reklama
Renomag
reklama

Nakladač Hyundai HL 960: Nenáročný otloukánek na každodenní dřinu

Tříkubíkový osmnáctitunový kolový nakladač Hyundai HL 960 má dostatek sil na každodenní práci v terénu slovenské třídírny odpadů. Jak jsou s ním ve firmě spokojení a co by naopak změnili?

Značce Hyundai jsou v Košickém Envirocentru věrní už delší dobu. Předchůdcem HL 960 byl nakladač HL 760 7A, který v areálu stále pracuje. „Pro naše potřeby nám tahle značka vycházela nejlépe cenově,“ vysvětluje vedoucí Envirocentra  pan Vancák. I s HL 760 7A měli podle něj dobrou zkušenost. „Jediné co, tak u všech kol postupně odešly koncové převody. Jinak poruchový nebyl, tak jsem zvědavý, jak to bude s HL 960,“ dodává.

Nový stroj má ve firmě od loňského října a od té doby mu už odpracoval kolem 600 MTH. Místo standardního filtru pevných částic si na základě nabídky dodavatele pan Vancák pořídil stroj se systémem SCR na močovinu. „V katalogu je sice uvedeno, že stroj má mít filtr pevných částic, ale když jsem dostal tu možnost, volil jsem raději močovinu. O filtru pevných částic jsem neslyšel nic dobrého, prý jsou s ním jen problémy,“ říká.

Spotřeba AdBlue je podle něj menší, než předpokládal. „Žere toho asi 4 litry za osmihodinovou směnu. Jednou týdně doléváme 20 litrů. A to mi říkali, že běžně se spotřeba na den pohybuje mezi 5 a 10 litry,“ pochvaluje si.

Za volant většinou usedá strojník Janočko Lukač Anton. S nakladačem převáží různé druhy vytříděného materiálu a sype je na příslušné hromady, odkud je poté zase nakládá na korby zákazníků. „Pro tuhle práci je nakladač celkem rychlý a zároveň má silnou hydrauliku, což mi vyhovuje,“ říká pan Anton.

Co mu na stroji vadí, je hydraulická závěrka diferenciálu přední nápravy. Je plně automatická, takže o jejím zapínání nerozhoduje strojník, ale stroj. „Na můj vkus se zapíná zbytečně brzo, i když jedu do mírného kopce. Když jsou kola v rovině, je to v pořádku, ale když mám vytočený předek, u vypínání strašně cukne. Když se mi to stane při dvanáctihodinové směně několikrát, bolí mě potom za krkem. Navíc to uvnitř stroje udělá hrozný zvuk, tak čekám, jestli se z něj něco nevysype,“ popisuje strojník.

 

Univerzální kabina

Kabina se oproti minulému modelu rozšířila, pohodlně se do ní vejdeme dva. Prostor tady nechybí pro strojníka, ani jeho věci. Klimatizace podle pana Antona reaguje rychle, což je dobře, protože s otevřenými dveřmi se jezdit moc nedá. Otevírají se dopředu a v otevřené poloze za jízdy nedrží.

Na první pohled mě zaujme barevný dotykový LCD displej, který vypadá z celého nakladače nejmoderněji.  Jednak kopíruje údaje z přístrojové desky před volantem jako otáčkoměr a hladinu nafty, jednak hlídá další informace jako průměrnou spotřebu.

Dublování údajů na displeji a přístrojové desce mi nejprve přišlo zbytečné, ale pan Anton mě okamžitě vyvádí z omylu. „S displejem jsem se naučil rychle, dobře se ovládá a především je i ve slovenštině,“ říká strojník. Naopak jeho kolega dává přednost budíkům za volantem a na displej skoro nekouká.  Spokojení jsou tím pádem oba.

Přes displej se také nastavuje mód motoru (eco, standard, power) a řazení (automatika/manuál). Navíc je propojený s vážním zařízením a zvážené hodnoty do něj jdou ukládat. Přímo na displeji se také ukazuje obraz ze zadní kamery. „Obraz je ale malý a dost nekvalitní,“ upozorňuje strojník. Problém má i výhledem přes zrcátka, která jsou podle něj „nešťastná.“ „U 760 byl výhled dozadu lepší, viděl jsem si pod kola, což tady nevidím. Tady jsou zrcátka umístěna na nepohyblivém úchytu, takže pootáčet jde jen se samotným zrcátkem. Ale jsou elektronicky zahřívaná, což je super. Kdybych je chtěl přivařit jinam, elektronika půjde jednoduše přepojit, ale kvůli záruce zatím nesmím,“ vysvětluje pan Anton. „Když navíc rozsvítím horní světla na kabině, v zrcátkách se odráží, a to už v nich nevidím vůbec nic,“ dodává. Ani jeho kolega s výhledem spokojený není. „Tady ve dvoře často potřebuju couvat z kopce, kam navážím materiál, což ale s těma zrcátkama a kamerou není vůbec jednoduché. To bych asi na stroji změnil nejvíc,“ přemýšlí.

Odkládacích ploch je v kabině dostatek, včetně prostorné zavírací schránky vpravo. Nechybí věšáčky ani popelník. Sloupek volantu jde v půlce ohnout a přizpůsobit potřebám strojníka.

Po areálu se nakladač docela řítí. Rychlost 40km/h, kterou má stroj uvedenou v tabulkách, ale Anton ještě nezkoušel. „Tady v areálu to ani moc nejde. I tak mi ale nakladač připadá rychlý. A silný – hydraulika umí hodně zabrat, zvláště na silový režim. Ten taky využívám nejčastěji,“ říká.

S úsporou paliva pomáhá Eco pedál. Jedná se o plynový pedál, u kterého strojník narazí na odpor, pokud přesáhne 85 % otáček za minutu, přestože ještě není nadoraz a otáčky jde zvyšovat i nadále. V takovém případě stroj automaticky přechází do power režimu.

 

Pod jednou kapotou

„Líbí se mi řešení údržbových prostor. U předchozího modelu byly přístupy za dvířkama. Tady je všechno pohromadě,“ říká Anton a mačká kryté tlačítko pod vstupem do kabiny, které elektronicky odklápí nahoru celou kapotu za kabinou. Zvednutá je vyšší, než střecha stroje. „V dílně máme vysoké stropy, takže to ničemu nevadí,“ ukazuje.

Baterie jsou z obou stran zadní části nakladače v kovových schránkách. Nad nimi je větrák chladiče se zpětným chodem kvůli čištění. Vzduchový filtr zprava za kabinou má taktéž vlastní schránku, ale proti jejím rozměrům je překvapivě malý.

Za pravým schůdkem je ústí nádrže AdBlue. Kapota nad ní zakrývá kabinový filtr, který překvapivě nemá horní krytku a na jeho (ne)čistotě je to vidět.

 

Těžké práci vstříc

Poměrně svérázně je proti nečistotám a poškození chráněna také pístní tyč výložníku, přes kterou je natažený stříbřitý návlek připomínající alumatku, upevněný stahovací páskou. Ptám se, jestli návlek náhodou nezbyl ještě po převozu. Podle Vancáka se ale jedná o regulérní ochranu. „Ničím jiným pístnice chráněná není, takže tohle se hodí,“ říká.

Ochrana pístnice

Ochrana pístnice

                       

Na tvrdou práci je připravená také 290 cm široká zubová lopata o objemu 3,3 m³. „Boky lopat jsou vždycky nejnamáhanější, bývají omlácené, když nabírají betony. Tady jsou ale zesílené krajní zuby a roh lopaty chrání. Když se obouchají ony, stačí je vyměnit a lopata je nepoškozená,“ pochvaluje si Vancák.

Boční zub chrání hranu lopaty

Boční zub chrání hranu lopaty

Po půl roce je podle pana Vancáka chod nakladače bezproblémový a pro práci s odpady se hodí. „Od mladých kolegů jsem sice slyšel reptání, proč nepořídíme Catra, ale to už bychom byli cenově jinde,“ svěřuje se Vancák. Oba strojníci, kteří s nakladačem pracují, jsou ale s Hyundai HL 960 spokojení. „Jen ten výhled by to chtělo lepší. Mám totiž pocit, že výrobci při testování jezdili po hale a ne v terénu,“ říká pan Anton.

 

Model HL 960 HL 960 XT (s prodlouženým dosahem)
Motor Cummins QSB6.7 (Tier 4-Final)
Popis motoru 6-válec, vzduchem chlazený s přímým vstřikem
Výkon motoru 168 kW
Objem motoru 6,7 l
Maximální rychlost 40 km/h
Hmotnost 18800 kg 19600 kg
Maximální výška na čepu 4150 mm 4535 mm
Objem lopaty 3,3 m³

Komentáře

Pro přidání komentáře se přihlašte nebo zaregistrujte.

    EXPO Lesní lom 2018
    reklama