materiálu. „Já ji nechávám prakticky pořád vypnutou. Čidlo má totiž dost velkou rezervu a výstraha se začne ozývat mnohem dřív, než kde jsou limity stroje,“ upozorňuje Höfer. Další funkcí, tentokrát příplatkovou, je nastavení „neviditelných mantinelů“, kdy se pracovní část stroje sama zastaví v nastavené výšce, a otoč v nastaveném úhlu. „Ani tuhle funkci bych ale asi nevyužil, zvláště takhle na otevřené stavbě,“ říká strojník s tím, že si radši všechno hlídá sám. Při práci v těsných uličkách, tunelech nebo pod kabeláží ale můžou být tyto mantinely docela užitečné.

K ovládání rádia je potřeba trochu vykroutit ruku, ale ani s tím se pan Höfer netrápí. „Spustí se samo při nastartování a potom už na něm nic neměním,“ říká. I ovládání klimatizace se drží klasiky a na displej se zatím nepřesunulo. Tři otočná kolečka nad rádiem zabírají poměrně velký prostor a výhodou je, že jdou ovládat i po paměti.

Páka s tyrkysovou rukojetí vedle pravého joysticku ovládá radličku. „Ta má docela sílu. Hodí se, když chci něco nahrubo rozhrábnout. Zvládá tuhou hlínu i štěrk,“ pochvaluje si strojník.

Jeden ze čtyř hydraulických okruhů využívá rychloupínač, který se ovládá tlačítkem na levém joysticku. Pro uvolnění nářadí je ale zároveň potřeba přišlápnout malý pedál vpravo před sedadlem, což je určitě výhodné kvůli bezpečnosti. Příjemný je také prolis na nápoj u pravého opěradla a prostornější přihrádka pod displejem.

Právem se Takeuchi TB 290 chlubí rychlostí své hydrauliky. Při jejím zkoušení jsem si musela snížit otáčky, aby odpovídala mému tempu. Znatelně je cítit tlumení koncových poloh násady, výložníku i otoče. Pohyby lžíce se zdály být o něco rychlejší než pohyby výložníku a násady, což bylo ale způsobeno osazením nepostradatelné naklápěcí hlavy Powertilt mezi násadou a 800mm lžíci, kterou jsme zrovna používali. Výhodou je, že lžíce lze upevnit i naopak, což spolu naklápěcí hlavou přidává rypadlu na univerzálnosti.

Plasty stranou

Vzhledem k postoji značky Takeuchi k plastu nejsou kovové kapoty na TB 290 žádným překvapením. K údržbovým prostorům se dostává pod zadní a pravou kapotou, které jdou díky vzpěrám po prvotním impulzu samy nahoru. Všechna údržbová místa jsou lehce přístupná.

Rypadlo má vlastní palivové čerpadlo a pod pravou kapotou smotanou hadici, takže může tankovat všemi způsoby. Kvůli tankování externí ani vlastní hadicí navíc není potřeba odklápět celou kapotu, ale jen malé zamykatelné okénko.

Vedle hadice je místo tak akorát na malou textilní taštičku s nářadím. „Jsou tam všehovšudy tři klíče a ještě jsem je nepoužil,“ ukazuje Höfer. Provoz stroje je podle něj po prvním roce bezproblémový. Stejně tak strojník podle svých slov dosud neprováděl manuální regeneraci filtru pevných částic.

Stabilní podvozek

Stabilitu pásů na povrchu podporuje systém zdvojených rolen, kdy nosná kladka přidržuje pás čtyřmi límci. Kontakt podvozku s pásem je proto ještě spolehlivější, takže nehrozí sklouznutí. Tomu zároveň napomáhá i automatické dopínání pásů. Testovaný stroj měl pásy gumové, bez úprav na něj ale stejně sedí i kovové pásy.

Zdvojené rolny

Zdvojené rolny

Rypadlo pro náročné

Svojí multifunkčností rypadlo Takeuchi TB 290 dokazuje, že si práci dokáže najít na jakékoli stavbě a má ambice nahradit i větší bagry. Dobrá zpráva je, že Takeuchi začalo vycházet vstříc i strojníkům, což je vidět na prostornější a pohodlnější kabině. Design je zatím stále na druhé koleji, ale kdo by myslel na úhledné budíky a vystylovaný exteriér, když má k dispozici královský prostor, čtyři hydraulické okruhy a rychlou, výkonnou a precizní hydrauliku.

Technické údaje

  Monoblok Dělený výložník
Hmotnost (kg) 8515 8832
Šířka (mm) 2200
Výška (mm) 2565
Transportní délka (mm) 6990 7115
Motor

Yanmar 4TNV98CT-WTB

 (Tier4)

Popis motoru 4-válec, common-rail, turbo
Výkon motoru 51,6 kW
Rychlost pojezdu (km/h) 2,6/5,0
Rypná síla na lžíci (kN) 59,1

Komentáře

pásy – Mám Takeuchi rád, ale narovinu. Zdvojené rolny jsou jen hloupým reklamním tahákem. Pásy Takeušákům padají snad ještě víc než ostatním značkám. Nechme se pohupovat, ale jen tak trošinku blunk

Re: Pásy – Zbyšek Pantůček> no na mě ten systém působí docela důvěryhodně. Při té recenzi byla dost zima a větrno, tak se mi tam nechtělo čekat, dokud mu pásy nespadnou happy Každopádně díky za postřeh, statistika padání pásů u různých značek by byla určitě zajímavá - můžete nadhodit ve fóru happy

Pro přidání komentáře se přihlašte nebo zaregistrujte.

    reklama