Vždy se snažíme kontrolovat a je nutné mít přehled, zda se nikdo nepohybuje v pracovním prostoru stroje. O spolujízdě osob v lopatě a podobných kaskadérských kouscích, které na pracovišti nemají co dělat, se asi nemusíme více rozepisovat.

Kabiny současných nakladačů jsou dnes již standardně vybavovány ochranou proti padajícím předmětům FOPS i proti převrácení ROPS (klasifikace norem -  FOPS dle DIN/ISO 3449/EN474-1, ROPS dle DIN/ISO 3471/EN474-3). To je dobré pro ochranu strojníka, mimoto je ale třeba s nakladačem pracovat tak, aby byla volná úniková cesta pro případ zavalení stroje sesuvem nebo pádem materiálu např. ze stěny nebo rozvalu.

Říká se, že dobrý strojník má vždy čistá okna. Takže je v případě potřeby očistíme a zajistíme si bezchybný výhled jak dopředu, tak i dozadu. Zkontrolujeme a očistíme také všechna zpětná  zrcátka. Dost strojů je dnes již také vybaveno kamerou pro monitorování prostoru za strojem, která zobrazuje při jízdě vpřed dění za strojem v části displeje v kabině, při couvání se automaticky zapne na celé ploše displeje. Pro její správnou funkci se vyplatí se občas podívat, zda není zanešena prachem nebo jinými nečistotami, které snižují její funkčnost.

Udržování stroje v přijatelné čistotě je další, často opomíjenou prevencí vzniku úrazů. Stačí mít schůdky od bláta a jste při nastupování nebo vystupování na zemi, ani nevíte jak. Takto už se stalo mnoho úrazů. Vstupy pro přístup na motorový prostor bývají obvykle z plechu s hrubým prolisem nebo jsou zdrsněny nalepeným smirkovým povrchem, i zde ale platí stejná pravidla pro udržování čistoty.

Než nastartujeme, zkontrolujeme pravidelně každý den měrku oleje v motoru. Následuje vizuální prohlídka stroje, nakladač obejdeme dokola, abychom se podívali, zda se na něm něco neděje. Zkontrolujeme pojistky čepových spojení,  zda hydraulické válce neprolínají a nejsou na nich viditelné olejové stopy. Mrkneme, zda pod strojem není kaluž oleje, nebo jestli se někde nenachází nějaké jiné viditelné poškození.

Ještě před započetím práce, zejména při střídání posádek nebo směnném provozu, si nastavíme sedadlo, sloupek volantu, polohy joysticku – vše, co se v daném stroji dá nastavit – aby pro nás byla práce co nejpohodlnější. Po nastartování motoru zkontrolujeme nastavení různých funkcí – vyrovnávání lžíce, automatické řazení rychlostí (např. univerzální rozsah 1 - 3, 2 - 3 na silnici, 1 - 2 pro práci, pouze 2, pouze 1…) a v případě hydrostatického pohonu pojezdu lze u některých nakladačů nastavit i přenos síly na pojezd, zabránit prokluzu kol a zbytečnému opotřebení pneumatik.

Provoz po studeném startu

Se stroji je to stejné jako s vaším autem, taky ho hned nehoníte na plný plyn, ale nejprve ho zahřejete pomalou jízdou. Stejně tak s nakladačem nelze začít pracovat hned naplno, nejdříve se musí stroj zahřát. Nakladač samozřejmě nemůže stát a běžet jen tak naprázdno, to by nám v dnešní době málokdo odpustil. Jde o to začít pracovat pozvolně a nakladač zahřát, ne mu hned „dávat saze“ jako se zahřátým motorem. Výrazný vliv má okolní teplota, v zimě to trvá mnohem déle, ale zhruba po 10 - 15 minutách už můžeme začít šlapat na plyn více.

Konkrétně u nakladače je jedna věc zahřátí motoru, druhá věc je zahřátí oleje v hydraulické soustavě. Uvažte, když má hydraulický systém náplň třeba i 300 l oleje, při studeném startu v mrazu v zimě nějakou dobu potrvá, než se zahřeje.

Existuje doporučený způsob, jak hydrauliku ohřát, ovšem ne v každém návodu se o něm dočtete. Spočívá ve zdvihu výložníku a při občasném krátkém přivření lopaty přes doraz (velmi krátce, po dobu 1 - 2 sekund). Jinými slovy, když je lopata zaklopená nadoraz, začneme zvedat a zároveň jednu dvě sekundy podržíme zavírání lopaty, která už je nadoraz. Čerpadlo v té chvíli tlačí olej přes škrtící ventil a olej se zahřívá jeho stlačováním, při němž vzniká teplo. To je finta, jak při nízkých teplotách rychleji olej zahřát (některé stroje jsou dokonce osazeny speciálním „zahřívacím“ ventilem, umožňujícím proudění oleje zúženým profilem pro jeho rychlejší zahřátí).

Když bychom to zcela otočili: Představte si, co se stane, když v zimě při -5° C ráno po startu hned dupnete na plyn a začnete se studeným strojem naplno těžit z rozvalu. Olej, který je při této teplotě přiváděn do čerpadla a stlačován na tlaky okolo 300 Bar, se rychle zahřeje, na druhé straně bude ale přiváděn -5°C studený olej z hydraulické nádrže. V tomto případě dochází k obrovským teplotním rozdílům, extrémnímu tepelnému pnutí v čerpadle a jeho vysokému opotřebení. Dlouhodobý provoz v takovémto režimu zásadně zkracuje životnost čerpadel.

Je třeba zdůraznit, že pohon pracovní hydrauliky, myšleno výložníku a nářadí,  nesouvisí s technologií pohonu pojezdu. Pro pohon pracovní hydrauliky se většinou používají pístová hydraulická čerpadla (někdy, především u malých strojů též zubová čerpadla) a je jedno, jestli byste takto natvrdo se studeným systémem pracovali s nakladačem Liebherr, Volvo nebo CAT, příp. jinými nakladači, ve všech případech by to vedlo k nadměrnému a zbytečnému opotřebení čerpadel.

To je k tématu bezpečnosti práce, úkonů před startem a studenému provozu nakladače vše. V brzké době vyjde pokračování, tentokrát již věnované tématu správné práce s nakladačem.